V noci loudím sex a nevím o tom

Nejméně o polovinu svých orgasmů v životě jsem přišla. Zaspala jsem je. Nebyla jsem ani opilá, ani pod vlivem omamných látek. Trpím totiž vzácnou formou náměsíčnosti.

Fakt, že nemám své tělo pod kontrolou v tak delikátní záležitosti, jakou je sex, mi pořádně komplikuje život. Se svou nemocí jsem zažila už několik pěkně horkých chvilek, Například jsem se vyspala s kolegou z práce na služební cestě. Bylo mi dvacet. Když jsme se večer ukládali ke spánku, jeho nesmělé pokusy o sblížení jsem odmítla. Firma neměla zrovna peněz nazbyt, tak jsem předem netrvala na rozdělených pokojích. Řekla jsem sekretářce, že si určitě poradím, a skutečně se mi povedlo kolegu odmítnout tak, aby se neurazil. Jen si povzdechl, že to zkusil, a pak jsme se každý otočili ke zdi a popřáli jeden druhému dobrou noc. Jenže to jsem netušila, jaké překvapení mě čeká ráno!

Neměla jsem tehdy ještě ani ponětí o tom, jak se pod rouškou noci a spánku chovám. Probudila jsem se v kolegově náručí, ještě spal. Absolutně jsem si nepamatovala, jak jsem se dostala do jeho postele. A co hůř – byla jsem úplně nahá. Vykřikla jsem, což kole­gu samozřejmě probudilo. A pak nastala debata, která by (kdyby to nebylo tak váž­né) možná mohla vyhrát v nějakém televizním pořadu Skrytá kamera. Já jsem ho obviňovala, že mi při večeři hodil do jídla určitě nějaké barbituráty. On si ťukal na čelo. Prý jsem za ním v noci na férovku přišla nahá do postele a rozbalila to naprosto na rovinu. Strašlivě jsme se pohádali. Nic z toho jsem si samozřejmě nepamatovala. Dnes – o pět let později – už vím, že pravdu měl tehdy on.

Kamarád byl moc rád

Než jsem se ovšem dostala ke své diagnóze, která zní parasomnie, měla jsem pocit, že se zblázním. Hned následujícího Silvestra po zmíněné služební cestě se na mě u snídaně mnohoznačně usmíval na horách dlouholetý kamarád. Opravdu JEN kamarád, který po mně sice roky zálibně koukal, mě ale nikdy nepřitahoval. A teď mi prvního ledna tvrdil, že za sebou máme pěkně žhavou noc. Bylo mi to div­né. Přece jsem toho tolik nevypila. Na druhou stranu jsem poslední noc netrávila úplně bez alkoholu, tak jsem si řekla, že mi asi nějak nesedl. Kamarádovi, který si už už dělal naděje na vztah, jsem se samozřejmě omluvila.

Pak jsem se ale seznámila s Jirkou. Byl to první chlap, se kterým jsem se odhodlala ke společnému bydlení. Měla jsem pocit, že je mezi námi všechno v napro­stém pořádku. Snad jen sexu by mohlo být víc, ale chápala jsem, že máme oba problematické období v práci. Žila jsem zkrátka v sladké nevědomosti, dokud mě jednou přítel nepožádal, jestli bych ho nemohla nechat v noci vyspat, že mají v práci náročný projekt těsně před uzávěrkou a on ho kvůli našim postelovým hrátkám moc nezvládá. Napřed jsem mu vůbec nechtěla věřit. O tom, že bych ho v noci budila a vyžadovala sex, jsem neměla nejmenší tušení. Taky jsem to zrovna měla v práci hodně napjaté, do toho mi na dlouhou nemoc umíral tatínek... Večer jsem padala do postele s je­dinou myšlenkou – vyspat se. Když ale Jiří trval na svém, totiž že doslova loudím sex prakticky každou noc, obrátila jsem se na psychologa. Ten mě rovnou poslal za neurology.

Diagnóza na noc

Měla jsem štěstí. Paní docentka, ke které jsem se dostala do péče, záhy odhalila, čím to vlastně trpím. Trochu se mi ulevilo, bála jsem se, jestli snad nemám nádor na mozku. Vzápětí mě ale polilo hor­ko, když mi hlavou prolétly všechny ty prázd­niny, brigády, hory, služební cesty atd., které mám za sebou. Kolik chlapů jsem obšťastnila a vůbec o tom nevím? V době, kdy jsem ještě chodila s Jirkou, jsem se dozvídala o své nemoci podrobnosti. Vyplavalo na povrch, že spoustu dní bývá klid a já normálně spím. Stačila ale sebemenší míra stresu, abych se nevědomky proměnila v sexuální dračici s chutí na experimenty, o které si moje cudné zdrženlivé bdělé Já nikdy nedokázalo říct! Uvažovaly jsme s paní docentkou, zda mi nasadit léky se znehybňujícím účinkem v době spánku. Jsou však dost silné, moc se mi do nich nechtělo. Váhala jsem tak dlouho, až potom nebyl ani moc důvod je brát. Jiří si totiž našel jinou sle­č­nu a odstěhoval se. Tvrdil sice, že se prostě zamiloval a se mnou to nemělo nic společného, ale já si stejně myslím, že chtěl mít po nocích klid.

Je láska i pro zombie

Plakala jsem hodně. Připadala jsem si ja­ko zombie – neživá nemrtvá... Bála jsem se, jak najdu chlapa, kterému by tohle nevadilo, když třeba nebudu ochotná cpát do sebe prášky. Asi po dvou letech, kdy jsem se neodvážila jet ani nikam s přáteli, jsem na inzerát poznala Ivana. Skoro se bojím, abych to nezakřikla. Zatím to ale vypadá, že Ivan je chlap pro mě. Rozhod­la jsem se mu všechno říct na rovinu hned ze začátku vztahu, aby věděl, do čeho jde. Byl překvapený, ale určitě ne vyděšený.

„Kdyby nebyly horší věci na světě,“ těšil mě. Měla jsem pocit, že je na moje nejbližší noční extempore dost zvědavý. Shodou okolností se však měsíce nic nedělo, prospala jsem spoustu nocí v jeho náruči jako andílek. Aby ne, cítila jsem se u něj v bezpečí. Když se však začalo u nás v práci propouštět, měl i Ivan šanci vyzkoušet si svou první noc se spící ženou. Paradoxně nám pomohla. Překonala jsem svůj stud a dopodrobna se ráno vyptala, jaké méně obvyklé sexuální praktiky se mi v noci líbily. A rozhodli jsme se je zařadit i do té části sexuálního života, při které jsem vzhůru. Byla by škoda o ně přijít.