Opustila jsem manžela kvůli ženě

Jak rychle se může změnit dokonalý vztah v nenávist, ví jednatřicetilá Sandra moc dobře.

Přála jsem si klidné a spokojené manželství,“ vypráví Sandra. „Ale po pár letech společného soužití jsem konečně přišla na to, co jsem vlastně celý život chtěla, jen jsem o tom neměla ani tušení.“

Láska ze střední

„Už na základní škole jsem pobíhala za klukama a snažila se upoutat jejich pozornost. Bavilo mě s nimi vymýšlet různé hlouposti. Takhle to pokračovalo do střední školy, kdy se z kamarádských vztahů začaly rodit i ty milenecké. A tady jsem poznala manžela Vláďu. Zamilovala jsem se na první pohled, ale on mě ignoroval. Trvalo půl roku, než mě pozval na kafe. Pak už to šlo ráz na ráz. Dokonce jsme se dostali i na stejnou právnickou fakultu, takže jsme se vídali často. Po promoci mě Vláďa požádal o ruku. Ani jsem se nerozmýšlela, byla jsem si jistá, že to je láska na celý život. Pronajali jsme si útulný byt v Praze a slíbili si, že si co nejdřív našetříme na vlastní. Práci jsme sehnali hned po škole a naše úspory se postu­pně rozrůstaly. Byla jsem opravdu šťastná, ale jen do doby, než Vláďu po třech letech vyhodili z práce.“



Zlom

„Jednou přišel domů a řekl mi, že v práci snižovali stavy, a jelikož byl nejmladší, šel on. Byl z toho zniče­ný a hrozně se změnil. Chodil každý den do hospody, opíjel se. Nechtěl se mnou nic podnikat, přestal o sebe pečovat, vypadal jako bezdomovec. Většinou jsem ho našla ležet úplně na mol před dveřmi nebo na mě zvonili sousedé, abych si ho odvedla, že dělá před domem nepořádek. Začínala jsem se za něj stydět. Když jsem se ptala, jestli si vůbec hledá práci, odsekl mi, je to jeho věc. Ale já už přestávala mít peníze na nájem a chod domácnosti. Musela jsem sáhnout na úspory na byt, jinak to nešlo. A prá­vě tehdy nastal zlom.“

Nový směr

„Do kanceláře k nám nastoupila nová sekretářka Jana. Od začátku se o ní říkalo, že je na ženy, vlastně se tím ani netajila. Sdílely jsme spolu kancelář, takže jsme se postupem času hodně sblížily. Po práci jsme chodily cvičit, nakupovat a na večeře. Domů mě nic netáhlo. Manžel byl věčně v hospodě a začali jsme se odcizovat. Už to nebyl ten úchvatný muž, za kterého jsem se provdala, ale povaleč, který se jen litoval a opíjel. Měla jsem toho dost, o to lépe jsem se cítila v Janině společnosti. Ona mi rozuměla – také mívala manžela a užila si s ním své, znásilňoval ji a bil. Po rozvodu si řekla, že už nedokáže milovat žádného chla­pa, a tak zkusila dát šanci ženám. Podle jejích slov je to nesrovnatelné. Se ženou si lze hodiny povídat, říct vše na rovinu, nemusíte taktizovat. Ráda jsem poslouchala její příběhy. Nyní byla sama a mě těšilo, že si na mě každý den po práci udělá čas.“

Šrámy na duši i těle

„Jednou jsem přišla domu trochu později a překvapilo mě, že je Vláďa doma. Seděl v kuchyni, v ruce panáka a už od dveří na mě řval, kde jsem byla a proč nemá nachystanou večeři. Klidným hlasem jsem mu oznámila, že podám žádost o rozvod, že takhle už žít nehodlám. Vláďa jako by se přestal ovládat. Házel po bytě věcmi, rozbíjel nábytek, v kuchyni vyházel všechny talíře. Já jen hleděla. Dokola jsem mu opakovala, ať toho nechá, že všechno zničí. V tom se obrátil a chytil mě pod krkem. Snažila jsem se křičet, prosila ho, ať mi neubližuje. Byli jsme asi hlasití, protože po chvíli jsem uslyšela zvonek, Vláďa však byl jako v tranzu. Mlátil mě do obličeje, až jsem cítila, jak mi po tváři stéká krev. Musela jsem něco udělat, jinak by mě asi zabil. Nahmatala jsem vázu na stole a praštila ho do hlavy. Jeho stisk polevil a já se mu vysmekla. Běžela jsem otevřít. Stáli tam zmatení sousedé, a když mě viděli, vpadli do bytu, agresivního manžela odvlekli a zavolali policii. Pak šlo vše rychle. Policie mě odvezla do nemocnice, odkud mě vyzvedla Jana. Ráno jsem jela sepsat protokol na policejní stanici a podala na Vláďu trestní oznámení.“



Nová láska

„A jak to dopadlo? Zažádala jsem obratem o rozvod a teď čekám na soudní stání. Manžel bude souzen za ublížení na zdraví a nastoupil protialkoholickou léčbu. A co já? Od oné osudné noci jsem už zůstala u Jany. Nastěhovala jsem se k ní hned další den a stal se z nás spokojený pár. Lidé na nás sice divně koukají, v práci vedeme žebříček pomluv, ale nám to nevadí a připadá mi to úplně přirozené. Jsme šťastné a vypadá to, že jsme každá našla to, co nám chybělo a co jsme tak dlouho hledaly.“