A pak je tu zvláštní kategorie – muži, ze kterých se nám ještě podlamují kolena.
A právě tito mají něco společného. Nedá se na ně zkrátka zapomenout. Vůbec přitom nezáleží na tom, jestli jsme s nimi prožily jen jednu vášnivou noc, byly naší platonickou láskou, nebo jsme s nimi randily půl roku a románek je minulostí, protože už doma dávno máme jiného partnera a děti. Nic naplat, ON v našich představách zůstává stále živý a je hotovým ztělesněním všeho, co nám i po letech zrychluje tep. Rády se vracíme k momentům, které jsme v jeho společnosti strávily, v duchu k nim utíkáme, a když bilancujeme mezi současnou realitou a minulostí opředenou romantickými ideály, někdejší nenaplněná láska jednoznačně vyhrává.
Naději si hýčká
„Pořád doufám, že spolu jednou budeme. Nevím kdy, ale prostě jednou,“ říká Pavla (29), když přijde řeč na její někdejší románek s Robertem (34). Jejich známost přitom netrvala ani měsíc a skončila před čtyřmi lety. Ona už je vdaná a čeká druhé dítě, ON má stálou partnerku a plánují svatbu. Říká se, že žádný vztah dvou lidí není nikdy zcela vybalancovaný. Jeden má prý vždycky tak nějak navrch.
S Pavlou a Robertem to bylo zrovna tak. Ona se do něj okamžitě zbláznila, on její bezednou náklonnost milosrdně přijímal. Strávili spolu vášnivou dovolenou u moře, na které se i poznali, a pak... Konec. Z ničeho nic. Nebyla to ale klasická letní láska. Pavla byla přesvědčená, že našla muže svých snů, a vlastně i Robert začal tehdy plánovat do budoucna. Ještě párkrát jí volal, ale další romantické setkání v Paříži, které jim plánoval, už zůstalo jen planým slibem.
„Nikdy jsem nepochopila, co se vlastně stalo. Nikdy mi to nevysvětlil a mně rvalo srdce, že mi přestal odpovídat na zprávy. Pořád jsem snila o tom, že mi zase zavolá nebo napíše. Pak jsem na Facebooku viděla jeho nové fotky… S NÍ.“ Ani dnes se ale Pavla nevzdává naděje na to, že se s Robertem někdy ještě setká a někdejší jiskra mezi nimi znovu zahoří.
„Mám vcelku spokojené manželství, svého muže mám ráda, je to skvělý partner a po pravdě bych ho asi neopustila, ale toho snění o Robertovi a o tom, že spolu ještě někdy prožijeme něco jako tenkrát…, toho se prostě vzdát nedokážu,“ přiznává Pavla malinko provinile. A není sama. Ke svému osudovému muži, který se zabydlel buď jenom v nepřekonaných vzpomínkách, nebo se nějak opakovaně vrací do života, se totiž přiznává téměř každá druhá žena.
Nedomilovaná láska
V čem vlastně spočívá kouzlo těchto mužů? Mužů, kteří nás tolik poznamenali? A čím to, že je nedokážeme vyhnat z hlavy, i když se k nám mnohdy nezachovali jako gentlemani? „Osudové muže spojuje to, že žena s nimi prožila něco pro ni důležitého,“ vysvětluje psycholožka Radana Rovena Štěpánková. „Pokud se jí i po letech třesou kolena, znamená to, že láska nebyla domilována. Že se žena nerozhodla pouta uvolnit na všech úrovních. Důležitá pouta vznikají na úrovni pohlavních orgánů, soláru, srdce a hlavy. Často je proto třeba proces provést vědomou psychoenergetickou prací,“ říká Štěpánková. O čem je řeč?
„Znamená to například to, že žena kus své energie, srdce dala onomu muži a nevzala si ho zpět. Promíchaly se aury a některé pouto nebylo uvolněno.“ Mnohé ženy navíc trpí tím, že se jim jejich osudový muž neustále vrací do života. A to v těch nejméně vhodných životních fázích, kdy například prochází krizí s partnerem a jsou zranitelnější. „Často se stává, že se muž k ženě chová svůdně, ale pak ji odmítá. Osudový vztah je mnohdy poznamenán různými ovládacími mechanismy,“ přiznává psycholožka praktiky některých ‚osudových‘ mužů.
Jsou to ti, kteří se nám nejen zaryli do paměti, ale navíc se čas od času vracejí, aby si otestovali, zda jejich přitažlivost v očích ženy stále neztratila na síle. „Někteří muži mají potřebu tvořit si kolem sebe ‚harém‘, mít zadní vrátka, potvrdit si ego. Dělá jim dobře ověřovat si, že jim je žena stále oddaná,“ potvrzuje Radana Štěpánková. I mužům se samozřejmě stává, že některou ženu považují za osudovou. Obvykle to ale bývá úplně jiná žena než ta, pro kterou je osudovým on.“
Realita jako test
Co tedy poradit ženám, které se stále upínají k nenaplněné lásce? „Žít realitou a přítomností,“ odpovídá jednoznačně psycholožka. „Pokud by muž chtěl, byl by s ní. Zabývání se vzpomínkami odvádí od přítomnosti, proto to nedoporučuji. Výjimkou může být zpracování minulosti terapeuticky tak, aby to vedlo k uvolnění,“ říká Radana Rovena Štěpánková a radí ženám, aby s daným mužem raději zpřetrhaly kontakty.
V opačném případě totiž hrozí, že se vzdají možnosti vytvořit kvalitní vztah s mužem, který o ně opravdu stojí. Ve srovnání s panem Dokonalým totiž naši reální partneři budou vždy tak trochu v mínusu. Je to přirozené. Se svou ‚osudovou představou‘ jsme zřejmě nikdy nemusely řešit kroužky pro děti, výběr nové pračky, účty ani další podobné ‚přízemní a zcela neromantické věci‘. Škoda. Právě při nich bychom možná zjistily, že náš dokonalý muž možná není zas tak dokonalý…
