Není to tak dlouho, co byla Simona (47) docela zoufalá. Opustil ji manžel, nechal jí na krku dva teenagery a ona neměla v boji s každodenními strastmi žádnou oporu. A pak přišel Petr (51). Do toho chlapa se okamžitě zamilovala a on do ní. Jenže v přítomnosti jejích dětí to neklapalo. „Ony byly vzdorné, on se je snažil srovnat do latě. A já se mezi tím snažila kličkovat,“ vzpomíná.
Zakažte si výčitky Problémem lidí, kteří se ocitnou mezi dvěma mlýnskými kameny – tedy dětmi a novým partnerem – jsou výčitky svědomí. Na jedné straně jsou nešťastné, plačtivé oči jejich ratolestí, které se nemohou smířit, že by tatínka nahradil někdo jiný. A na druhé smutek, který cítí z partnera, protože to nefunguje. Ne každý žárlivý protějšek je totiž stvůra – často se trápí víc než kdokoli jiný. Proto je nutná jediná věc. „Výčitky svědomí dejte do jiného šuplíku, který pečlivě zamknete a už se k němu nebudete vracet. Jen tak zůstanete objektivní a budete moci posoudit situace, ke kterým dojde, skutečně racionálně. Možná přijdete na to, že to ani tak nefunguje. Ale bude to jen vaše rozhodnutí neovlivněné tím, jak se cítí druzí,“ radí psychoterapeutka Julie Williamson. |
Omlouvala chování svých ratolestí rozpadlým vztahem a odchodem jejich otce. A to Petra štvalo. „Nakonec to vygradovalo. Začal na ně žárlit. Věděl, že je vždycky omluvím a on s tím nic nenadělá,“ vypráví Simona. Dokonce se kvůli tomu rozešli, ale bez sebe žít nemohli. A tak začali chodit k odborníkovi.
„Naučil mě, že na nic se nemá spěchat. A také že není možné děti pořád omlouvat, zvlášť když už jsou velké,“ zakončuje žena, která nakonec díky rozhodnutí poradit se se specialistou zachránila vztah, jejž teď považuje za základní pilíř svého malého světa.
Dnes to není nic neobvyklého. Lidé spolu mají děti, ale pak se život změní a oni se rozejdou. Když pak potkáte někoho jiného, který je pro vás úžasný a skvělý, musíte se ptát samy sebe: uvidí ho takhle i moji potomci? A najednou může vyvstat problém. „Je zapotřebí si před novým vztahem pořádně srovnat své hodnoty,“ radí psychoterapeutka se zaměřením na partnerské vztahy Julie Williamson a pokračuje: „Je potřeba si v tuto chvíli nejprve sama a pak s partnerem říct, jaké má názory na rodičovství, výchovu nevlastních dětí, jak si představuje váš svazek – a to myslím svazek všech včetně dětí – za pět let.“
Pokud se v těchto bodech razantně neshodujete, řekněte si raději včas sbohem. Neodcházejte ale ve chvíli, kdy to jen nebude stoprocentní. Protože takový život není a na všem se dá pracovat.
Na druhou stranu ale musíte to samé udělat i s vašimi dětmi. S těmi se samozřejmě jen tak rozloučit nemůžete. Ale měly by vědět, jak se s novým mužem po vašem boku cítíte, proč je pro vás tolik důležitý a že si moc přejete, aby to mezi vámi všemi fungovalo. Ať chcete nebo ne, velice často jsou právě ony těmi, kdo vašemu soužití vědomě házejí klacky pod nohy.
„Pro děti, a to jakéhokoli věku, je složité uznat, že rodiče už nežijí spolu. Když si jeden z nich navíc přivede nového partnera, je to nezvratné a ony ho z toho mohou začít obviňovat. A rodič je nevědomky stále více omlouvá,“ vypráví Williamson. Schovává se často za fakt, že jsou z rozvrácené rodiny a mají právo na trochu vzdoru. Také si vyčítají, co jim to provedli, a proto jim spoustu věcí promíjí. A někdy se s tím opravdu dá žít jen velice těžce.
Když už jste si toto všechno s partnerem i dětmi vyříkali, musíte oběma stranám věnovat dostatek času, aby se jedna na druhou adaptovaly. Nestane se to za den, za týden ani za měsíc. Někdy to trvá půl roku i rok. „Během té doby je nenuťte být neustále spolu, ale snažte se aspoň jednou za měsíc strávit společný den. Pro nikoho to nebude lehké, ale měly byste to být v tuto chvíli vy, kdo vezme opratě do rukou,“ radí koučka Alison Bryant.
Nepořizujte si hned společné dítě
Do doby, kdy se to nesrovná, byste neměly uvažovat o společných dětech. „To je častá chyba takto vzniklých a bojujících párů – okamžitě si pořídí ještě svého potomka. To znamená nejen zbrklé rozhodnutí, ale také novou zátěž,“ varuje odbornice.
Nenechávejte to na poslední chvíli Pokud máte děti, neschovávejte je před svým novým partnerem příliš dlouho. Za prvé rychleji zjistíte, na čem jste. A za druhé to v něm může posléze vyvolávat pocit, že je před ním chráníte a tudíž, že on k vám nepatří. Často pak vytvoříte v jeho mysli obrázek dvou světů. Ten lepší – alespoň pro vás – je podle něj minulost. Tu, kterou jste strávily s bývalým partnerem a dětičkami coby rodina. Tuto představu začne nenávidět, protože ji musí narušit. A neví, jak na to. Druhý svět je on. Možná se s vámi prolíná, ale vždy bude existovat osten pochyb, že pokud by váš ex zavelel, raději byste se vrátily k němu. Vždyť jste přece velká rodina. Pokud nebudete z počátku partnera od dětí odstrkovat, nezíská tak lehce pocit, že k vám nepatří. A ten se velice těžko mění v něco jiného než v zatrpklost a žárlivost na ty, co to podle něj způsobily – na děti. Bez nich by se to totiž v jeho očích nestalo a vy byste po minulém vztahu ani nevzdechly. |
Starší děti se mohou cítit odstrčené. Vy se jim to budete opět snažit vynahradit a váš partner může být opravdu poblázněný z vlastního dítěte a vykašle se na ty vaše. Když je to takhle napsáno černé na bílém, je jasné, že užitek z toho není žádný.
Snažte se také svému druhovi vysvětlit, že nemusí zastoupit ve všem otce vašich ratolestí. Měl by mít respekt a také jasně vymezené slovo. Ale táta to není. Problémem bývá věta tak často vyslovená ústy ratolestí: „Co mi budeš vykládat, vždyť ty nejsi můj táta!“ Zvláště u žárlivějších jedinců to může znamenat ránu pod pás. A obranné štíty se zaktivizují. Řešení celé situace je bohužel jen na vás.
Znaky, že to nefunguje
Problémy mezi vaším novým partnerem a dětmi se dají vystopovat celkem snadno, stačí jen sledovat všechny zúčastněné bez růžových brýlí na té či oné straně. Jak poznáte, že to mezi nimi neklape?
* Nedokážou spolu zapříst normální hovor.
* Partner jim dává dárky, kterými se jich vlastně zbavuje (například počítačové hry – drží je v pokoji daleko od něj).
* Snaží se vyhnout společně strávenému času.
* Obě dvě strany nemluví o „nás“, ale o „nás‘‘, co jsme spolu“ a o „nich“ nebo „něm“. Jinými slovy – ani jedna strana nerespektuje, že odteď jste jeden celek, jedna rodina.
* Ani děti, ani partner nevykazují jedinou známku empatie, tedy snahy o to pochopit, co ten druhý prožívá a čím se trápí.
* Nikdy se nezeptají jeden na druhého. Potomky nezajímá život vaší lásky a na druhé straně je to úplně stejné.
