Když jste singl, je to jako byste byla na parkovišti: ta nejlepší místa jsou obsazená a ta volná jsou pro handicapované. Ovšem naučíte-li se dobře řídit, zaparkujete i na neočekávaně dobrých místech. Pokud se chystáte vyjet po zajímavém protějšku, nechte se inspirovat našimi tipy. Na rozdíl od silničního provozu se jimi nemusíte řídit doslova a za chyby se nerozdávají pokuty, ale dary v podobě zkušeností. Vyberte si z jedné ze tří fází podle toho, ve které se zrovna nacházíte.
1. fáze: Povšimnutí si květinky
Předpokládejme, že jste se zakoukala do někoho, ke komu od vás vede alespoň uzoučká tenoučká cestička, tedy například do kolegy, souseda, kamaráda kamarádky... (Zahleděla-li jste se do neznámého krásného muže v autobuse, budete se muset obrátit na služby nejbližší čarodějnice, hodně se modlit nebo často jezdit autobusem.) Nebudeme vám nic nalhávat – první fáze může být ze všech nejagresivnější a neměla byste se do ní pouštět, pokud vám není milé spřádat sítě a lapat do nich nevinné mušky. Patříte-li mezi stydlivé lidi, bude pro vás možná fází nejtěžší. Uzoučká, tenoučká cestička, kterou jsme zmínili před chvíli, se odteď na nějakou dobu stane hlavním objektem vašeho zájmu. Budete ji oprašovat, budovat a zvelebovat s péčí zenového mistra. Rozumějte dobře: Tu cestičku, ne objekt zájmu! Nejprve si tedy ujasněte, co nebo kdo je vaší cestičkou. Máte-li spadeno na kolegu, je vaší cestičkou ten, kdo s ním sedí v kanceláři. V případě souseda to může být jeho pes. U kamaráda kamarádky, ano jistě – kamarádka.
Je ve vašem vlastním zájmu, abyste postupovala nenápadně a obezřetně. Neviditelnost se vždycky může hodit spíš než humpolácké kroky. Dejte si tedy záležet, aby si alespoň z počátku nikdo nevšiml, jak pěkně jste se začala o cestičku starat. Například v případě kolegy si svou spojku získávejte pomalu – prozradí vám na vyvoleného víc, než když bude mít pocit, že je u výslechu. Pokládejte všeobecné otázky, které se týkají všech (Kolik vás vlastně sedí v kanceláři? Vycházíte spolu fajn, ne? Scházíte se i po pracovní době?). Z odpovědí si vyfiltrujete informace o člověku, který vás zajímá, a ostatní v duchu zahodíte. Občas zajděte za spojkou do kanceláře a bavte se se VŠEMI, nejen s pohledným kolegou.
Je-li vaší cestičkou páníčkův pes, můžete se naučit mluvit se psy (existují psí psychologové, jakýsi zaříkávači psů, a ti to dokáží) a vytáhnout z pudla vše, co potřebujete vědět. Vyvarujte se však toho, že budete lidskou řečí podávat psovi otázky mířené na páníčka přímo před páníčkem (A vodí si páníček domů hodně paniček?). Zkuste se raději vyptávat páníčka na pejska, vybírajíc takové otázky, které vám odhalí páníčkův životní styl (Berete ho někdy na hory? Venčíte ho také brzy ráno? Pokouší se s vámi někdy komunikovat?). V případě kamaráda kamarádky nechoďte kolem horké kaše, vybídněte kamarádku, ať vysype, co ví a může, a co neví, ať zjistí.
Shrnutí: Nejdůležitější body první fáze:
A. Postupujte nenápadně, nebuďte moc hrrr ani slon v porcelánu.
B. Buďte trpělivá a pečlivá, jako byste pěstovala křehkou a citlivou bonsai.
C. Zjistěte si otázkami, které nevzbuzují podezření, vše, co můžete o svém objektu zájmu. Zmíněné informace použijete k tomu, abyste si ověřila, zda vůbec máte chuť v dobývání pokračovat. Rozhoří-li to, co zjistíte, váš zájem, využijete to k přípravě plánu, jak máte pokračovat.
2. fáze: Přivonění
Vstoupila-li jste do druhé fáze, znamená to, že už o něm něco víte, a nepřekvapuje ho, pokud ho pozdravíte na ulici, respektive není trapné, pokud s ním prohodíte pár slov. To je doba k sesumírování vašich informací. Co jste zjistila? Hraje na flétnu, chodí hrát lakros, je šťastně zadaný (grrrr), rozvedený, sukničkář, tichošlápek, je vegetarián, miluje steaky... Vyberte z toho tu nejpodivnější informaci (mírou podivnosti nechť vám je, jak často někdo něco podobného dělá). Až se s ním příště dáte do řeči, zmiňte, NENÁPADNĚ, právě tuto věc. Zrovinka jste si četla o indiánských dětech, které hrály lakros, jako my hrajeme fotbal, hrozně se vám líbilo, jak si prostě našly větev do vidličky, vypletly ji síťkou a lakrosová hůl byla na světě. Nebo: Máte hroznou radost, protože právě teď vám kamarádka v telefonu slíbila, že vám konečně přinese Telemannovy flétnové koncerty.
A nyní pozor: Nebude-li reagovat, můžete z toho vyvodit, buď že má špatnou náladu, nebo je stydlivý, anebo nemá zájem. Rozhodnete-li se pro třetí možnost, vykliďte pole a obraťte se na čarodějnici nebo k modlitbám. Bude-li reagovat, ruka sice v rukávě ještě být nemusí, ale prstík tam je. Zachovejte se profesionálně a ROVNĚŽ vykliďte pole. Výskat a juchat začněte až za rohem. Chcete přece vzbudit zvědavost. Chcete, aby mu cestou z práce vrtalo hlavou, kdo je asi ta jediná ženská na světě, která se mu kdy sama od sebe zmínila o lakrosu. Chcete, aby přišel domů z venčení psa a pustil si Telemannovy flétnové koncerty, protože je kdysi hrával a už je dlouho neslyšel.
Chcete, aby příště, až se potkáte, to byl on, kdo řekne, že dneska hraje lakrosový zápas a klidně se přijďte podívat, nebo že je v Rudolfinu zajímavý koncert, který nesmí uniknout žádnému milovníkovi vážné hudby. Protože to hlavní, co chcete, je, aby vám zůstal prostor pro příště.
Shrnutí: Ve druhé fázi jste se přesvědčila, že méně je více, ale rovněž, že méně neznamená, že nebudete dělat nic. Naučila jste se vzbudit dojem osudového setkání, ne zoufalé naháněčky. Naučila jste se čekat na vhodnou příležitost, klidně jako kočka u myší díry. Kdo ji vidí, neví, jestli pospává, nebo je ve strnulém napětí. Jak to je, je jasné ve chvíli, kdy se kolem pokusí proklouznout myš. Neproklouzne.
3. fáze: Utrhnout, nebo nechat?
Takže dnes jdete na zápas nebo do Rudolfina. Vaše otázka zní: chcete si květinku přesadit domů, nebo se s ní jen pomazlit a nechat ji dál růst? Jinými slovy, zaujal vás váš muž natolik, že byste chtěla zkusit něco delšího, nebo už odteď je vám jasné, že na zápas či filharmonii jdete naposled? Víte-li předem, že vám jde jen o jednu noc a za víc vám to nestojí, dělejte si, co chcete, do postele ho dostanete. Nepotřebujete žádný plán kromě toho, abyste cestou neztratila pohlaví a abyste ohlídala, že se nezpije do němoty. (Pokud se vám ho do postele dostat nepodaří, máte před sebou poměrně nezvyklého muže a měla byste si ještě jednou rozmyslet, jestli vám nestojí za další prozkoumání.)
Předpokládejme tedy, že máte zájem udržet tento vztah živý, jak jen to půjde. Co dělat? Ano, jistě, odpověď znáte, četla jste ji už stokrát: Buďte sama sebou. Dnes k tomu však dodejme: Buďte lepší sama sebou, ale ne o moc lepší, protože má-li mít vztah nějakou budoucnost, dříve či později budete muset s pravdou ven. To zklamání z toho, když se po půlročním předvádění bílého prádla začnou vytahovat špíny, jste už zažila dostkrát a nemáte ho znovu zapotřebí. To ovšem neznamená, že ho vybalíte všechno! Na prvním rande ze sebe nedělejte ani anděla, ani Sharon Stone v Základním instinktu. Nepředvádějte se ani moc, ale ani málo – nějaký interest přece vzbudit musíte. Buďte milá. Milá neznamená falešně přeslazená, ani úslužná, jak si někdy ženy myslí. Milá znamená, že jste byla sama sebou v dobré náladě a že muž odejde s pocitem, že se vám ASI líbí. Ještě jinak: jeho pocit bude příjemný, ale ne úplně jistý. Jak to máte přesně udělat, záleží na povaze vašeho protějšku.
Shrnutí: Ve třetí fázi jste zjistila, že budete-li tou verzí sama sebe, jako když máte dobrou náladu, užijete si to nejlépe oba. A obráceně: budete-li si to užívat, přirozeně budete sama sebou v dobré náladě. Zaměřte se na proces, ne na progres. Kdybyste psala milostný román, chtěla byste, aby takhle začínal?
