Doporučujeme

Příběhy, které připomínají pohádku

Někdy se naše osudy vymknou všem racionálním předpokladům a připomínají romantické scénáře. Ale ani na cestě za happy endem není nic zadarmo.

Aktuální vydání Ženy a život se celé nese v pohádkovém duchu. Vybrali jsme proto příběhy sedmi žen, které také znějí pohádkově. Některé si můžete přečíst zde, další najdete v Ženě a život č. 25, které je právě v prodeji. Jen za 35 Kč!


Každá správná pohádka má pevná pravidla. Než zazvoní zvonec a dobro zvítězí, hrdinky musejí překonávat ­intriky, zlá kouzla či plnit náročné úkoly. Krása je výhodou, ale ještě víc je testováno jejich dobré srdce... Andělé, dobré víly a hodní kouzelníci se zjevují převlečení za neatraktivní ­se­niory. Kdo se jejich přestrojením nechá zmást, tomu nepomohou.
V realitě to probíhá obdobně. Jen kouzla nahrazujeme trpělivostí a vytrvalostí. Důležitá je i schopnost nepodlehnout zoufalství, když nikoho nezajímáme a našim snům nikdo nevěří. V Čechách se úspěchy druhých často shazují poznámkou: „Měli prostě štěstí.“ Na následujících stranách zjistíte, že samo o sobě nestačí. Stejně jako v pohádkách přeje jen odvážným!

Modeling mezi mými sny opravdu nebyl


Eva Klímková (20), světově úspěšná vítězka Model Look 2013



Holčičky a zejména jejich matky se dělí na dvě kategorie. První nenechávají nic náhodě. Odmala společně obrážejí různé soutěže krásy, slečny chodí kvůli držení těla na balet nebo na gymnastiku, drtí angličtinu. Modeling berou jako vstupenku do světa celebrit s obřími příjmy.
Pak je tu druhá skupina, která tento svět nesleduje. Paradoxně se pak občas ­přihodí, že je do modelingového nebe vystřelen někdo, kdo o to nikdy nestál. Což se ostatně v pohádkách děje často.

Nohatá a pihovatá


Představte si, že jste pihovatá, po tatínkovi 178?cm vysoká, hubená holka, takový ten typ „samá ruka, samá noha“. Chodíte na kroužky malování a zpěvu a k tomu hodně sportu­jete. Nad vším ovšem vítězí zájem o koně. Když vám rodiče v jedenácti umožní chodit do jezdeckého oddílu, jste na vrcholu blaha. „Cíle, jako být ma­nažerkou či právničkou, jsem nikdy neměla. Nejraději jsem trávila čas venku v přírodě a se zvířaty. Z toho nakonec vyplynulo, že půjdu na střední školu zahradnickou, obor floristika, kde uplatním i svůj vztah k výtvarné práci,“ vzpomíná si Eva na své představy o budoucnosti.
Jenže pak se jednoho dne šla s kamarádkou podívat do obchodního centra Palladium. Oslovila ji úplně cizí paní, vložila jí do ruky vizitku skautky modelingové agentury Elite Prague. Prý se má zastavit. „Když jsem tam s maminkou šla, rovnou mi nabídli smlouvu a hned jsem si vyzkoušela svůj první casting pro agenturu Donna Models v Tokiu. Dost mě zaskočili. Nikdy jsem si ­extra hezká nepřipadala. Doma mi ale řekli, že se má zkusit vše a že se mnou poletí ­maminka. Sama bych si netroufla,“ vypráví Eva.
O náročnosti světového modelingu se povídá leccos, včetně toho, že se mladinkým kráskám může z raketo­vého úspěchu ­zatočit hlava. Eva k tomu ale podotýká, že hodně záleží na opoře v rodině a na povaze. „Jsem kombinace introverta a flegmatika. Když mi něco nevyjde, moc to neřeším. Svět se přece nezhroutí.“
Obří výhodou je i to, že má štíhlost danou geneticky a nemusí držet diety. Jídelníček si přesto upravit nechala. Ne kvůli hmotnosti, ale aby měla dost energie, navíc kva­litní strava má vliv i na psychiku.
Uplynul čas od jejího objevení a pihovatá „princezna“ je odborníky stále vnímána jako modelka s šancemi, o kterých spousta slečen po celém ­světě jen sní.


Bylo mi 23 let, když mi lékaři sdělili, že nikdy nebudu mít děti


Gabriela Tuatti (33), maminka a naturoterapeutka



U Gabriely se přímo nabízí obraz tří sudiček nad její postýlkou. První věští: „Opustí tě otec.“ Druhá dodává: „Nikdy nebudeš mít děti.“ Třetí naštěstí předpověď zmírní: „Neboj se. Až si ­vytrpíš svoje, všechno se v radost a štěstí obrátí.“

První věštba (tak napůl)


Gabrielin biologický otec pocházel z Libye. Nikdy ho ne­poznala. Maminka se naštěstí vdala za muže, kterého Gabriela bez výhrad přijala jako tátu. „Pro mámu nebylo lehké mít míšené dítě a pro mě to taky nebyl žádný med. Táta nám oběma dal pocit bezpečí. Navíc má úspěšnou továrnu, kde se dřív šila pánská konfekce a dnes vyrábějí vycházkové uniformy pro hasiče. Díky tomuto zázemí se mnou ma­minka mohla zůstat doma. Ohromně si vážím toho, že si ji nepamatuji jako uštvanou ženu, kmitající mezi prací a domácností, jako jsem vídala mámy mých kamarádek.“
Gabriela jako dítě a dospívající milovala to, co miluje i dnes. Zvířata, rostliny, chození do divadelního kroužku, cizí jazyky. „Jediné, co mi kromě občasných rasistických poznámek ztrpčovalo život, byla menstruace. Vždycky mě úplně vyřadila z provozu. Provázely ji obrovské bolesti a zvracela jsem. Gynekologové ale nic podezřelého neobjevili. A tak usoudili, že menstruace není choroba, jen u někoho prostě probíhá bolestivěji, a předepsali mi Ibalgin.“

Druhá věštba


Bylo jí třiadvacet a chystala se s přáteli na večírek. Najednou se jí udělalo ­neskutečně zle a začala zvracet krev. Z bezvědomí se probrala až po operaci v nemocnici. Verdikt zněl: „Máte en­dometriózu a smiřte se s tím, že nikdy ­nebudete mít děti.“ Do té doby vůbec netušila, že její děložní sliznice bují tam, kde nemá, a způsobila jí rozsáhlé srůsty na vaječnících i začátku tlustého střeva.
Následovala léčba směřující k uměle ­vyvolanému přechodu. Každý měsíc musela do nemocnice na injekce, kvůli nimž trpěla takovými návaly vedra, že se i v mrazu na ulici svlékala do tílka. ­Padaly jí vlasy i zuby, které do té doby měla absolutně zdravé. Připadala si v té době zdravotně odepsanější než ­leckterá ­osmdesátnice.

Třetí věštba


Po roce léčby se „kousla“. Ošetřujícímu lékaři sdělila, že už víc chemie v těle ­nesnese a jediné, co je ochotná zkusit, je něco méně invazivního. „Vyhádala si“ hormonální antikoncepci, protože jen tak léčbu utnout by pro ni zname­nalo velké nebezpečí. Pilulky však ­doplnila důsledným přechodem ke zdravému životnímu stylu a bylinkám. Po sedmi letech od ope­race, ve svých třiceti, se svým tehdejším přítelem otěhotněla.

? Nepovažuje se za léčitelku. To, že se nesmířila s lékařskou prognózou, přikládá své povaze. Nemá ve zvyku se vzdávat. O léčbě endiometrózy si sháněla informace v angličtině.
? Změnila životní styl. Úplně „překopala“ jídelníček – vyškrtla průmyslově zpracované potraviny i „chemickou“ kosmetiku. Začala se zajímat o bylinky.
? Klasickou léčbu ne­zavrhla, jen ji doplnila tou alternativní...
? Více na www.gabrielatuatti.cz

 

 

 

 


  • Vybrali jsme pro Vás