Je to koníček dovedený až za hranice pouhého sběratelství. Maryškovo zaujetí je fascinující a on o něm dokáže poutavě a vtipně vyprávět.
V letech 2007 až 2022 shromáždil více než dva tisíce předmětů a informací týkajících se zfilmovaných mayovek: rekvizity, kostýmy, srovnávací fotografie natáčecích míst, originální fotografie ze zákulisí natáčení, propagační materiály k filmům, absolvoval nekončící řadu setkání s účastníky natáčení před kamerou i za kamerou.
Ve čtvrtek byl za tyto své aktivity zapsán do databanky pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit.
Jak jeho „vinnetouovská“ vášeň vznikla? Zřejmě mu ji daly sudičky do vínku. „Když mi byly čtyři roky, možná pět let, šel jsem na injekci tetanovky a tatínek mi slíbil, že když to vydržím, budu se pak doma moci dívat na Vinnetoua. To je jedna z mých nejranějších vzpomínek z dětství. Jako dítě jsem si nehrál na nic jiného,“ směje se sběratel.
Maryškovu vášeň akcelerovalo setkání s představitelem Vinnetoua na festivalu ve Zlíně v roce 2004. „Když jsem Pierru Briceovi podal ruku a viděl ho naživo, vtáhlo mě to. Začal jsem se koníčku věnovat naplno,“ vzpomíná.
Do Pelhřimova na zápis do databanky rekordů ve čtvrtek přivezl tři unikátní filmové artefakty ze své sbírky: třásňovou halenu Klekí-petry, uniformu kavaleristy a plynový revolver, který držel v ruce legendární náčelník Apačů ve třetím díle série Vinnetou.
Srovnávacích fotografií míst pak má sběratel Jaroslav Maryška už kolem dvou a půl tisíce.
