Toho si neber, s tím si nebudeš rozumět... Na maminčiny rady nikdy nechceme dát a většinou si prosadíme svou – občas natruc, aby bylo jasné, že nám do milostného života nikdo mluvit nebude...
Neuměl o ničem mluvit
Je známá věc, že vztah, v němž žena dosáhla vysokoškolského vzdělání a její manžel má pouze vzdělání středoškolské nebo vychodil odborné učiliště, nemá moc velkou šanci na přežití. Inteligentnější a vzdělanější žena podle psycholožky Terezy Horváthové vedle sebe dlouho nesnese manžela, kterého si nemůže vážit. Záhy mu bude dávat najevo, že je neschopný budižkničemu, kterého s sebou nemůže vzít ani do společnosti svých přátel, protože by jí dělal ostudu. Pětatřicetiletá neuroložka Gabriela a o tři roky starší vyučený zedník Pavel spolu vydrželi pět let. Tři roky z toho se ale jenom hádali a zase usmiřovali. On jí vyčítal, že je nafoukaná a povýšená dámička, ona jemu, že je zabedněný a že se neumí chovat. Nakonec usoudili, že nejlepším řešením pro ně bude rozvod.
„Seznámili jsme se u mě v ordinaci, kam Pavel přišel na nějaké testy kvůli častým bolestem hlavy. Mně bylo tehdy dvacet sedm, jemu třicet a oba jsme měli za sebou dost nepříjemný rozchod. Když mě pozval na kafe, souhlasila jsem. Byl velice milý. Až do té doby jsem se skoro výhradně stýkala pouze s lidmi, kteří byli jako já – měli podobné zájmy nebo pracovali ve stejném oboru. Poprvé jsem šla na kafe s vyučeným zedníkem a překvapilo mě, že jsme si měli po celou dobu o čem povídat. Nemusela jsem se snažit být za každou cenu vtipná a nemusela jsem si dávat pozor na to, co říkám a jakým způsobem argumentuji. Připadala jsem si vedle něho jako ta nejchytřejší osoba na světě. Líbilo se mi, že mě obdivuje. Začali jsme se scházet čím dál častěji, a když mě po roce požádal o ruku, řekla jsem ano. Představovala jsem si, že budu hodně pracovat a on mi bude pomáhat s dětmi a domácností, což by moji kolegové nejspíš nedělali.“
Jeden hot, druhý čehý
Idylka trvala jen rok. Pak nastaly problémy. Že si nebudou rozumět, se však ukázalo mnohem dřív, jenom tomu Gabriela nevěnovala pozornost. „Měla jsem od začátku potíže vodit ho mezi své přátele. Bála jsem se, že si o mně budou šuškat, kam až jsem klesla. Když to ale člověk myslí vážně, nemůže takhle uvažovat. Stejné to bylo i s rodinou. Dlouho jsem se zdráhala povědět, co ta moje velká láska dělá. Když to prasklo, matka mi udělala scénu, a když jsme se s Pavlem rozváděli, zopakovala ji. Předpověděla mi, že budu nešťastná a že toho budu jednou litovat. Postupem času mi skutečně začalo vadit, že se s Pavlem nedá o ničem pořádně mluvit. Byla jsem stále protivnější a on také. Kdybych všechno uvážila dřív, mohli jsme si oba ušetřit pár let bouřlivých hádek a zklamání.“
Podnikatel a blondýnka
Zajímavé je, že v opačném případě to zas až tolik neplatí. Inteligentní a vzdělaní muži dost často opouštějí své stejně inteligentní a vzdělané ženy kvůli naivním slečnám, které nemají žádné ambice a ctižádostivost. Když už je neopouštějí, aspoň si je hledají coby milenky. Všichni svorně pak obvykle tvrdí, že chytrých žen mají dost v práci a doma že nechtějí vést žádné intelektuální debaty, ale mnohem raději odpočívají vedle někoho, kdo je poslouchá, neskáče jim do řeči a nesnaží se jim dokázat, že toho ví minimálně stejně tolik co oni. Když se taková žena smíří s tím, že bude vedle manžela plnit pouze reprezentativní úlohu, nebo že mu bude dobrá, jen aby ho utěšovala, nestojí vztahu ve štěstí zhola nic.
Nezajímá mě, co děláš
„Hodně vztahů skončí právě na tom, že se jeho protagonisté přestanou milovat a dál spolu nemají o čem mluvit,“ říká psycholožka Tereza Horváthová. „A bez toho nemůže žádný vztah dobře fungovat. Své přátele si také vybíráte podle toho, co s vámi mají společného, a ne podle toho, že by se vám na nich líbila jejich odlišnost. Asi málokdo si před svatbou dokáže představit, že za pár let přijde domů, začne povídat, jak se měl, a ten druhý bude pokyvovat hlavou a přitom nebude vědět, co jeho polovička říká. Spousta manželství tak ale bohužel končí. V případě milostných vztahů musí fungovat ještě jeden předpoklad. Kromě komunikace si partneři musí rozumět i v sexu. Ten je zřejmě jedním z nejdůležitějších předpokladů dobrého vztahu, i když často říkáme (abychom nevypadali hloupě), že jsou důležitější věci než to, jaký je náš partner v posteli, a že na sexu zas až tolik nezáleží. Když mají dva lidé radikálně odlišné představy týkající se svého milostného života, zřejmě se svým vztahem příliš spokojení nebudou. Sexuolog Jiří Marek to jenom potvrzuje. „Mnohem častěji než sexuální úchylky chodí do sexuologických poraden lidé řešit právě to, že si nerozumějí se svým partnerem, a hledají nějaké řešení, jak to napravit,“ tvrdí.. „Když se jim to nepovede, hrozí, že se budou cítit frustrovaní a že se jejich vztah posléze zhroutí i po jiných stránkách. Nespokojenost v sexuálním životě vede k nervozitě, náladovosti, nižším pracovním výkonům a komplexům méněcennosti.“
Úplně cizí lidé
Michaela se kvůli neporozumění v oblasti sexu rozešla už s několika partnery. Šestadvacetiletá herečka nemá žádné speciální požadavky, ale vadí jí prý takové to typické mužské usínání hned poté a neschopnost skloubit něhu s vášnivostí. „Když někde prohlásím, že si partnery vybírám také podle toho, jak jsou dobří v sexu, všichni si klepou na čelo. Jen těžko ale mohu být spokojená s někým, s kým si nerozumím v tak podstatné věci, jakou je sex. Je skvělé, když si máme o čem povídat, jenže to můžu dělat i se svými přáteli. Od partnera očekávám o něco víc.“
Kdo si počká
Do jisté míry jsou tedy pravdivá obě přísloví. Protiklady se sice občas přitahují, ale problém je v tom, že jim to nevydrží příliš dlouho. Což znamená, že dva naprosto rozdílní lidé nemají velkou šanci, že jejich vztah vydrží. Když s někým nemáte nic společného, nemůžete čekat, že vás to s ním bude bavit napořád. Dříve či později vás začne štvát. Pak stačí, abyste potkala někoho, kdo čte stejné knihy, líbí se mu stejné filmy a koho baví stejné věci jako vás, a váš partner vám bude připadat nudný, nezajímavý a budete mít pocit, že jste vedle něj promarnila velkou část života.
Nadějné vyhlídky
Z literatury, divadla i filmu podobných případů nevyvážených vztahů známe spousty. Pokud zrovna nejsou zpracovány jako komedie, kdy je na rozdílnosti povah postavena celá zápletka filmu, nemívají zrovna šťastný konec. Typickým příkladem je po slávě, bohatství a romantice toužící paní Bovaryová ze stejnojmenné knihy francouzského spisovatele Gustava Flauberta a její hodný, ale nectižádostivý manžel. Jejich vztah skončil fiaskem. Jestliže chcete zjistit, jestli si s ním budete rozumět i za deset let, udělejte si test. Položte si pár následujících otázek a zkuste si na ně upřímně odpovědět. Pokud vám ve více než šesti případech vyjde ano, máte šanci, že to klapne.
>> Dokážete si s ním povídat déle než půl hodiny v kuse? Nemáme na mysli debaty o tom, co je třeba koupit, jak to jde dětem ve škole nebo kdo umyje nádobí, ale třeba o filmu, který jste spolu naposledy viděli.
>> Pokud ano, dovedete si představit, že to tak bude ještě po pěti letech?
>> Myslíte někdy na stejné věci?
>> Máte podobný vkus, co se týče módy nebo zařízení vašeho bytu?
>> Dokážete se dohodnout, co budete dělat v sobotu večer, aniž by jeden z vás musel proti své vůli ustupovat?
>> Máte navzájem rádi své přátele?
>> Líbí se vám to s ním v posteli?
>> Můžete s ním mluvit úplně o všem, co vás napadne, a máte pocit, že ho to skutečně zajímá?
>> Zajímá vás, co si myslí on?
>> Vážíte si ho?
