Naši předkové do svého jídelníčku často zařazovali jáhly, kroupy nebo houby. Ne proto, že by byli chudí, ale proto, že si byli vědomi jejich užitečnosti pro lidský organismus. Bohužel, postupem času jsme si vypěstovali iluzi, že nejvíce síly získáme z masa a mléka.
„Například hrách a kroupy jsou prastará kombinace luštěniny a obiloviny na českém tradičním talíři. Moderně řečeno esenciální aminokyseliny, které spolu dávají dohromady rostlinné bílkoviny. Ty dodávají tělu potřebnou energii pro regeneraci buněk a jejich dělení,“ vysvětluje nám odbornice na makrobiotiku a zdravý životní styl Lucie Tomášková.
Podle ní je pro náš organismus výborná i kvašená zelenina. „Například kvašené zelí je vyloženě přírodně fermentovaná zelenina. Je naprosto nepostradatelným zdrojem mléčně kvašených bakterií, jež potřebujeme jako základní stavební kámen imunity, která začíná ve střevech. Denně bychom měli ke každému jídlu jíst alespoň jednu lžíci,“ říká.
Ale pozor na kysané zelí z obchodu! To výrobci urychlují devítiprocentní kyselinou octovou a pasterizují. A to prý není zdravé.
Na talířích našich dědů a babiček jsme mohli vidět i různě upravené hlávkové zelí, kapustu s majoránkou a česnekem nebo tuřín, který se dnes začíná vracet na trh. V Čechách se kdysi pěstovala řada dnes již zapomenutých druhů zeleniny či obilí.
„Dokonce se říká, že v jižních Čechách lidé pěstovali obilí podobné rýži. Rýže totiž nemusí nutně růst jen ve vodě, jak si mnozí myslí,“ usmívá se Lucie Tomášková. A čím dalším bychom se mohli inspirovat?
Pučálka
Postní jídlo, naklíčený a následně tepelně upravený hrách. Lidé si toto jídlo rádi připravovali v období tuhé zimy, kdy jim dodalo potřebné vitaminy a enzymy. Naši předci věděli, že konzumovat větší množství syrové, potažmo naklíčené potravy je náročné na trávení. Proto ji nejprve naklíčili a pak tepelně upravili, aby je nenadýmala.
Žito
Skoro zapomenutá obilovina. Díky osvětě o pečení kváskového pečiva, kde je žito pro výrobu kvasu nezbytné, se opět vrací. Dříve se pekl hlavně žitný chléb, který vydržel mnohem déle než dnešní, pšeničný s droždím... Žito se používalo také k výrobě kávovinového nápoje.
Jáhly
Bezlepková obilovina, jinak řečeno loupané proso. Lehce stravitelné, bohaté na přírodní cukry. Podobně jako např. pohanka či pšenice se používaly i v podobě celých zrn k zahuštění polévek. Připravit z nich můžete i například jáhelník: Jáhly nemusíte spařit, pouze rychle v sítu propláchnout vodou a zbavit nečistot. Vařte v poměru 1:3 s vodou. Pak nakrájejte švestky a přidejte k jáhlám. Nemíchejte, jen vařte 20 minut na mírném plameni. Pak je jednoduše vytvarujte do válečků, koulí či dejte do formiček. K nim připravte nasekané vlašské ořechy, které opražíte na pánvi nasucho, k nim přilijte rýžový slad naředěný s vodou, ten ořechy obalí a můžete jimi přelít jáhelník.
Kapusta
U nás ji převálcovalo zelí, což je škoda, protože je bohatá na vitamin C i vlákninu a například polévka kapustnice je z ní výborná: Kapusta, cibule, kmín, žitný kvásek, sušené švestky. Žitný kvásek přidáváme do polévky jako poslední. Ve chvíli, kdy by prošel varem, ztratí zdraví prospěšné enzymy! Tato polévka je výborná na podzim a zimu!
Med
Med se dříve sbíral až na jaře a bral se pouze ten, který včely nespotřebovaly. Dnes se vlivem medializace medu včelám vezmou zásoby před zimou a dá se jim rafinovaný cukr. Odbornice na makrobiotiku Lucie Tomášková proto navrhuje sladit také například ovocem nebo jako dříve k doslazení používat slady – ječný nebo rýžový.
