Osobní trenér Radek Laci (27) pracuje ve streetworkoutovém centru ERS workout. Zaměřuje se na kalisteniku (cvičení s vlastní vahou) a street workout, který je její odnoží. Věnuje se i posilování s činkami, józe a rehabilitaci.
Jako trenér máte poměrně široký záběr. Čemu se věnujete nejvíc?
Dokážu vytvořit tréninkový plán pro matku po porodu, pro herce, který se připravuje na akrobatické divadelní představení, i pro slečnu, která se chystá na crossfitové závody. Snažím se pochopit, co lidé cítí a potřebují. Tréninkový plán sestavuju každému na míru – na základě jeho osobnosti, emocí, svalových dysbalancí. Mým cílem vždycky je, aby byl člověk mobilní, aby mu tělo fungovalo, jak má, měl sílu, uměl dobře a především zdravě cvičit. Snažím se lidem pomáhat komplexně a vyhýbat se různým pseudotrendům. Člověk musí najít ve cvičení smysl, já mu potom pomůžu najít motivaci a vnitřní hloubku.
Co hrálo roli při výběru vaší profese?
Můj životní příběh. Vyrůstal jsem v dětském domově v severních Čechách, kde nám pomáhaly různé neziskové organizace. Zjistil jsem, že jedním z mých hlavních životních cílů je také pomáhat – nejen dospělým, ale i dětem.
Jak konkrétně vypadá vaše pomoc dětem?
Spolu s dalšími bývalými klienty dětských domovů jsme založili neziskovou organizaci Vteřina poté. Pořádáme workshopy, jezdíme do dětských domovů, předáváme dětem své zkušenosti. A snažíme se také o legislativní změny. Na ministerstvech předkládáme návrhy na změny zákonů týkajících se ústavní péče.
Ke sportu jste měl blízko odjakživa?
Toužil jsem dělat gymnastiku, breakdance. Bohužel to nešlo. V dětském domově hrály děti fotbal, aby měly pohyb, ale nikdo nesměl vybočovat. Vždy mi bylo řečeno, že na taneční tréninky nejsou peníze. Přání se tam neplnila.
Čtěte také: Už máte svého trenéra? #1
Svůj sen jste si tedy splnil po odchodu z dětského domova?
Ano. Udělal jsem si základní kurz fitness trenéra i kurz kalisteniky u WCO (World Calisthenics Organization), což je způsob cvičení zaměřený na práci celého těla. A pracuji na sobě i nadále – dovzdělávám se v józe, reflexologii a homeopatii.
Máte ambice radit svým klientům i se stravováním?
Raději se do toho nepouštím a odkážu je na důvěryhodné výživové poradce. Podle mého je ale nejdůležitější poslouchat své tělo, mít vyvážený příjem. Počítání gramů a kalorií je pro mě zbytečné.
Mezi lidmi, kteří s vámi trénují, je i řada herců. Jak se taková klientela vytvoří?
Nejprve u mě začal cvičit Láďa Krapek, který zastupuje různé herce, a pak mě doporučil dál. Jinak než na osobní doporučení ke mně ani noví klienti nechodí. Připravoval jsem například herce Dejvického divadla na představení Honey, v němž hráli spolu s akrobaty ze souboru La Putyka. Herci ke cvičení zpravidla moc pozitivní vztah nemají, umím ale tréninky připravit tak, aby při nich byla legrace a my si je užili. Na mých lekcích si pak paradoxně nejvíc pochvalují to, že při nich nemusejí nic hrát.
Dokážete je motivovat a vést tak, že k vám nakonec chodí dřít rádi?
Věřím, že ano. Z většiny lidí, které trénuju, se dřív či později stanou mí kamarádi. Herci mě pak třeba zvou na svá představení. Obvykle chodí kvůli tréninkům oni za mnou, a tak mě občas chtějí uvést do svého domácího prostředí. A já jsem rád, když vidím výsledky své práce. Jsem pyšný, když vidím herce, kteří u mě začínali od nuly, jak bez problému vystřihnou při představení akrobatické prvky, které jsme trénovali. Těší mě, když vidím, jak má Klára Melíšková krásně vyrýsované tělo. Cítím pak, že ta práce má smysl.
Jsou lidé, u nichž se efekt neprojeví?
Výsledky se dostaví u každého. Pozitivně se to odrazí i na psychice. Lidé v sobě nacházejí víc sebelásky. Učím je, aby neřešili zbytečnosti. Když mají tendence se vymlouvat, řeknu jim, ať se podívají na můj život. Svým příběhem můžu lidi inspirovat. Ukazuju jim, že je důležité nenechat se problémy zahnat do kouta, ale naučit se žít své sny, pracovat na sobě. Odjakživa jsem zažíval, že někteří lidé na mě koukali skrz prsty jen proto, že jsem z dětského domova. Naučilo mě to, že musím makat dvakrát tolik, abych byl o dva tři kroky před ostatními.
Jak moc jste pracovně vytížený?
Mám na tři týdny dopředu plno. Ale nejdůležitější pro mě je, že mě práce baví a cítím se v ní dobře. Asi i proto, že to mám od začátku nastavené tak, že se nikdy nenechávám do ničeho vmanipulovat a že nic nelámu přes koleno. Vyrůstal jsem s pocitem omezení, a možná právě díky tomu umím dnes diplomaticky říct ne, když to tak cítím. Naslouchám své intuici.
Spoustu dalších inspirativních mužů (nejen trenérů) vám představujeme v aktuálním vydání Ženy a život. Přejeme hezké pokoukání a hezké počtení! :-)
Žena a život č. 18 je právě v prodeji – pouze za 35 Kč!
