Jen těžko si lze představit, že v blízkosti dnešní Tolstého ulice v Jihlavě byla rozsáhlá nezastavěná oblast, které se říkalo Kmínová pole. Nejezdila tam auta, natož trolejbusy. Noblesní měšťané chodili na toto Špitálské předměstí Jihlavy na vycházky do přírody tak, jako se dnes procházejí třeba k rybníku Borovinka.
A dnešní obyvatel města si stejně obtížně ve fantazii vykreslí, že právě v těchto místech ve druhé polovině 19. století, tedy na místě nynějšího DIODu a někdejší budovy Okresního ředitelství KSČ, stála - vysokou zdí obehnaná - rozlehlá a výjimečná zahrada významného obyvatele Jihlavy, buditele MUDr. Leopolda Fritze.
Dobový tisk k této zahradě napsal: „...žádná květina a žádný strom, ať domácí, či cizozemský, neroste všedně a dle pravidel ostatních druhů svých. Jakoby spolčen s přírodou, vypěstoval zde zkušený odborník samé zvláštnosti, pestře skvrnité listí, bohaté, plné květy jindy chudých rostlin, samé odchylky a samé výjimky….“
Na tento už dávno neexistující kout Jihlavy přibližně před 25 lety poprvé upozornil badatel a archivář Ladislav Vilímek. Při procházení listin jihlavského archivu narazil ve starých novinách na zmínku o tajemné zahradě Leopolda Fritze, jež zde byla pečlivě budována od roku 1849.
Zahrada s vysokou zdí dávala už na začátku 20. století prostor bujné fantazii obyvatel Jihlavy. Lidi zajímaly nejen cizokrajné dřeviny, ale i zvláštní zahradní domek, kde Fritz často a rád přebýval, ač bydlel v domě na Benešově ulici.
Malý skleník a bývalé kněžské vězení
Jak popsaly Jihlavské listy v roce 1935, domek měl pouze tři okna otočená do dnešní Tolstého ulice, všechna ostatní včetně pavlače, kde měl Fritz malý skleník, byla otočena do zahrady. To ostatně dokumentují i fotografie, které se zachovaly. Podle pověsti měl dům v minulosti sloužit jako kněžské vězení, čemuž mělo napovídat několik malých místností připomínajících cely.
Ladislav Vilímek se teď po letech k tématu Fritzovy zahrady důkladněji vrací v připravovaném V. dílu knižního cyklu I domy umírají vstoje, který by měl vyjít v příštím roce. V knihách mapuje zmizelou podobu Jihlavy.
„Když jsem před 25 lety prohrábl archivy, byl jsem sám překvapený, jaká romantická a zajímavá místa se v Jihlavě vyskytovala. To už dnes bohužel není,“ posteskl si Vilímek, kterému letos Kraj Vysočina udělil za jeho zásluhy kamennou medaili. „Vím, že se lidé o tato místa zajímají. Proto o tom budu psát až do samotného vyčerpání,“ je rozhodnutý.
Probral se řadou dalších archivních materiálů a k zahradě objevil nové poznatky. „Přišel jsem například na to, kdo pracoval na místě zahradníka. Leopold Fritz mu po smrti odkázal 500 zlatých, což byl tehdy opravdu velký obnos peněz. Značí to, že si tohoto muže velmi považoval,“ líčí Ladislav Vilímek.
Řadu dřevin pokáceli, stopadesátiletý tis převezli
V roce 1931 zahradu koupil Sokol a již v roce 1935 zde postavil na části pozemku sokolovnu. Při její stavbě byla řada dřevin vykácena, některé však měly být přesazeny do blízkého okolí. „Údajně stopadesátiletý tis byl s velkým balíkem hlíny převezen do zahrady tabákové továrny, dnes podnik Tesla v Havlíčkově ulici,“ dodal Vilímek.
Podle vedoucí odboru životního prostředí Kateřiny Ruschkové se však žádná dřevina z této zahrady do dnešních dnů zřejmě nedochovala. „Nevím o žádné takové. Především je velký problém vzrostlé stromy přesadit. V dnešní době a se současnými poznatky by se ty stromy musely na tento krok připravovat alespoň deset let. V té době by to bylo tak neadekvátní vynaložení energie, že si vůbec nedokážu představit, že by se k tomu naši předkové uchýlili,“ přemítá.
A tak ani jinan dvoulaločný, který roste v blízkém parčíku u Horáckého zimního stadionu a jehož spojitost se zahradou by se nabízela, z Fritzovy botanické pozůstalosti nepochází. „Kdepak, tento jinan je mnohem mladší. Je mu asi 60 let,“ připomíná Ruschková.
„Jediné dva starší stromy, které by teoreticky mohly tomuto období odpovídat a nacházejí se poblíž, jsou na dvorku jednoho z domů na třídě Legionářů. Ze zajímavějších dřevin to pak ještě je cukrový javor, který roste mezi budovou policejní školy a Vysokou školou polytechnickou, tedy téměř naproti tehdejší zahradě. Jeho původ ale neznáme a při svém přesazení by musel být velmi maličký,“ vysvětlila.
Ani historii zmiňovaného a přesazovaného tisu se nepodařilo dohledat. „Ten by teoreticky přesazení mohl přežít. Ale v současné době tam už žádný není a já si ani nepamatuji, že by tam někdy stál. Pokud ano, vzal už za své,“ dodává Kateřina Ruschková.
Další část zahrady zanikla při stavbě tehdejší výškové budovy Okresního výboru KSČ, lidově označované jako „Kreml“.
„Jestli tam po okolí bylo někde něco přesazeno, nějaká dřevina nebo rostlina, bylo by to hezké. Ale kdo ví? To už dnes nezjistíme. Třeba si někdo ze sousedů odtud něco vyrýpnul a kus této úžasné zahrady tak přece jenom někde ještě přežívá,“ říká Vilímek.
Jeho slova nepřímo potvrzuje Jiří Musel, jenž se na výstavbě budovy v 80. letech podílel. „Ještě než se to všechno zavalilo sutí, vyrýpl jsem si tam potají jednu sazeničku. Myslel jsem si, že to jsou konvalinky, ale nakonec se ukázalo, že to byl medvědí česnek. V té době nebyl vůbec známý. A mám ho na zahradě pořád. Pěkně se mi rozrostl,“ usmívá se letošní pětasedmdesátník.
Do zahrady Fritz zval studenty - milovníky botanikyLékař Leopold Fritz (1813–1895) byl ve své době jednou z hlavních osobností jihlavského společenského a politického života. Rovněž byl významným mecenášem českých škol a spolků, ale třeba i zakladatelem Ústředního hřbitova na dnešní Žižkově ulici nebo jihlavské Besedy. Pracoval jako praktický a soudní lékař i jako pomocný učitel českého jazyka a literatury na jihlavském gymnáziu. Jeho velkou zálibou byla botanika. A tak v květnu 1849 koupil dům s velkou zahradou v Rámové ulici 13, později Soukenické, dnes Tolstého ulici, kde zamýšlel vybudovat gymnazijní botanickou zahradu. Dále se staral také o další botanickou zahradu u Pístova. Ani po té už není ani památka. „Byl to pro věc velmi zapálený člověk, ale také lidumil. Zval si do zahrady žáky gymnázia, kteří měli botaniku v oblibě. Dříve měli kantoři zájem na vzdělanosti svých studentů. Když viděli ve třídě žáka nadaného, který k určité oblasti vědění projevoval náklonnost, snažili se jej rozvíjet,“ připomněl badatel Ladislav Vilímek, kterému se podařilo dohledat, s jakými osobnostmi se Fritz stýkal, a našel i album fotografií, které zahradu i domky, jež v lokalitě stály, dokumentují. V zahradě na dnešní Tolstého ulici Fritz pěstoval řadu vzácných dřevin a rostlin. Jak Vilímek objevil v archiváliích, rostl tam například šedesátiletý liliovník, japonské kdoule, několik obrovských tújí, červeně kvetoucí kaštan, vysoká borovice vejmutovka, břízy se zvláštními lupeny, ale i japonský jinan dvoulaločný známý jako ginkgo. Nechyběla ani velká americká líska, červený buk, cedr, ale i vzácné javory a duby. Když Leopold Fritz v roce 1895 zemřel, zahrada byla odkázána Spolku pro zřízení české opatrovny a zahradní domek obývaly chudé rodiny a později byl zbourán. |
