Jste letos poprvé porotkyní v soutěži Žena roku a už brzy poznáte finalistky. Na co se nejvíce těšíte?
Těším se na silné příběhy a všechny ženy, které se díky hlasům dostanou až do finále. Dokonce jsem zjistila, že jednu ze soutěžících znám. Má za sebou velmi silný příběh. Provázela na smrt svou i moji kamarádku, takže vím, co emocí a skutků za tím vším je. Ale podobně fascinujících žen bude v soutěži jistě víc.
Ano, je tam i dost žen, které zvládají kariéru i rodinu. Co si myslíte o tom, že dnešní ženy dokážou téměř všechno?
Také patřím k ženám, které zvládnou všechno, ale už začínám dělat v tomto směru vědomá rozhodnutí a spoustu věcí již sama zvládat nechci. Proto nám přece dal svět muže, přátele a rodinu, abychom je vždy mohly požádat o pomoc a nebyly na všechno samy. Věřím, že život se dá žít lehčeji.
Máte na to nějaký recept?
Hledání harmonie a lehkosti bytí je můj celoživotní projekt.
Jak se vám povedlo začít na sobě takto vědomě pracovat? Co bylo spouštěcím momentem?
V mém případě to byla před třemi lety diagnóza chronického vyčerpání, což je poměrně častá nemoc žen-manažerek… To je tak, když ze sebe dáváme všechno a naše těla na to nejsou stavěná.
Jak se na vás chronické vyčerpání projevilo?
Cítila jsem šílenou únavu a vyčerpání. A bylo úplně jedno, jestli byl pracovní den nebo víkend. Ta únava mě neopouštěla. A tehdy jsem si řekla: Dost! Velkým štěstím bylo, že jsem si to dokázala přiznat včas a nezhroutila jsem se úplně.
Pracovala jste v té době třeba i o víkendech?
O víkendech jsem nepracovala nikdy, tohle mám nastavené od samého začátku. Můj problém je, že jsem nejvíc výkonná, když jsem sama. Nedokázala jsem zkrátka najít balanc. Osm hodin denně jsem pracovala se svým týmem a fungovala pro něj, ale pak jsem ještě potřebovala další hodiny pro sebe, kdy jsem řešila plánování a velké strategické věci. Měla jsem sice fantastický tým, ale během jednoho měsíce odešly tři kolegyně na mateřskou a najít za ně náhradu bylo velmi náročné. Ve vysokém výkonu jsem byla pár měsíců a tělo řeklo dost.
Poslechla jste své tělo?
Ano, cítila jsem se opravdu totálně vyčerpaná, a když jsem to konzultovala se svým lékařem, tak mi chronické vyčerpání potvrdil. Vzala jsem si tenkrát poprvé v životě třítýdenní nemocenskou a trávila celé ty dny tím, že jsem ležela v parku pod stromem a jenom jsem si četla nebo jen tak byla a nedělala vůbec nic. Vyhledala jsem také terapeutku, která mě naučila lépe zvládat stres a řekla mi, že si každý den musím nekompromisně dopřávat vlastní malé okamžiky štěstí – třeba jen tím, že se na chvíli zastavím, jdu se na pár minut projít nebo si dám nohy na parapet, koukám z okna a chvíli vypnu. Zkrátka když cítím, že je toho moc, tak zpomalím a vybalancuji to. Naštěstí jsem se z toho dostala bez následků.
Opravdu stačí pár minut denně k tomu, aby se tělo nahodilo zpátky a tzv. se vybalancovalo?
Ano, v práci naprosto. Stačí si zajít na oběd nebo prostě na chvíli vyjít z kanceláře, dívat se na slunce, na mraky a dýchat čerstvý vzduch. Večer pak dodržuji svůj 15minutový rituál, při kterém ležím v pozici obrácené mrtvoly, což je skutečná jógová pozice, a tělo se tak opravdu nahodí. Tento koncept vychází z regenerativní jógy a staví na něm i ajurvéda.
Co byste ještě poradila stejně vytíženým ženám?
Aby si našly svoje vlastní zdroje radosti a štěstí a dopřávaly si je každý den, to samé platí pro klid a odpočinek, jsou pro náš život stejně důležité jako voda a jídlo. Jedním z mých zdrojů jsou třeba procházky, často jdu z práce domů pěšky. Také mi funguje obyčejné zastavení se“ kdykoliv během dne a soustředění na své tělo, dýchání a přítomný okamžik.
Ráda prý cestujete. Souvisí to s vaším rozhodnutím žít jinak, nebo jste vášnivou cestovatelkou odjakživa?
Mám to v sobě odjakživa. Ve škole mi šel ze všeho nejvíc zeměpis a dějepis, milovala jsem encyklopedie a chtěla jsem být archeoložkou. To sice nevyšlo, ale cestování je moje. Už v letadle vypínám racionální část mozku a celou dobu jsem nekompromisně offline, což bývají většinou tři týdny. Mou nejoblíbenější destinací je zatím Thajsko a Srí Lanka, kde jsme si s kamarádkami před pár lety dopřály osmidenní pobyt v ajurvédských lázních, což byla prozatím jedna z nejlepších věcí, jakou jsem pro sebe mohla kdy udělat.
Nejste sice archeoložka, ovšem marketingová manažerka Marionnaud se také jeví jako práce snů...
To byl nejspíš nějaký kosmický plán. Před lety, ještě jako studentka univerzity, jsem si koupila časopis, ve kterém byl moc hezký rozhovor s marketingovou ředitelkou Marionnaud. Pamatuji si, jak jsem se tenkrát zasnila, že přesně takovou práci bych chtěla dělat. No, a za 15 let se mi ten sen splnil.
A je to i ve skutečnosti práce snů?
Ano – a moje estetické já, které nemůže žít bez krásných věcí, si v ní přijde na své. Reportovací a manažerská část mé profese je bezesporu tvrdý byznys, ale pak zase třeba půl dne sedím na prezentaci novinek nebo si hodinu zkouším nové rtěnky a parfémy a to je samozřejmě velmi příjemné. Je za tím také naprostá důvěra v produkty, které prodáváme, zvlášť když na sobě vidím, že „investiční kosmetika“, jak jí říkám, opravdu funguje.
Na jaké značky nedáte dopustit?
Mým favoritem je značka Sisley, to je ta moje investiční záležitost. Ale mám ráda také Chanel, Dior, Yves Saint Laurent… Pokud jde o vůně, tak v tomto ohledu jsem lehce konzervativní. Asi před rokem jsem po letech vyměnila Obsession od Calvin Klein za Chanel N°5 L’Eau, což je moje jarně-letní vůně. Tou zimní je Guerlain Shalimar Intense Souffle.
Máte ještě nějaký sen, který byste si chtěla splnit?
Mám jich spoustu, zejména osobních a cestovatelských.
