Víte, že emoční kvocient ovlivňuje vaši náladu i výkonnost? Dvaadvacetiletá Olga si umí dokonale rozvrhnout čas a práci a díky přesnému analytickému myšlení šlape svým nadřízeným na paty. Naproti tomu čtyřiadvacetiletá Soňa sice nenosí v hlavě počítač, zato ví přesně, od koho získat informace, komu zavolat a jak působit na své okolí. Proto i ona vesele stoupá na kariérním žebříčku.
Úspěšné jsou tedy obě, ale jenom Soňa je v životě spokojená. Vysvětlení je jasné: zatímco běžná inteligence, na kterou spoléhá Olga, ručí za to, jak rychle se rozhodnete, rozeberete situaci a najdete řešení, ta emoční je zodpovědná za vaše štěstí a vyrovnanost. Zodpovídá za fakt, kolik přátel kolem sebe budete v životě mít, kolik lidí vás bude mít rádo, zda se ne/budete cítit sama. Pokud tedy víte, kdy a jak vyjádřit své pocity, strachy a nejistoty, a umíte s nimi naložit tak, abyste byla spokojená, můžete si gratulovat. Utápíte-li se však v depresích a skutečné city skrýváte, abyste se neztrapnila, nebo je vám třeba jen nepříjemné jít sama do kina, nevypadá to s vaším EQ moc valně. Nevěšte ale hlavu! Na rozdíl od IQ, které máte víceméně vrozené, si emoční kvocient můžete úspěšně vytrénovat!
http://gty.im/667477306
Zapomeňte na IQ
Emoční inteligence na vás prozradí, do jaké míry jste schopná se ovládat a žít v souladu se sebou a s okolím. Od téhle schopnosti se odvíjí vaše společenská i kariérová úspěšnost. Můžete mít IQ jako Einstein, ale to vám výhru v životě ještě zdaleka nezajistí. Právě naopak, lidé s velmi vysokým IQ bývají v normálních podmínkách dost nepoužitelní. Vůči svému okolí se chovají povýšenecky, když vyrazí na rande, mluví nemastně neslaně, a mají-li své milované vyznat své city, počínají si natolik neobratně, že místo lásky odstartují spíš rozchod.
Ke šťastné přítomnosti vám bohužel nestačí pouze oplývat vysokou emoční způsobilostí, ale taky se potřebujete obklopovat stejně obdařenými lidmi. Samčí inteligent s nízkým emočním kvocientem vám sice domů přinese desetitisíce korun, ale vůbec si s ním neužijete. Podrobí vás kritickému výslechu, ohledně vaší nové sukně vás zahrne spoustou ironických poznámek a sám si na sebe vezme deset let starou ošuntělou košili. Na druhé straně muži, kteří se mohou pochlubit vysokou emoční inteligencí, bývají velice sympatičtí a otevření, budou vás ctít jako královnu a můžete počítat s jejich absolutní podporou.
Zvyšte svoji emoční gramotnost
Určitě si vzpomenete na okamžik, kdy jste samou trémou ve škole při zkoušení zapomněla i to, co jste se naučila. V hněvu nebo úzkosti totiž přestáváte logicky uvažovat. Proto si potřebujete osvojit alespoň základní emoční gramotnost, která vám pomůže uvolnit se i ve stresových situacích. A není to vůbec těžké. Zvyšování emočního potenciálu se podobá chození do posilovny. Platí, že čím déle trénujete, tím lepších výsledků dosáhnete. Trénink se navíc obejde bez propocených dresů a rozbolavělého těla.
Krok č. 1: čtěte své pocity
Zkuste si odpovědět na otázku, co vás zaručeně rozesměje, co vás promění v zuřící fujavici a z čeho máte strach. Klíč k porozumění vlastním emocím budete držet v ruce ve chvíli, kdy odhalíte spouštěcí prvek svých smutků a zlosti, ale i radosti a potěšení. Třiadvacetiletá manikérka Markéta se neustále dostávala do konfliktu s vedoucí. „Kdykoli si mě zavolala, kritizovala mou práci a nedala mi nejmenší šanci se bránit. Z její kanceláře jsem pokaždé odcházela úplně vyždímaná a naštvaná. Chtěla jsem dát okamžitou výpověď,“ svěřuje se.
Za podobný výsledek pracovních jednání si ale v podstatě můžete sama. Pokud vstupujete do kanceláře předem připravená na hádku, pravděpodobně k ní také dojde, a to i v případě, že by vás chtěli povýšit. Řeč vašeho těla, výraz tváře a tón hlasu hovoří jasněji než slova. Až po takovém incidentu přijdete domů, lehněte si na pohovku a úplně se uvolněte. Zkuste si uvědomit, proč se vždycky dostanete do podobné situace. Podaří-li se vám identifikovat spouštěcí prvek, přehrajte si před očima celou situaci znovu a představujte si, jak z pohovoru odcházíte s úsměvem ve tváři. Uvědomte si, co tvrdíte a jak se při tom cítíte. Snažte si ten pocit podržet. Při nejbližší příležitosti ho pak vylovte z paměti. Uvidíte sama, že milým úsměvem zklidníte i soptícího šéfa.
Krok č. 2: Převezměte nad sebou kontrolu
Druhý důležitý faktor emoční inteligence představuje sebekontrola. Když už jste zjistila, čím své nálady spouštíte, naučte se je ovládat. Dvacetiletou kuchařku Andreu pokaždé rozčílilo, když ji v obchodech obsluhovali otrávení prodavači. „Některým trvalo půl hodiny namarkovat pětiminutový nákup. Když jim pak ještě přímo přede mnou došla páska a celou věčnost ji vyměňovali, úplně mi pěnila krev.“
Andrea pak ale našla účinnou metodu, jak se cizími nedostatky nenervovat. Začala si totiž celou situaci dokreslovat. „Uvědomila jsem si, že já sama bych po osmi hodinách robotických pohybů u kasy měla problém zákazníky vůbec pozdravit. A když ve frontě ani tohle nezabírá, představím si, že dotyčnou prodavačku třeba dneska opustil přítel, a místo vzteku na její pomalost je mi jí líto.“ Tento trik vám pomůže zbytečně se nestresovat okolím. Většina lidí tíhne k okamžitým úsudkům – a pokud možno k těm nejhorším. Opravdovou krotitelkou svých pocitů se stanete teprve ve chvíli, kdy každou sebemenší nepříjemnost zesměšníte a budete ji považovat za výhodu.
Krok č. 3: Věřte instinktům
Už od dětství vám někdo označuje, co máte považovat za hezké a co za ošklivé, nabádá vás, co byste měla dělat a čemu se rozhodně vyhnout. Každý ale cítí jinak a snaha zavděčit se všem vás může dovést k vnitřním traumatům. „Kdykoli jsem si na sebe koupila něco podle svého vkusu, uzemnila mě kamarádka jízlivou otázkou, kde jsem to vyhrabala,“ svěřuje se pětadvacetiletá kosmetička Hanka. „Dřív bych po takovém komentáři byla schopná jít danou věc okamžitě vrátit, ale uvědomila jsem si, že vůbec nejde o můj špatný vkus, ale o problém mé kamarádky. To ona se bojí obléct si něco, co by skutečně chtěla, aby ji náhodou někdo podobným způsobem neurazil.“
http://gty.im/841673474
Poslouchejte vnitřní hlas a nelpěte na názorech ostatních, a to ani v případě, že vám připadají skvělé. Pomůže vám to rozhodovat se v životě lépe, aniž potřebujete mít u sebe neustále někoho, kdo vás utvrdí ve vašem mínění. Klidně se obracejte na lidi s prosbou o názor, ale musíte se naučit sama usoudit, který vám nejvíc vyhovuje. Příště než poběžíte za kamarádkou pro radu, co dělat, když vám váš drahý už deset dní nezavolal, zadržte a všechno si promyslete sama. Až dorazíte k přítelkyni, předložte jí už hotový bojový plán, jak ho získat zpět. A aby se kamarádka necítila mimo hru, zeptejte se, co si o vašich potížích myslí.
Krok č. 4: Vciťte se do druhých
Jakmile poznáte vlastní emoce, lépe porozumíte i světu kolem sebe. Dokud bojujete s citovou nestabilitou, bude pro vás těžké vytušit krize svých nejbližších, a snadno tak přehlédnete, když budou potřebovat vaši pomoc. Empatie, tedy schopnost vcítit se do druhého člověka, se hodně cení. Platí, že čím lépe se dokážete naladit na cizí vysílače, tím lépe budete schopná jejich majitelům pomoct. Navíc vám celkový nadhled pomůže držet si od cizích problémů odstup. Pokud se vám například zhroutí kamarádka, která právě odhalila manželovu nevěru, budete připravená ji vyslechnout, aniž sama odejdete domů s nepříjemným pocitem, že všichni chlapi se chovají stejně a vztahy nemají žádný smysl.
Krok č. 5: Harmonizujte své nejbližší okolí
Zvládnutím předcházejících zásad jste se naučila asertivně reagovat na nátlak okolí a rozmary přátel. Zbývá ještě zaměřit se, jak na ně působíte vy sama. Nestačí vám totiž hledat způsob, jak se uklidnit po ošklivé hádce s partnerem, potřebujete se zachovat tak, aby k ní pokud možno vůbec nedošlo. Opakujte si, že nic není tak špatné, jak se to teď jeví, a přestože vám momentálně křivdí, máte se rádi. Platí, že budete-li vyrovnaná a nebudete stírat své okolí jedovatým pohledem, dočkáte se i vřelejšího přijetí a atmosféra se zklidní.
