Potřeba rozmnožit se a předat své geny dál je ale naprosto přirozená pro obě pohlaví. „V minulosti, kdy ženy a muži neměli stejné možnosti (ani stejná práva), to bývaly skutečně častěji ženy, kdo naléhal s pořízením dítěte, případně kdo s tímto nápadem přišel o něco dříve,“ říká socioložka Věra Slavětínská. „V současné době není rodina s dětmi jediným cílem, jaký moderní žena má, nýbrž pouze jedním z cílů. Těmi dalšími jsou kariéra a seberealizace, a tak mladé ženy založení rodiny v porovnání se svými matkami a babičkami posouvají. Především jsou to pak ženy s vyšším vzděláním.“
Ačkoli narození dítěte zasáhne všechny členy rodiny, tedy i muže a nikoli pouze ženy, přesto žena všechny změny s tím související pocítí více. Devět měsíců je těhotná, pak přijdou mateřské povinnosti, ve kterých je nenahraditelná. Z toho důvodu se snaží stále více žen nejprve něčeho dosáhnout v kariéře nebo si splnit své sny například v oblasti cestování či dalšího vzdělávání a teprve pak se plně soustředit na rodinu, případně rozběhnutou kariéru a rodinu nějak skloubit ke spokojenosti všech.
A právě proto se více a více žen dostává do situace, kdy za mini přijde jejich partner a oznámí jim: „Miláčku, už nechci čekat. Chci dítě a rodinu teď. Ne za deset let.“
Nepřijatelné vydírání
„Vždyť si toho nemusíš tolik brát,“ opakuje čtyřiatřicetiletá Marie s ironií v hlase. „Přesně to jsem před dvěma roky slyšela, když mi můj o tři roky starší manžel oznámil, že už by rád byl otcem. Když jsem se mu pokusila nastínit, co všechno to bude obnášet, prohlásil, že když to zvládli jiní, tak nám se to podaří také. Ani na vteřinu ho ale nenapadlo, že by si toho mohl brát míň on.
Ne, jeho plánem bylo, že zvolním já a budu vytvářet rodinné prostředí, jaké on si představuje, že je správné. Ale já jsem ještě nechtěla zvolnit. V práci se mi velmi dobře dařilo a já neměla v úmyslu se jí vzdát dřív, než si pozici neupevním natolik, aby ji pak narození miminka nijak neohrozilo a abych mohla pokračovat dál v tom, co mě baví.
Stačily mi dva tři roky, ale jemu se to ani trochu nelíbilo. Zcela jasně mi naznačil, že když budu na odkladu trvat a pak se nám počít dítě nepodaří, on si ho zařídí někde jinde a s někým jiným. Doslova pronesl větu: ‚Ty teď nebereš ohledy na mě, pak je nebudu brát já na tebe.‘
Považovala jsem to za nepřijatelné vydírání. Ale pak jsem o tom uvažovala a připustila, že v něčem má pravdu. Jako žena jsem výrazně limitována věkem, a když budu dítě odkládat moc dlouho, naše šance se skutečně mohou snižovat dost výrazně. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu a odložili plány na rodinu pouze o rok. Momentálně se pořád snažíme a doufáme, že to vyjde.“
Každý sám za sebe?
Ideálním stavem je kompromis, na který oba partneři přistoupí dobrovolně, aby později jeden nevyčítal druhému, že na to či ono bylo příliš pozdě nebo naopak příliš brzy. Vždycky to ale není tak jednoduché. Přesněji řečeno, málokdy je to jednoduché a jeden z partnerů nakonec musí alespoň o kousek ustoupit, což může v budoucnu přinést spoustu komplikací. Narození dítěte bývá obzvlášť citlivé téma, zejména pokud se početí pak nedaří.
Ten z partnerů, který naléhal, že je načase se o dítě začít pokoušet, se pak může cítit až poškozen, jestliže přes jeho snahu došlo k odkladu a páru se posléze vidina početí vlastního dítěte vzdaluje. Přesně tak se cítil letos čtyřicetiletý Pavel, jehož stejně stará partnerka si vydobyla odklad až do svých šestatřiceti. Letos se spolu rozvedli. „Když na mě přišla s tím, že ji vydírám, ustoupil jsem,“ popisuje situaci.
„Nechtěl jsem být ten, kdo kazí vztah, protože mi na ní velmi záleželo. Zpětně vidím, že ona mě vydírala také, protože kdybych naléhat nepřestal, odešla by ode mě. Nakonec jsme spolu stejně nemohli dál být. Ukázalo se, že moje bývalá manželka má vaječníky ve stavu, který početí znemožňuje, a já jsem to vnitřně nedokázal překousnout.
Kdyby se tentýž problém objevil hned, co jsem o dítě začal usilovat, nikdy bych ji neopustil. Uvažoval bych o adopci, hledal bych jiné řešení. Takhle se ve mně něco zlomilo a já nemohl pokračovat ve vztahu dál. S o dvanáct let mladší partnerkou teď čekáme holčičku. Bývalá manželka to považuje za zradu.“
Muži & věk
Množství testosteronu se začíná snižovat už po třicítce. Věk, ale také životní styl a prostředí se podepisují na kvalitě spermií. Ta klesá, což má za následek nižší pravděpodobnost, že muž svoji partnerku oplodní. Doktor Mark Bowman z kliniky asistované reprodukce v Sydney tvrdí, že muži si jednoho dne začnou uvědomovat, že za pár let by se nemuseli stát otci vůbec, a to nechtějí riskovat. I spousta mužů touží po dětech a rodině.
