Tím, co u Mikulky spojuje minulost s přítomností, je už jen nad vchodem visící plechový korbel se symboly vinných hroznů.
Původně zde totiž byla Mikulovská vinárna. Ta od poloviny šedesátých let po rekonstrukci nahradila starý hostinec, který pamatoval ještě časy Rakouska-Uherska.
Vinárnu provozovala jihlavská pobočka národního podniku Restaurace a jídelny (RaJ) a hned po svém otevření se zařadila mezi její chlouby. „Přímé dodávky vína zajišťují Moravské vinařské závody n. p. Mikulov,“ psala hrdě o vinárně propagační brožurka RaJ z června 1970.
Luxusní podnik, kde se seznámilo mnoho jihlavských párů
Tehdy vypadal interiér jinak: na stolech umělecky provedené svícny, na stěnách dřevořezby, u pilíře kovaná plastika tanečníků a ve výklencích soudky.
„Býval to luxusnější podnik, otevíral ve tři odpoledne, zavíral hodinu po půlnoci, podobně jako tehdy i kavárny,“ vybavil si dlouholetý jihlavský číšník Miroslav Vítek.
Vinárna byla romantickým prostředím, kde se seznámilo mnoho pozdějších partnerských párů - a kam později často začaly chodit i jich děti.
„Byla to vyhlášená nóbl vinárna a jen tak ses tam neměl šanci dostat. Musel jsi mít rezervaci hodně dopředu. Hned za dveřmi byla šatna a obsluhoval starší pán v saku s červeným motýlkem,“ vybavil si ve facebookové diskusi o Mikulce jihlavský hudebník Pavel Štěpán.
Od romantiky přes underground až po tanec na stolech
V roce 1991 vinárna změnila název: zhruba rok se jmenovala U kata. Od roku 1992 ji převzala následná dlouholetá hostinská „Miki“ Čumrová, za kterou do hospody začali chodit její kamarádi z undergroundové komunity. Čumrová podnik nazvala První rocková hospoda Mikulka. Skladba hostů se proměnila, ale rozhodně jich neubylo.
V těchto dnech Mikulka bar slaví třetí výročí provozu pod současnými provozovateli Lukášem Rychteckým a Janem Řehořem. Mikulka platí ze tolerantní hospodu, kde se dá kdykoliv najíst, kde se běžně tančí na stolech a kde dlouhé tahy nad ránem končívají sérií folkových písní z reproduktorů.
Návštěvníci se omladili, ale přichází i pamětníci středního věku. „Dají si pivo, projdou si hospodu, zavzpomínají, co tu zažili. Na těch stolech s hosty tančíme i my - a často jsme první, kdo s tím začne,“ směje se Řehoř.
