„Nezačal jsem běhat, abych zhubnul, ale abych utekl od svého počítače. Začal jsem běhat, abych se cítil líp, ne abych líp vypadal,“ píše Matthew Inman v mimořádně vtipném komiksu Všechny důvody světa, proč běhám, který právě vyšel v nakladatelství Albatros. Příčiny, proč si na sebe rozumní, příčetní dospělí lidé, kteří dosud často ani nedoběhli tramvaj, navléknou pestře barevné přiléhavé oblečení, začnou vést sofistikované debaty o došlapu, výběru kvalitně odpružené obuvi či optimální tepové frekvenci, bývají různé. Neklepejte si na čelo, neposmívejte se jim. Protože nikdy nevíte, kdy se stanete jednou z nich.
Přijít běhu na chuť
Přijde to plíživě. Dlouho budete odolávat. Jenže když se vám poněkolikáté stane, že se na večírku nebudou probírat porody, rozvody a trable v práci, ale nejlepší běžecké trasy v okolí, časy, za jak dlouho kdo u stolu uběhne „pětku“, „desítku“, nebo dokonce půlmaraton, zbystříte. A neochotně připustíte, že na tom běhu možná něco je. Než se nadějete, přistihnete se, že se za setmění pomalu rozbíháte v parku za domem. Zpočátku to nejspíš nebude nic příjemného. Budou vás bolet nohy, obličej se vám zkroutí do bolestného úšklebku, po zádech vám poteče pot, rozbuší se vám srdce, začne vás píchat v boku a sotva budete lapat po dechu. Tohle že je ta krása, o níž všichni mluví? Ten pocit štěstí, který až vhání slzy do očí? Ta radost, kdy máte chuť odlepit nohy od země a vzlétnout?
