Výchova podle matek
A jak vychovávají ženy? Průzkum ukázal, že jsou všeobecně stále mírnější než tatínkové, pořád méně zakazují a přikazují a mají více pochopení. Co je ale zajímavé, tak pokud už něco zakážou, jsou důslednější. Více si stojí za svým rozhodnutím a trvají na tom, aby dítě poslechlo. Pokud už vydají nějaký zákaz, jsou méně ochotné ho zrušit a důsledněji dohlížejí na jeho dodržování. Jednou z příčin takového chování je fakt, že matky tráví s dětmi – s malými především, ale i s většími – mnohem více času než otcové. Do určitého věku jsou matky hlavními vychovateli, ať se to mužům líbí nebo ne. Na mateřské jsou s dětmi v podstatě dvacet čtyři hodiny denně, hrají si s nimi, chodí s nimi mezi jiné děti na dětská hřiště, nakupují s nimi a i ty nejbenevolentnější matky zjišťují, že nedůslednost se nevyplácí. Pro otce, který přijde večer unavený z práce a s dítětem si stihne jen krátce pohrát, není důslednost tolik důležitá, protože on s dítětem nebude celý den a nebude muset řešit situace, které s ním řeší matka. Zároveň se také matky častěji než otcové se svými dětmi mazlí a společné chvíle s nimi si více užívají. Rovněž je při úspěšném vykonání nějaké činnosti více a častěji chválí.
VZORY
Psycholog Sal Severe tvrdí, že kromě důslednosti jsou při výchově důležité dobré vzory. Možná důležitější než důslednost samotná. Když jste dobrým vzorem, můžete být někdy i dost liberální, aniž by si děti začaly dělat, co chtějí.
Děti se učí napodobováním
Mají pozoruhodnou schopnost pozorovat a imitovat. Tak se naučí například mluvit. Podobně přejímají i hodnoty, postoje, osobní preference a zvyky. Je fascinující, jak snadno děti odhalují naše chyby. V devadesáti pěti procentech můžete být dobrým vzorem, a přesto, jakmile uděláte nějakou chybu, děti ji hned odhalí. Někteří rodiče, když je děti nachytají při něčem špatném, se začnou bránit: „Po tom ti nic není, co to znamená. A nepřej si mě, jestli tě uslyším něco takového říkat.” Podobné reakce nejsou správné. Dítěti tím dáváte najevo, že vy mluvit sprostě můžete, ale ono ne. Když vás dítě nachytá při něčem špatném, nesnažte se bránit. Překonejte své nepříjemné pocity a vytěžte z dané situace hodnotnou příležitost dítě poučit.
Psycholog Sal Severe k tomu říká: „Když mě syn přistihl při sprostém nadávání, vysvětlil jsem mu, že jsem nejednal správně, že jsem se neměl naštvat a být hrubý. Nevykrucoval jsem se a nesvaloval vinu za své jednání na někoho jiného. Neobviňoval jsem řidiče, který se mi před nosem nacpal na volné místo. Přiznal jsem svou chybu a omluvil jsem se. Rodiče nejsou bezchybní, a když nějakou chybu udělají, mají to uznat. To jsou velmi cenné vlastnosti, které můžete dětem svým chováním vštěpovat. Pokud někomu do telefonu řeknete, že váš manžel není doma, i když doma je, dáváte tím dětem najevo, že zapírání je v pořádku. Když se nevhodně stravujete, budou se nevhodně stravovat i vaše děti. Pokud se hádáte, křičíte nebo lidem nadáváte, děti to od vás odkoukají. Když se na své děti každou chvíli naštvete i kvůli maličkostem, můžete čekat, že stejně se budou ony chovat k druhým...“
