Obdivované telčské náměstí bylo ještě před půl stoletím značně zanedbané

Před třiceti lety zažívaly první rok po pádu socialismu i telčské turistické klenoty se svými obyvateli. Dnes obdivované historické centrum bylo tehdy hodně zanedbané. Nebylo výjimkou, když z otlučených fasád domů na mnoha místech koukaly cihly. V 90. letech se ale Telč začala zvedat.

Náměstí Zachariáše z Hradce, které se od roku 1950 dokonce jmenovalo nějaký čas Stalingradské, se hned po listopadu 1989 začalo měnit. Vůbec nejrychleji zanikla na náměstí opravna obuvi a sedlářství. Místo ní tam vznikla první prodejna upomínkových předmětů a dárkového zboží.

Celé historické centrum už mělo v 70. a 80. letech na kahánku. „Telčské domy na náměstí byly v té době v dost neutěšeném stavu. Občas se opravila fasáda, ale na vnitřní prostory a zadní trakty se nedostávalo peněz,“ popsala Helena Grycová Benešová z telčské pobočky Muzea Vysočiny.

Dosvědčuje to třeba zápis v městské kronice z roku 1977: „Náměstí pustne a chátrá“.

Na několika domech byla výstražná tabulka s nápisem: „Pozor, padá omítka.“ Z otlučených fasád už na mnoha místech koukaly cihly.

Když lidé zatopili, zahalilo se náměstí do hustého dýmu

V roce 1978 na Silvestra byl kvůli havarijnímu stavu uzavřen hotel U Černého orla. Nejen elektroinstalace už tam byla v neúnosné podobě. Hotel byl otevřen znovu po rekonstrukci za více než tři a půl roku.

Skoro jako zázrak působil v roce 1978 dům na náměstí číslo 59, jehož majitel nemovitost opravil bez městského či státního příspěvku. A dům se hned stal chloubou náměstí.

Údržba těch ostatních se různila. Někde byla zcela nedostatečná. V sedmdesátých letech se také náměstí začalo propadat. A tak se betonem nákladně asanovalo podzemí pod ním.

Pamětníci si vybavují, jak kanalizace z domů v té době ústila do přilehlých rybníků. Tedy z těch domů, které kanalizaci měly. Navíc vždy za podzimních a zimních podvečerů se náměstí zahalilo do šedivého a kyselého dýmu, když lidé zatopili v kamnech.

Centrum Telče bývalo rozbitější, ale také daleko živější

Dlouholetí obyvatelé ale taky vědí, že za minulého režimu bylo historické centrum sice podstatně rozbitější, ale mimo turistickou sezonu živější než dnes, kdy jsou domy barevnější a udržované.

Důležité kroky v 19. století

• Dva dodnes nejvíc viditelné „zásahy“ do náměstí v Telči se udály v 19. století a v obou případech bylo jejich původcem město.
• V roce 1863 zvýšilo jeho vedení užitnou plochu u městského domu číslo 47 o druhé patro pro potřeby tehdy zde umístěné dívčí školy.
• V roce 1870 nechali zástupci města zbourat bránu do masných krámů a na jejím místě dali pokyn postavit Hasičský dům. Dnes je zde stejnojmenná městská galerie.

Důvod je jasný, fungovala tam třeba zemědělská škola s jídelnou, taky učiliště, internát a mateřská škola. Na náměstí bylo zdravotní středisko i lékárna, sídlili tam hasiči i Veřejná bezpečnost. Většina obchodů byla určena pro domácí, ne primárně pro turisty.

Ti zahraniční tam ale přesto jezdili už za minulého režimu, hlavně Nizozemci. Po roce 1989 výrazně přibylo Rakušanů a Němců, koncem devadesátých let začali přijíždět asijští cestovatelé. Chtěli vidět město zapsané od roku 1992 na seznamu UNESCO.

V menší míře se na náměstí opravovalo i před rokem 1989. Třeba na sklonku sedmdesátých let se dočkala nové fasády radnice. Zrekonstruovány byly tehdy i kašny a mariánský sloup. Následně v roce 1984 se dočkalo oprav fasád šestnáct domů.

Komunističtí plánovači do středu města nezasahovali

Telč měla štěstí, že nebyla zasažena ani za socialismu žádnou nevhodnou stavbou v centru. Taky nikdy nebyla průmyslovým centrem, což bylo, pokud jde o památky, její výhodou.

„Ani v minulém režimu se zde nesměly stavět vyšší domy než tři podlaží. Sídliště byla malá a mimo centrum. Největší pohromou pro náměstí byl požár v roce 1900, kdy vyhořelo osm domů na velkém loubí. Postaveny byly do původní podoby díky muzejnímu spolku,“ přiblížila Helena Grycová Benešová.

Hodnotu náměstí si předci uvědomovali již dříve. V archivu města je třeba zachována komunikace majitele domu na náměstí s městskou radou z roku 1885. Vlastník chtěl zastavět jeden oblouk podloubí a zvýšit tak užitný prostor v domě. Radní tehdy žádost zamítli s odůvodněním, že by město zastavěním podloubí „ráz starobylosti pozbylo“.

Majitel se nedal a odvolal se s odkazem na dvě v té době zastavěné části podloubí na jeho koncích. Radní ale byli neoblomní. Odpověděli ostře: „Ostatní výčitky v tomto rekursu naznačené, zasluhují nejhlubší opovržení, neb jsou úplně nemístné.“

„Telč byla vždy chápána jako pevná součást kulturního dědictví s výjimečně hodnotným historickým centrem. Na konci čtyřicátých let minulého století se dokonce uvažovalo o tom, že by se telčský zámek stal letním sídlem prezidenta republiky na Moravě. Z těchto úvah nakonec sešlo a k tomuto účelu byl vybrán zámek v Náměšti nad Oslavou“, doplnil Miloslav Záškoda z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči.