„Vzácným dokladem zpracování konopí a lnu na vlákno je i nejnovější nález v podobě vydřevené nádržky s velmi dobře dochovanými zbytky organické hmoty. V nádržce byla předběžně rozpoznána vlákna a semena konopí a semena lnu,“ popisuje nález v nivě Lukaveckého potoka archeolog Petr Duffek.
Záchranný archeologický výzkum v místě budoucího obchvatu provádí od března jihlavské pracoviště organizace Archaia pod vedením Petra Duffka. A to jako subdodávku pro jihlavské Muzeum Vysočiny. Na výzkumu spolupracují i pracovníci Městského muzea Antonína Sovy v Pacově.
V místě, kde obchvat protíná tok Lukaveckého potoka, našli archeologové také specifickou technickou keramiku se zbytky dehtu i torza středověkých pecí.
„Nález potvrzuje, že v této lokalitě byl ve druhé polovině třináctého století dehtářský výrobní areál,“ říká archeolog.
Výroba dehtu se podle archeologa řadí mezi takzvaná lesní řemesla, kam patřilo i uhlířství, smolařství, popelářství či výroba potaše.
„Tato výroba je úzce navázána na rozlehlé lesní komplexy a domníváme se, že výrobou dehtu se živili alespoň zčásti specializovaní řemeslníci pracující buď v sezonách, nebo i celoročně v blízkosti zdroje dřeva,“ vysvětluje Duffek.
Dehet se využíval k impregnaci i v lékařství
Uhlířství i dehtářství byla řemesla na sebe úzce navázaná a mohli je provozovat titíž řemeslníci. Dehet a smola měly využití v širokém spektru činností.
Smícháním dehtu s tuky (například s vepřovým sádlem, hovězím lojem) a s plnidly (sádrou, mastkem nebo sazemi) vznikla kolomaz. Ta sloužila jako univerzální mazadlo ve středověku a novověku. Používala se k mazání náprav vozů. Taky převodů u složitějších strojů ve mlýnech, pilách či dolech.
„Samotný dehet byl využíván k impregnaci dřevěných staveb a tkanin, při zpracování kůže, výrobě barviv i v lékařství,“ nastiňuje Duffek využití dehtu.
Výzkum plochy u Lukaveckého potoka se pomalu blíží k závěru. Tato lokalita podle archeologů díky svému trvalému zavodnění přináší četné nálezy dochovaných organických zbytků.
„V jednotlivých zkoumaných situacích odebíráme vzorky, díky nimž se dozvíme o podobě středověkého lesa, který byl později s postupem kolonizace této oblasti smýcen a v tomto konkrétním případě i využit jako zdroj dehtu. V již prozkoumaných částech plochy zachytáváme smýcený les a na jeho místě jednotlivé objekty spojené s výrobou dehtu,“ připomíná archeolog.
Archeology zajímá, v čem se dehet vyráběl
Pro výzkum má být zásadní zachytit, v jakých typech výrobních zařízení byl dehet produkován.
„Pro toto období to mohou být dvouplášťové pece či pro výrobu dehtu upravené milíře. Důležitou součástí výzkumu budou také analýzy uhlíků dřevin z výplně objektů, netypické silnostěnné technické keramiky pro zachytávání či další rafinaci dehtu. A také archeobotanická analýza profilu nivy Lukaveckého potoka, která pomůže rekonstruovat podobu přírodního prostředí v době provozu výrobního areálu,“ doplňuje vedoucí archeologického týmu Petr Duffek.
Městys Lukavec prošel ve středověku složitým sídelním vývojem a vznikl sloučením několika osad.
V jeho těsném sousedství se nacházela původně farní ves Brankovice s kostelem Panny Marie, která byla poprvé připomínaná v roce 1352. Poloha středověké osady Brankovice byla zřejmě v okolí dnešní kaple Panny Marie a pod areálem podniku Dřevozpracující družstvo Lukavec.
Přibližně půl kilometru jihovýchodně od této osady se nacházelo toto dehtářské pracoviště.
