Jestli chcete držet otěže svých financí pevně v ruce, v první řadě se o nich naučte mluvit. Není nic špatného, když kamarádce přiznáte, že si několikrát do měsíce skočíte na předraženou kosmetickou proceduru. Právě naopak – víc se díky tomu nad svými výdaji zamyslíte, získáte zpětnou vazbu a ještě větší nadhled. Mimochodem, až devadesát čtyři procent z vás někdy svému milému zalhalo o ceně radosti, kterou jste si pořídily, nebo o výši svých příjmů. Jenže pravdou je, že upřímnost ve finančních záležitostech vám zvýší sebevědomí! Čtěte zpovědi šestice odvážných a zamyslete se nad vlastní strategií.
„Měla jsem z peněz strach.“
Martina Kafková, zakladatelka a majitelka eventové agentury M-ocean
Jaká finanční moudra mi říkali rodiče?
„Dodnes mi superego často našeptává staré rady, které možná pocházejí od rodičů nebo prarodičů: ‚Kde bereš pocit, že máš nárok na víc? Proč chceš tu dražší věc, proč chceš víc zážitků?‘ Myslím, že v době, kdy se mi do mozku nahrávala tato moudra, jsem začala podceňovat nejen hodnotu peněz, ale i sebe samu.“
Můj největší peněžní přehmat byl…
„… mít z nich a o ně strach. Bát se, že je mít nebudu, a trápit se, že pokud jich budu mít víc než ostatní, že to naruší můj hodnotový systém. Znám oba póly a teprve se učím udržovat rovnováhu.“
Nabitá kreditka mi poskytuje…
„… nezávislost a svobodu. Zhmotněnou, nainvestovanou energii, která se vrací ve formě peněz. Občas si dost nevážím ani svých schopností, ani výdělku. Také proto jsem si dala na rok 2015 výzvu vyjasnit si svůj vztah k financím. Ráda bych je přijímala s úctou, pocitem vděku a sebejistotou, že si je zasloužím.“
„Kdeco platím pozdě.“
Petra Neomillnerová, spisovatelka
Po jaké materiální věci toužím?
„Mám samá nepraktická přání. Patří mezi ně sporťák, protože ráda řídím, dlouhá dovolená a v případě renty mám taky jasno: Poskytlo by mi to čas na psaní.“
Můj největší omyl týkající se peněz…
„Jsem prokrastinátorka a chaotička, kdeco platím pozdě a nabíhají mi penále.“
Co nejdražšího jsem si tenhle měsíc pořídila?
„Brzdové destičky a kotouče. I auto má právo na radost.“
Co mi o penězích prozradili rodiče?
„U nás v rodině se o penězích nemluvilo. Mnohem víc mě formovala práce na volné noze, na níž jsem už dlouho.“
Peníze pro mě představují…
„… klid. Někde jsem četla, že kdo peníze má, je bojovník v dokonalé zbroji. Zatímco ten, kdo je nemá, si před výdaji jen zoufale chrání hlavu zbytkem štítu.“
Zalhala jsem někdy o penězích?
„Určitě, k některým útratám se člověk nerad přiznává…“ :-)
Pokračování na další straně!
„Měla jsem si dřív začít spořit.“
Klára Smolová, majitelka copywritingové agentury Vaya Media
Moje chyba spojená s penězi byla…
„… že jsem si od prvního zaměstnání nezačala spořit po malých částkách, odkládat si minimálně deset procent příjmu a dělit je na dlouhodobé a krátkodobé úspory.“
Kolik jsem ochotná utratit za boty?
„Záleží, za jaké. Dejme tomu za lodičky či polobotky asi 2500 Kč, za kozačky tak 4000 až 5000 Kč. Ráda zaplatím za kvalitu, ale nemám ráda předražené zboží a značková hysterie mě míjí.“
Kdy jsem zalhala o penězích?
„Nemám důvody svému okolí lhát. Maximálně jsem mlžila o míře svého zadlužení na kreditce nebo partnerovi naopak zveličila výši ceny výrobku,
že on tím pádem musí víc přispět.“ :-)
Co mi říkali rodiče?
„Slýchala jsem, že ten a ten je takzvaně na peníze, a tak není dobrý člověk. Takže mi dlouho trvalo, než jsem se naučila stanovovat vlastní hodnotu a říct otevřeně, že kromě toho, že mě práce baví, dělám ji také pro peníze.“
„Peníze jsem přeceňovala.“
Andrea Kerestešová, herečka
Naši mi o penězích říkali…
„Nic moc, protože jsme jich ani příliš neměli. Takže jsem spíš slýchávala: ‚Nemáme na to.‘ Přirozeně mě to pak přimělo po penězích toužit… ale když jsem jich měla dost na to, abych si mohla koupit kdejaký rozmar, zůstala jsem chudá v duchu.“
Dnes pro mě finance znamenají…
„… platidlo v systému. Nic víc ani nic míň. Potřebuji je vydělat, abych mohla zaplatit někomu jinému. Je to taková divná hra.“
Po čem, co se dá získat jenom za peníze, toužím?
„Po domě s velkou zahradou. A taky po nejkvalitnějším pianu, jaké se dá koupit – pro svého partnera.“
Můj největší omyl…
„Myslela jsem si, že je důležité, aby muž po mém boku byl bohatý.“
Jaké nejdražší boty jsem si koupila?
„Drahé boty si nekupuju.“
„Uzavřela jsem nevýhodnou smlouvu.“
Petra Ducháčová, soukromá pekařka
Nejdražší boty, které jsem si koupila…
„Za jedny boty jsem nejvíc dala asi tři tisíce korun, a to jsem ještě zvažovala, jestli si je vezmu. Víc bych možná dala jen v případě, že by to byl superúžasný a jinak nesehnatelný kousek.“
Rodiče mi vysvětlili…
„… že peníze nejsou všechno a nerostou na stromech. Od mládí jsme chodili s bratrem na brigády, což asi mělo zásadní vliv na můj postoj k penězům.“
Dnes pro mě peníze znamenají…
„… určitou svobodu. Bez nich to nejde, ale jsou pro mne mnohem důležitější věci, bez kterých bych nemohla fungovat, jako třeba můj partner a naše děti.“
Kdy jsem se přepočítala…
„Po přemlouvání od rádoby finanční poradkyně jsme se s přítelem nechali uvrtat do spolupráce se společností, která nabízí úvěry a pojištění. Šlo ale o dost nevýhodný obchod!“
„Chci dům v Itálii.“
Andrea Pfeffer-Ferklová, generální ředitelka Grandhotelu Pupp
Co mi o penězích říkali rodiče?
„Nejčastěji jsem slyšela, že bez práce nejsou koláče a že peníze nepřijdou jen tak, ale člověk si je musí vydělat.“
Díky finančním prostředkům můžu…
„… využít svůj volný čas tak, jak mám ráda, jak mě to baví. Sportem, cestováním.“
Po čem, co se dá získat jenom za peníze, toužím?
„Jednou bych chtěla dům na italských vinicích.“
Moje největší finanční chyba?
„Jsem Kozoroh, peněz si vážím a vím, že se získávají tvrdou prací. Ať je fyzická, či duševní. Podle toho s nimi nakládám. Nepatřím mezi ty, kteří by riskovali. Proto se mi nic, co by se dalo považovat za chybu, v oblasti peněz nestalo.“
Jakou nejdražší věc jsem si tento měsíc koupila…
„Pozvali jsme rodiče mého manžela na výlet do Skotska a stálo to za to.“
