Aktuální vydání časopisu Žena a život je tentokrát bohatší o přílohu Krásná do plavek. Kromě spousty článků, jak si užít léto spokojená ve svém těle, v ní najdete i rozhovor s modelkou a výživovou poradkyní Adélou Čápovou, který vás v ledasčem překvapí a ledasčím nadchne. Úryvek z rozhovoru vám přinášíme zde, více se dočtete v aktuální ŽaŽ!
Proč se úspěšná modelka rozhodne ještě studovat výživové poradenství?
K tomu mě vedlo víc věcí. V Česku jsem začala studovat lékařskou fakultu, ale po roce jsem z ní kvůli práci odešla. Už tehdy mě výživa zajímala, protože v modelingu je stravování důležité a vždycky se v něm tyhle otázky řešily. Před pár lety jsem taky začala běhat a psát blog. Chtěla jsem psát i o výživě, ale uvědomovala jsem si, že když nebudu mít vzdělání, těžko mě někdo může brát vážně.
Vyvrátilo vám studium zdravé výživy nějaké mýty?
Spoustu! Do té doby jsem si třeba myslela, že hlavním zdrojem bílkovin je maso a člověk ho potřebuje denně. Najednou jsem se dověděla, že mnoho bílkovin je i v luštěninách a zelenině a vůbec neplatí, že maso musí být na jídelníčku každý den. Také jsem si uvědomila, že obecně recepty pracující s rostlinným základem jsou zdravější než pokrmy založené na základu živočišném. A celkově mi škola úplně změnila pohled na moje vlastní stravování.
V jakém smyslu?
Nikdy jsem nebyla ten typ, co může jíst všechno a na jeho postavu to nemá vliv. Vždycky jsem měla a budu mít tvary, což je v modelingu minus. Kdykoliv mě vybrali na práci, speciálně do Paříže, Milána a do New Yorku, musela jsem se jet nejdřív ukázat, jak aktuálně vypadám, aby se přesvědčili, jestli už náhodou nejsem moc při těle. Ani bych nespočítala, kolikrát mi řekli, že když zhubnu tolik a tolik, tak zakázku dostanu, jinak ne. V Miláně jsem dokonce měla šéfa, který mě zavřel v koupelně u zrcadla a přes dveře na mě řval, ať se na sebe podívám, jak jsem tlustá.
Doporučili vám v agentuře, co máte jíst?
Ano, ale už neřekli, jak to mám udělat, aby to bylo zdravé. V podstatě jediné, co jsem slyšela, bylo, ať jím jablka a hodně piju, abych neměla chuť na jídlo, nebo ať zkusím aspoň chvilku nejíst nic. Bylo to frustrující období, kdy jsem se jídla bála a při pohledu na něj mi hlavou letěla slova: Na tohle nemůžu ani pomyslet, zítra mám focení. Až když jsem začala pravidelně běhat a absolvovala školu výživy, pochopila jsem, jak jídlo funguje, a začala se na něj dívat jako na zdroj energie, palivo, které mi pomáhá žít. Přestala jsem se ho bát a najednou do sebe všechno zapadlo. Zlepšila se mi pleť, zeštíhlela jsem. Jídlo mě přestalo frustrovat a dneska ho mám ráda.
Nicméně, je pořád něco, co nejíte?
Jím všechno, což je velký pokrok. Protože než jsem potkala svého muže, nejedla jsem ani ryby. Zřejmě i tím, jak mě v práci vystresovali, jsem byla hrozně neodvážná. Bála jsem se ochutnávat nové věci, strašilo mě všechno, co mělo nálepku tučné. Dneska už vím, že jsem dělala to nejhorší, co jsem mohla. A jsem vděčná, že můj muž, škola výživy a běhání mě naučili jíst všechno. Preferuju ale zdravou stravu a potraviny v co nejpřirozenější podobě, jak je člověk najde v přírodě. Takže už žádné nízkotučné mléko nebo odtučněné máslo. Když si je dám, volím vždycky plnotučné verze. Hodně dbám taky na to, o co si tělo říká. Skoro jsem vyřadila rýži, ale jenom proto, že jsem si oblíbila quinou. Snadno se uvaří a mně i manželovi chutná.
S masem problém nemáte?
Ne. Jím všechny druhy masa, ale třeba jehněčí si dávám tak jednou za rok, když jsem na cestách a jdu do restaurace, která se na něj specializuje. Jím hlavně ryby a taky kuřecí, protože to je praktické a rychle hotové. Obecně se ale snažím mít maso na talíři maximálně dvakrát do týdne, protože víc ho nepotřebuju. Lidé ho dneska jedí zbytečně moc. Myslím, že bych se bez něj obešla i častěji, ale úplná vegetariánka být nechci. I kvůli mému muži, který maso miluje a umí ho fantasticky upravit, takže jeho hamburgeru v ledovém salátu nebo steaku se salátem nikdy neodolám.
