Už jste někdy odešla z obchodu naprosto znechucená, protože nabídka byla tak velká, že si prostě nešlo vybrat? Vím, o čem píšu, stává se mi to celkem pravidelně. Kdybych měla na výběr z deseti džínů, je paradoxně větší pravděpodobnost, že si vyberu, než když je jich v obchodě tolik, že při vstupu ani nedohlédnu na jeho konec. A mám pro vás ještě jednu otázku. Kolikrát jste si v obchodě vybrala něco, abyste o tom dvě minuty poté zapochybovala? Neměla jsem si vzít raději tamty? Červené? Fialové?
Samozřejmě, jde jenom o oblečení, tedy vlastně o nic, řeknete si. Ale to není tak úplně pravda. Jde v první řadě o rozhodování, které se pro spoustu lidí v dnešní době stává stále složitějším. Není divu. O 21. století se dnes hovoří jako o století volby. Život od nás denně vyžaduje rozhodnutí. Některá jsou banální (třeba nákup džínů), jiná však ovlivňují náš život naprosto zásadním způsobem a určují jeho podobu na celá desetiletí.
A tak nepřekvapí, že dost lidí má strach a jsou tak nerozhodní, že některé otázky nechávají viset ve vzduchu nedořešené celé týdny nebo dokonce měsíce a roky. Doufají, že volby budou nakonec ušetřeni, protože dilema se nějak rozsekne bez nich, samo od sebe. Což se buď nikdy nestane, takže mají pocit, že v životě stojí neustále na místě, nebo i ano, jenže pak výsledek není takový, jaký by si přáli. Co s tím? Řešení zní: Začněte volit. A nemá smysl vám lhát, bude to bolet.
Sami za sebe
Abyste se začala rozhodovat chytřeji a bez následných pochybností, je dobré vědět, na co upozorňuje koučka Eva Marková: „Proces rozhodování do značné míry souvisí s celkovou integritou osobnosti, pevností postojů a přesvědčení. Dnešní svět nabízí stále víc variant všeho, a pokud člověk dá pouze na podněty, které přicházejí zvenčí, třeba z reklamy nebo od přátel, pak se nelze divit, že si připadá zoufalý.“
Není špatné být opojen možnostmi, když prakticky jediným omezením, které dnes máme, je obsah naší peněženky a vlastní schopnosti. Házet vinu za naše zoufalství na reklamu a nepřebernou nabídku všeho je však alibismus. Zásadní chyba je v nás, kteří nevíme, co od života chceme, a necháme se velmi jednoduše ovlivnit. Xkrát denně pak stojíme na křižovatce, až se nám ta svoboda docela zajídá a dali bychom cokoliv za to, aby nám někdo poradil, kudy kam. Eva Marková takovou radu má.
Pokud ‚cítíte‘, že to je správné rozhodnutí, a jste o něm vnitřně přesvědčena, pak je velká pravděpodobnost, že se nemýlíte. Vyšlo-li z vás, vašeho nitra a vůle, je pravděpodobné, že si za ním budete také stát a nebudete ho zpochybňovat.“
Umění zbavovat se
Americký behaviorální ekonom Dan Ariely tvrdí, že dnes není umění do svého života věci přijímat, ale naopak se jich zbavovat. To platí i o lákavých nabídkách. Jak na ně? Říct prostě NE, úplné, stoprocentní. Což většina z nás, ruku na srdce, neděláme. Když už si vybereme, málokdy se rozhodneme pro danou věc stoprocentně. Často si necháváme otevřená zadní vrátka – kdyby to náhodou nešlo tady, zkusím to ještě tam (práce, vztahy), vezmu ještě tuhle práci, budu v kontaktu ještě s tímto člověkem…
Přitom zapomínáme, kolik nás tohle udržování zadních vrátek stojí času, peněz a energie. Reálný život pak vypadá jako honba za tisícem a jednou drobností a otevírání dalších dveří, přičemž zapomínáme na těch pár velkých, skutečně důležitých věcí. Proč je zavírání dveří tak složité, vysvětluje Ariely tím, že v době reklamních sloganů, podle nichž můžeme mít všechno na světě, je prostě těžké smířit se s tím, že pravda je přesně opačná: Nemůžeme. Co se samotného rozhodování týká, když opravdu nevíte, nabízí pomůcku představit si, že v důležité chvíli radíte někomu, koho máte hodně ráda.
Tím se vám podaří získat odstup a podívat se na věci z nadhledu. Jiná odbornice, ekonomka Noreena Hertz, zase nedávno publikovala článek, podle kterého je důležitým faktorem při rozhodování nebát se zpochybňovat názory takzvaných odborníků. Ale rady expertů bychom neměli jen pasivně přijímat, protože i oni jsou omylní. Takže, než se rozhodnete vzít si tu děsně výhodnou hypotéku, kterou vám doporučuje vaše finanční poradkyně, zadržte. A opatřete si dost informací na to, abyste si sama mohla udělat nejlepší závěr. Ostatně, finanční poradkyně je od toho, aby PORADILA. Rozhodnout se máte vy.
Priority ano, ale…
Když se mluví o rozhodování, většinou padne sousloví „určete si priority“. Nikdo už vám ale neřekne, že když si do sešitu zapíšete angličtina, posilovna a tak dále, většinou je to úplně k ničemu. Priority totiž nejsou ani tak o určování, jako o zjišťování, což znamená, že o nich dokážete přemýšlet v kontextu sebe sama plus všech dalších věcí, které vám přináší všednodenní život. Angličtina zní skvěle, ranní hodina ve fitku ještě líp, ale co když z učení jazyka váš už tak přetížený mozek zkolabuje a z cvičení budete po zbytek dne totálně vyřízená? Podle odborníků je důležité vybírat priority subjektivně a na základě vlastního pocitu.
Ptejte se sama sebe: Co mě nejvíc pálí? Co je pro mě nejdůležitější? Co mi v životě nejvíc chybí? Bez čeho se neobejdu? Co nejvíc obohatí můj život? A hlavně, otázka nejdůležitější: Jak to cítím? „Ačkoliv se to zdá nelogické, rozhodovat se je lepší srdcem. Hlava je stratég, počtář a politik. Srdce je pravé vědění. Ostatně, celá příroda žije podle instinktu a funguje naprosto dokonale. Stejný dar byl dán i člověku, jenom ho velmi často potlačujeme ve prospěch mnohem omezenějšího mozku,“ tvrdí Eva Marková s tím, že i mozku se samozřejmě můžete ptát na názor. Konečné slovo by však podle koučky mělo mít srdce.
Že jste spíš racionální typ? Zkuste teorii ušlého zisku či příležitosti. Spočívá v tom, že každá varianta, neboli každé rozhodnutí, přináší jakýsi zisk. Proto o něm vůbec uvažujete. A od toho zisku je potřeba odečíst zisk z druhé nejlepší varianty. Té, která vám uteče, když se rozhodnete pro jedničku.
Není to sice varianta bezbolestná, ale tak už to zkrátka s rozhodováním je. Bude bolet méně, když k němu přistoupíte jako k příležitosti nenechat se životem vláčet, ale vzít svůj osud do vlastních rukou.
