Rád bych slyšel od historiků a památkářů, proč je lepší, aby tramvaj bez užitku dál rezivěla někde ve skladišti, než aby se zrekonstruovala s neoriginálním podvozkem.

V té tramvaji (v Brně se jí říkávalo šalina) jsem si jako kluk zajezdil, zrušena byla, když mi bylo 10. V té první zatáčce u Grätslu (česky: je to ten prostředek jablka, kde jsou černá zrnka) jsme pokládali protektorátní dvacetníky ze zinkové slitiny, ty ta tramvaj krásně rozválcovala.

Když mi bylo 7, jeli jsme s maminkou do Bedřichova (Friedrichsdorfu) kde bydlila teta Ema. Právě v té zatáčce na snímku č 5 došlo k incidentu- v tramvaji poznal Gestapák moji maminku, která chodívala navštěvovat uvězněného tatínka ve věznici, kterou si Jihlavské Gestápo udělalo z budovy Sokola. Začal na ni řvát, že židé nesmí používat veřejné dopravní prostředky a kde má prý tu žlutou hvězdu! Museli jsme vystoupit a teprve po kontrole dokladů se ten typ uklidnil a mohli jsme pokračovat následující tramvají.

Přesně na tomto místě byla také k té tramvaji příslušná elektrárna, motorgenerátor, vyrábějící potřebných 600V stejnosměrných. Vedoucí, pan Pitr, byl tatínek mého spolužáka Fredyho, proto to vím. Oba se 1948 vystěhovali do Rakouska.