Překvapení na parketu
„V létě jsem s kamarádkou cestovala po Mexiku. Jednoho rozpáleného dne jsme zakotvily ve městě San Cristóbal de las Casas a dostaly chuť zatancovat si na tradiční mexickou muziku. Vyptávaly jsme se místních a pár lidí nám shodně doporučilo jeden podnik, kde se večer hrává originální typická hudba přímo z téhle oblasti. Než kapela nastoupila, byly jsme nadmíru spokojené. Lokál přetékal přitažlivými mladíky a my se chystaly protancovat celou noc. Pak nám ale překvapením spadla čelist. Snědí chlapíci s nástroji totiž spustili českou dechovku! Prostě hráli naše lidovky, jenom se španělským textem. Druhý den jsme na internetu pátraly, jak je tohle možné, a na webu české ambasády v Mexiku jsme se dočetly, že s vojenskou výpravou Maxmiliána Habsburského v devatenáctém století se do oblasti Chiapas dostala asi tisícovka Čechů, z nichž se mnozí už nevrátili do vlasti a v Mexiku po nich zůstaly zlidovělé české písně!“
Karolína, 31 let, herečka
Rychlé prachy
„Nešťastně jsem se ploužila Prahou a přemýšlela, kde seženu peníze na léto, protože mi právě zrušili skvělou brigádu, kterou jsem měla domluvenou. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem se vůbec nerozhlížela, až jsem vrazila do chlapíka, když přede mnou čekal u semaforu na zelenou. Dali jsme se do řeči a on utrousil, že dělá produkčního v České televizi a právě hledá komparzistku pro menší roli do právě natáčeného seriálu. Vyhrkla jsem, že zrovna hledám práci, a on mi roli opravdu nabídl! Za tři natáčecí dny jsem si vydělala víc, než kdybych celý měsíc potila krev u pásu v továrně, kde jsem předtím o práci přišla.“
Tina, 21 let
Seznamka na pokračování
„Jednou mě v metru oslovil naproti stojící chlapík. Chvíli jsme si povídali a on mě pak požádal o telefon. Já mu ho ale dát nechtěla, protože se mi až tak moc nezamlouval. Zároveň jsem ho ale nechtěla urazit, a tak jsem navrhla, že si jeho číslo vezmu já a případně mu zavolám. Uložila jsem si ho do telefonu a samozřejmě na týpka vesele zapomněla. O dva roky později jsem se na bratrově večírku setkala se zajímavým pilotem větroně. Povídali jsme si několik hodin a nakonec si i vyměnili čísla, jenže můj telefon hlásil, že stejné číslo už uložené mám! Ano, byl to ten muž z metra. Dali jsme se dohromady a chodili spolu rok, nakonec nám ale vztah zkrachoval. Můj prvotní odhad tenkrát z metra byl bohužel správný.“
Martina, novinářka, Praha
„Omylem jsem zpražila šéfa.“
„Už dva měsíce jsem hledala práci a absolvovala jedno výběrové řízení za druhým, když se mi konečně začala rýsovat dobrá šance nastoupit do jedné menší neziskové organizace. Jednání s nepříjemným ředitelem a personalistou v jedné osobě mě ale štvalo, že mnou dokonce chvíli cloumal pocit, že na to místo vlastně ani nastoupit nechci. O svých nepříjemných dojmech jsem se rozepsala kamarádce v esemesce, jenže zprávu jsem omylem odeslala právě arogantnímu řediteli, s nímž jsem měla navíc druhý den domluvený poslední pohovor. Ztuhla jsem a polil mě horký pot. Vzápětí mi od něho přišla zpráva, že zítřejší schůzka platí! Myslela jsem si, že už nemám co ztratit, a tak jsem mu následující den hezky od plic pověděla, co si o něm myslím. Jak jsem byla v ráži, drze jsem si stanovila podmínky, z nichž neslevím, až jsem žasla, že mě v tu ránu nevyhodil z kanceláře. On se ale naopak rozzářil a zeptal se: ,Tak kdy můžete nastoupit?’ Prý přesně takovou energickou ženu potřebuje.“
Lenka, 27 let
Na pytlácké stezce
„Vyrazila jsem s kamarádem na Šumavě na houby, jenže jsme den předtím popíjeli, a když jsme se odpoledne dostali do lesa, houby už byly vysbírané. Já ale měla chuť na smaženici. Napadlo nás, že bychom mohli proniknout do národního parku, kde se houby sbírat nesmějí, a tudíž jich tam najdeme spoustu. Vyrazili jsme autem až k závoře se zákazem vjezdu. Byla překvapivě otevřená, takže jsme drze projeli autem dál, zaparkovali a sbírali hřiby jak pominutí. Vtom kolem nás po lesní cestě velmi pomalu projelo auto strážců parku. Čekali jsme, že zastaví a dostaneme pokutu, jenže oni se po našem voze jen ohlédli a projeli dál. Dosbírali jsme poslední koš a vraceli se zpátky. Čekalo nás nemilé překvapení. Strážci zamkli závoru! Netušili jsme, jak se dostat ven, a protože situace vypadala beznadějně, začali jsme už i přemýšlet, že sami na sebe zavoláme policii. V tu chvíli se k nám začala přibližovat černá fabie. Jakmile nás řidič zahlédl, zařadil zpátečku a chtěl zmizet. Kamarád za ním rychle vyběhl, aby ho poprosil o pomoc. Muž nechápal, jak jsme se mohli s autem dostat do parku, pak ale vytáhl klíč, v zámku to zarachotilo a on pronesl: ,Máte štěstí.’ Pustil nás ven a zase za námi zamkl. Teprve teď jsme si na zadním sedadle jeho auta všimli připravené flinty. Rázem nám bylo všechno jasné. Narazili jsme na pytláka, který si pokoutně sehnal klíč od závory, aby se mohl do parku vydat na černý lov, a nás tak bezděčně zachránil od pokuty a ostudy.“
Adéla, Strakonice
Dvojité rande
„Vztah s mým dlouholetým přítelem po čase ztratil jiskru, takže jsem si začala život zpestřovat flirtováním po internetu. Vymyslela jsem si falešnou identitu a začala odvážně chatovat s tajemným, ale hodně sympatickým chlapíkem. Naše lechtivé výměny nabraly takovou intenzitu, že mi virtuální partner nabídl schůzku naživo, a já jsem s ní souhlasila. Mírovi jsem pohotově nalhala, že přespím u kamarádky, tajně jsem na sebe natáhla přiléhavé minišaty a vyrazila na rande. V koktejlbaru ale seděl u stolu namísto Davida můj Míra – vyfiknutý jako na našem prvním rande! Překvapením ztuhl ještě víc než já. Začala jsem strašně žárlit a vytmavila mu, že sotva jednou nespím doma, už mi zahýbá. Žárlit ale začal i on a plamenně jsme se pohádali. Teprve když můj virtuální partner nedorazil a ani Mírova partnerka se neukázala, došlo nám, že rande jsme si ve skutečnosti dali spolu. Smáli jsme se tomu ještě další dvě hodiny, objednávali jeden koktejl za druhým a výsledek? Naše láska nabrala druhý dech!
anonym
