Loni na jaře se Martina, která pracuje jako prodavačka v obchodě s keramikou, přes společné kamarády seznámila s Markem.
„Okamžitě jsme si padli do oka. Marek byl milý, pozorný a hlavně hrozně zábavný. Hned na prvním rande se mi svěřil, že se nedávno rozešel po pěti letech manželství se svou ženou a má dceru, která nedávno oslavila čtvrté narozeniny. Tvrdil, že přišel na to, že je mu Alice nevěrná, a požádal ji, aby se odstěhovala z jeho bytu. Zrovna prohlašoval, jak se těší na rozvod, když do baru vešla vysoká bruneta se dvěma muži. Zamířila rovnou k nám, suverénně hupsla Markovi na klín a zahlaholila: ,Abyste všichni věděli, tenhle chlap je můj manžel!’ Celé osazenstvo restaurace na ně užasle zíralo. Alice jakoby nic seskočila, odešla za svými kamarády a nás už nechala na pokoji. Marek byl rudý jak vařené sele, pořád se mi omlouval a tvrdil, že se Alice takhle normálně nechová. Prý byla opilá. Chápala jsem ho. Nemůže přece za to, že jeho bývalá je cvok,“ vypráví Martina.
„Taky při tom tak řve?“
„Chodili jsme spolu asi měsíc a Alice nás nechávala na pokoji. Potom mi Marek navrhl, abych se přestěhovala k němu. Tvrdil, že tak ukážeme Alici, že patříme jednou provždy k sobě a konečně se všechno urovná. Protože mi zrovna končila nájemní smlouva v bytě, kde jsem do té doby bydlela, a cítila jsem se s Markem šťastná, ani jsem se moc nerozmýšlela.“
Jenže Marek i Martina se ve svých plánech přepočítali. Alice rozhodně nechystala zařadit zpátečku.
„Jakmile se dozvěděla o našem společném bydlení, úplně se zbláznila a začala nás šmírovat na každém kroku. Všichni žijeme v malém městě ve východních Čechách a něco tady utajit je naprosto nemyslitelné. Když vyrazíte do některého ze tří zdejších barů, není moc těžké vás vypátrat. A Alice naše sledování pojala jako svůj životní úkol. Slídila vždycky tak dlouho, dokud nás neobjevila. Potom se buď lísala k Markovi, nebo si hrála na moji velkou kamarádku. Naklonila se ke mně a spiklenecky se třeba zeptala: ,Hele, taky při sexu s tebou Marek tak řve?’ Když jsem si stěžovala Markovi, jenom podotkl, že Alice se odjakživa chovala trochu podivně. Jenom jednou ji dokázal odbýt – když se k němu přitulila na diskotéce, kde jsme se potkali, a pokusila se ho políbit. Vytrhl se jí a ona zrudla vzteky. Přitom mě probodla tak nenávistným pohledem, že mě zamrazilo. Tehdy jsem z ní poprvé dostala strach.“
„Na chvíli si ho půjčím.“
Markova bývalá žena se ale chovala čím dál agresivněji a Martinina noční můra nabývala konkrétních obrysů. „Po nějaké době u nás zazvonila příšerně opilá, vetřela se nám do předsíně, řvala na Marka, že jí zničil život, a bušila do něj pěstmi. Nemohli jsme ji vůbec dostat ven. Odešla teprve poté, co jí Marek pohrozil, že zavolá policii.“ Alice také brzy přišla na to, že jako účinnou páku pro manipulování s Markem může používat jejich dceru. „Asi za dva týdny po opileckém výstupu zavolala Markovi, jestli by jí nepřijel opravit topení. Vzlykala do telefonu, že jejich dítě nastydne, a omlátila mu o hlavu otcovské povinnosti,“ tvrdí Martina.
„Marek udělal obrovskou chybu. Místo aby dal své bývalé číslo na topenáře, sedl do auta a odjel zachraňovat rodinu. Za týden u nás Alice opět opilá zazvonila. Tvrdila, že jí dceru hlídá kamarádka, která potřebuje za čtvrt hodiny odejít, a chtěla po Markovi, aby ji odvezl domů. Oznámila jsem Markovi, že si nepřeju, aby ji kamkoli vozil. Alice bydlela blízko a mohla v pohodě dojít domů sama. Přesto ji Marek naložil do auta a odvezl do jejího bytu. V půl páté ráno jsem se probudila a zjistila, že Marek se ještě nevrátil. Našla jsem si číslo na Alicin byt a zavolala tam. Telefon zvedl Marek a bezelstně mi oznámil, že u své bývalky zůstal do rána, protože jí bylo špatně a jejich dcera z toho byla hrozně vyděšená. Já jsem ale tušila, že se s Alicí vyspal, sbalila jsem si věci a odjela k rodičům, ještě než se Marek stačil vrátit. Celý den mě potom bombardoval telefonáty a přemlouval mě, ať se k němu vrátím. Přitom z něho vypadlo, že se opravdu s Alicí vyspal, ovšem ne předchozí noc, ale už před týdnem, kdy jí opravoval to zatracené topení. Sliboval, že dá všechno do pořádku. Já ale nechtěla být za hloupou pipinu, která se nechá vodit za nos.“
„Zabiju tě!“
„Chvíli jsme se s Markem ještě stýkali, ale jakoukoli naději na další vztah stopla moje kamarádka. Oznámila mi totiž, že viděla Marka několikrát s Alicí, a to ještě předtím, než jsme se rozešli. Na dalším rande jsem na Marka uhodila, aby se přiznal. Samozřejmě se celou tu dobu s Alicí scházel. Proto si dělala pořád nové naděje, že ho může znovu získat, že dokážou svůj vztah slepit. S Markem jsem samozřejmě hned přerušila veškeré styky, ale měla jsem si to vychutnat se vším všudy,“ zatíná pěsti při vzpomínkách Martina.
„Nějakou dobu po rozchodu jsem klábosila s kamarády v baru, když do mě někdo vší silou vrazil. Barová stolička, na které jsem seděla, se převrátila a já jsem spadla na zem. Praštila jsem se do hlavy, až mi zajiskřilo před očima. V příští vteřině na mě skočila Alice. Rvala mě za vlasy, mlátila mi hlavou o zem a pokoušela se mě škrtit. ,Zabiju tě, ty mrcho!’ řvala. Moji přátelé ji ode mě odtrhli, ale nepřestávala ječet, že jsem jí chtěla ukrást manžela. Jela jsem z baru rovnou na policii. Ze zátylku mi tekla krev, motala se mi hlava, na krku jsem měla podlitiny. Podala jsem na Alici trestní oznámení, ale policisté mi za několik dnů přijeli s velkou slávou oznámit, že ji nemohou najít. Celá podařená rodinka se prý narychlo odstěhovala a zatím nevědí kam. Svou žalobu jsem stáhla a tuhle kapitolu života chci co nejdřív uzavřít.“
