Jsou to dvě podobná slova vytvořená ze stejného základu. Přesto znamenají něco naprosto odlišného. Zatímco jedno z nich definuje stav, který je čas od času užitečný a člověku prospěšný, druhý je nebezpečný a může vyústit ve zdravotní i psychické problémy. Proto bychom měli zvláště v době, kdy nás koronavirus zavírá doma a neumožňuje se nám stýkat s přáteli tak jako dřív, tyto dva pojmy rozlišovat.
Stereotypy pomohou přečkat samotu i soužití v karanténě, radí psycholožka |
Být sám. O samotě. Už když se to takto vysloví nahlas, lidské ucho vnímá, že to není nic extra odpudivého. Naopak. Mnoho lidí čas od času tento stav potřebuje zažít. Někdo to má jednou za týden, jiný za rok a někteří potřebují strávit chvilku sami se sebou každý den.
Řízená samota může lidem pomoci
Pokud najednou trávíte s rodinou mnohem víc času, než jste byli dosud zvyklí, právě takové okamžiky potřebujete. Samota provozovaná občasně a řízeně, tedy dobrovolně, nám dává čas se nadechnout, oklepat a také shodit masku, kterou na sobě nosíme – a před blízkými často mnohem častěji, než jsme ochotni si přiznat.
„Samotu můžeme využít pro sebereflexi, hledání svého vnitřního klidu nebo růstu, ale také pro uvolnění,“ říká editorka webu Psychology Today Hana Estroff Marano. Podle ní je proto samota někdy velice potřebná. Dělat bez ní některé činnosti je skoro nemožné.
„Když se chcete opravdu ponořit do knihy, musíte být sami. Stejně tak pokud toužíte vychutnat si do morku kostí sílu přírody a vnímat ji všemi smysly. Ani v tomto případě nemůžete být nikým rušeni z koncentrace,“ dává příklady.
Jinými slovy – být sám je někdy tuze prospěšné. Stejně jako celý civilizovaný svět teď zažíváte těžké období. Mnoho lidí se proto takříkajíc přisaje na někoho ve své blízkosti. To je ale kontraproduktivní.
„Právě v takových dobách by člověk měl naopak hledat svou vnitřní sílu. A k tomu samotu více než potřebuje. S ostatními lidmi nevejde do hloubky svého nitra, ale zůstane na povrchu každodenních starostí,“ vysvětluje psychologický kouč Thomas Oppong.
Pak je tu ale druhá věc – osamělost. Ač to může znít podobně, je v tom velký rozdíl. Člověk může být zcela sám, a přesto se necítit osamělý. Na druhou stranu existují tací, kdo jsou neustále obklopeni lidmi a připadají si neuvěřitelně sami.
Psychologická pomocNěkteré kontakty * Krizová linka pro seniory: 800 200 007 * Linka na pomoc seniorům: 840 111 122 * Vojenské linky psychologické pomoci: 973 255 140, 973 255 141, 973 255 142 * Psychologická péče a podpora pro seniory, sdružení Seniorem s radostí: 792 308 798 * Služby linek krizové pomoci – možnost chatování: www.elinka.internetporadna. cz * Krizová anonymní pomoc psychoterapeutů – terapie online: www.terap.io |
Zatímco samota může být kreativní, podpůrná a inspirativní, osamělost taková nikdy není. Ta je naopak vysilující, rušivá a rozčilující. Samozřejmě se do tohoto stavu můžete na nějakou dobu dostat například, když přijdete o blízkého kamaráda, člena rodiny anebo příbuzného. To je přirozené. Pokud ale trvá několik měsíců, je třeba být na pozoru.
„Znakem, že osamělost se vymkla kontrole, je to, že se tak cítíte pořád. Hned jak ráno vstanete, celý den, a nakonec i ve chvíli, kdy jdete spát,“ upozorňuje Oppong. To může vést až k depresi, úzkosti, nenávisti vůči sobě samému anebo větší zranitelnosti.
„Osamělá osoba si myslí, že není hodna, aby ji někdo miloval nebo s ní kamarádil. Tím se uzavře v kruhu nesnášenlivosti a strachu,“ tvrdí filozof zabývající se touto tematikou Lars Svendsen. S tím souvisí i zhoršení zdraví, nasnadě jsou hlavně srdeční problémy, diabetes nebo dokonce riziko rakoviny.
Otázkou je, co dělat. V době, kdy není lehké se s někým potkat, je palčivější než kdykoli jindy. V první chvíli se tudíž pokuste někomu svěřit, nejlépe partnerovi, pokud s ním máte dobrý komunikativní vztah. Zkuste klidně i dobrou kamarádku nebo přítele z dětství. Jsou tu telefony, virtuální komunikace – musíte se překonat. Dejte si pozor na výběr člověka, jemuž se svěříte. Pokud by nebyl správný, mohl by vám svou reakcí ublížit.
Existuje také spousta krizových telefonních linek a mailových adres, které v době koronavirové pandemie fungují. Hledejte činnosti, které vás baví a můžete je provozovat s těmi, co teď máte na dosah. Zajímejte se skutečně a z hloubi své duše o to, jak věci prožívají oni. Možná zjistíte, že na tom nejsou jinak, a můžete se navzájem podpořit. Snažte se udržovat v optimizmus, že tahle divná doba jednou skončí a vy budete žít zase normálně. A než se to stane, naučte se vážit si každé klidně strávené minuty.
Co se stane, když se naučíte být sami
Ne každý to dokáže a nejlepší je začít si na prospěšnou samotu zvykat postupně. Začít třeba na pěti minutách denně a později časový úsek zvyšovat až do takového, který vám nebude nepříjemný. Někdo se ustálí na jedné hodině, jiný bude potřebovat jednou za čas strávit sám celý víkend nebo týden. Každý člověk má jiné potřeby. Rozhodně to ale stojí za to.
Naučíte se velice kvalitně dobít své vnitřní baterie. Chvíle strávené ve společnosti sebe samého také rozvíjejí lidskou kreativitu, mnozí při nich začnou psát, malovat nebo třeba šít. Mnohem častěji se také zastavíte nad věcmi, které se udály. Z některých si vezmete ponaučení, jiných si budete víc vážit. Rozhodně je hned nevytěsníte, a tak tím obohatíte svou životní zkušenost. Poznáte také mnohem lépe své vlastní pocity, dozvíte se, s čím od sebe můžete počítat, co vás zraňuje a co naopak naplňuje radostí.
Deset zajímavostí o osamělosti
|
Podle toho si pak vyberete lidi kolem sebe, aby vás inspirovali a naplňovali a nikoli sráželi.
