Šárce připadá, že už vyzkoušela všechno. Rozhlásila po známých, že hledá partnera. Měla několik schůzek naslepo. Má profil na třech internetových seznamkách. Vyzkoušela speed dating. „Ale pořád nic,“ krčí rameny hotelová recepční. „V poslední době se na mě lepí samí chlapi, kterým jde jenom o sex. Anebo se zpočátku tváří, že to se mnou myslí vážně, ale pak bez vysvětlení zmizí.“ Šárce je jedenatřicet, má za sebou tři delší vztahy a od posledního rozchodu zůstává už dva roky sama.
„Možná je na mně nějak poznat, že už bych chtěla dítě, a ty chlapy to děsí. Třeba dělám chybu, když mám na profilu v seznamce napsáno ,Pouze vážný vztah‘. Jenže já chci, aby bylo od začátku jasné, o co mi jde. Anebo už jsou všichni fajn mužští po třicítce zadaní a zbyl jenom odpad, který nikdo nechtěl? Možná bych měla zkusit i mladšího,“ mudruje Šárka. Co dělat, pokud máte dojem, že všichni volní muži okolo vás jsou buď neotesanci, nebo playboyové s hrůzou ze závazků, případně obojí? Chtěla byste se usadit, ale narážíte jen na protějšky, kteří si ještě chtějí užívat volnost? Co když vlastně ani nemáte na seznamování čas? Existují strategie, které vám cestu k tomu pravému usnadní.
Když potkáváte nevhodné partnery
Sobec. Lhář. Závislák. Maminčin mazánek. Notorický playboy. Příživník. „Se žádným z nich se nedalo žít,“ hodnotí své expartnery třiatřicetiletá Simona. „Přitom všechny moje kamarádky už potkaly hodné, spolehlivé a věrné chlapy. V čem dělám chybu?“ Jestli by vaši bývalí byli dokonalou předlohou pro atlas nevhodných partnerů, nejspíš to není smůla ani náhoda. Po příčině zapátrejte ve vzpomínkách na dětství. „Během života se v nás vytvářejí takzvané vnitřní programy, vnitřní přesvědčení. Ta nejhlubší vznikají v dětství. Získáváme je vším, co zažíváme a vidíme, zejména u rodičů nebo nejbližších lidí,“ vysvětluje psychoterapeutka Tereza Zahrádková z pražské poradny Santea.
„Pokud tedy například od mámy slyšíme, že ji táta využívá nebo že jsou muži sobečtí, vyrůstáme s tímto vnitřním přesvědčením. Zároveň vidíme, jak se maminka našemu otci přizpůsobuje. Postupně tak vzniká náš vnitřní program, který nám napovídá: Muži mě budou vždycky využívat. Musím se přizpůsobovat, abych si ho udržela.“ Podvědomě si pak vybíráte právě takové partnery, se kterými můžete roli, odpozorovanou v dětství od matky, také hrát. Cítíte se v ní totiž bezpečně. Jestliže vztah vašich rodičů byl nevyrovnaný a plný nejistoty, pravděpodobně tíhnete k nespolehlivým, nevěrným nebo závislým mužům. Nic na tom nemění fakt, že jste si třeba v dětství opakovala, že nikdy nebudete žít jako vaše matka a že si rozhodně najdete lepšího chlapa.
„Naše podvědomá mysl se snaží dokončit neuzavřené emocionální zkušenosti z dětství tím, že nás přivede k volbě partnera, s nímž budeme opakovaně prožívat dramata ze svého dětství,“ vysvětluje psycholožka Erika Matějková v knize Řešíme partnerské problémy. „Pokud jsme například od rodičů nedostávali v dětství dostatek přijetí a pozornosti, máme tendenci volit si partnera, který nám též neposkytuje dostatečné přijetí. Místo abychom z tohoto vztahu odešli, stále se snažíme si jeho pozornost zasloužit.“
O svých vnitřních přesvědčeních vůbec nemusíte vědět, a přesto se podle nich chováte. Máte prostě hluboko v podvědomí zakódováno třeba to, že pokud budete milému odporovat a přít se s ním, mohl by vás opustit (protože matka v hádkách otci nikdy neoponovala a raději se mu podřizovala). A co je nejdůležitější, přitahujete ten typ partnerů, kteří vás ve vašem přesvědčení utvrzují. „Je to stejné, jako když nám v dětství rodiče opakují, jak jsme nešikovní a špatní. Začneme se pak špatnými skutečně cítit a jednat podle toho,“ vysvětluje psychoterapeutka Tereza Zahrádková.
„Lidé se k nám jako ke špatným a nežádoucím začnou chovat. Jelikož je ale vnitřní program z části nevědomý, nerozumíme tomu a trpíme tím. Tento model se opakuje v každém vztahu, dokud ho neobjevíme.“ Pokud se zaplétáte do samých bezvýchodných vztahů, těžko dokážete situaci sama vyřešit. Zkusit to ale můžete. Začněte tím, že se zamyslíte nad vztahem svých rodičů. Jak se k sobě chovali? Jaké chyby podle vás dělali? Připomínaly vaše nefunkční vztahy s bývalými partnery soužití rodičů? Abyste si mohla mysl přeprogramovat, musíte nejprve zjistit, na jaký program je vlastně nastavena. Určitě vám to usnadní rozhovor s psychoterapeutem. Objednat se můžete třeba na seberozvijeni.cz.
Když vás partneři brzy opouštějí
Další nápadník vám po několikáté schůzce napsal, že se k sobě vlastně nehodíte, anebo se rovnou přestal ozývat a odpovídat na vaše esemesky. „Moje poslední čtyři vztahy nepřežily dva měsíce,“ stěžuje si jedenatřicetiletá Andrea. „Do té doby se pokaždé všechno vyvíjelo slibně: romantické schůzky, skvělý sex, sliby, že mě přítel bude rozmazlovat. Pak najednou v jeho životě nastala nějaká neočekávaná okolnost, kvůli které se mnou nemohl dál zůstat.“
Jestli vás muži brzy opouštějí, může být opět na vině váš vnitřní program. Opakujete si: „Určitě zůstanu sama.“ A pak se podle toho chováte. Například na přítele od začátku moc tlačíte ve strachu, že od vás odejde. „Je fakt, že když mi muž během pár hodin neodepíše na e-mail, znervózním a esemeskou se ho ptám, jestli e-mail dostal a proč se neozývá,“ připouští Andrea. „A když dost rychle nereaguje na esemesku, hned mu volám. Nesnáším, když musím na odpověď čekat.“
Jenže muž může mít pocit, že ho pronásledujete a příliš tlačíte na pilu. Třeba vám připadá, že když chlapíkovi, se kterým jste měla několik schůzek, napíšete tři zprávy za večer, dáváte mu prostě najevo, že vám na něm záleží. Jenže v tomhle případě opravdu platí, že méně je více. Většina mužů si na začátku nepotrpí na tak intenzivní komunikaci jako ženy. A vůbec to nemusí znamenat, že by o vás nestál, byl citově chladný nebo se děsil závazků. Přílišným naléháním zkrátka vztahu nikdy neprospějete. Je také naopak možné, že strachem ze závazků trpíte ve skutečnosti vy, jen si to nepřipouštíte. „Pozitivní je, že svůj vnitřní program měníte už jen jeho uvědoměním. A samozřejmě je možné ho obrátit. I když to není lehké. Jedna z možností je chovat se podle nového programu.
Tedy: ,Jsem žena, se kterou chtějí muži navázat vážný vztah.‘ Zkuste zapřemýšlet: ,Jak se chová taková žena ve vztahu? Jaké partnery si vybírá? Jaký má vztah sama k sobě?‘“ doporučuje Tereza Zahrádková. Velkou roli hraje i vaše sebevědomí. Platí přímá úměra, čím raději máte sama sebe, tím zdravěji se chováte ve vztazích. Připomeňte si, jaké jsou vaše dobré vlastnosti a proč by měl být muž šťastný, že chodí právě s vámi. Požádejte lidi, kterým důvěřujete, aby vám o nich vyprávěli.
Když nemáte na seznamování čas
Trávíte všechen volný čas v práci, nechcete si nic začínat s kolegy anebo ve vašem oboru převažují ženy? Nejspíš vám připadá logické zkusit internetové seznamky, jenže spousta žen při jejich používání dělá chyby. Nestačí si říct, že hledáte prostě volného muže, který se nebojí závazků. Měla byste mít mnohem přesnější představu. Udělejte si seznam svých požadavků na budoucího partnera a neztrácejte čas s nikým, kdo do vaší škatulky nezapadá. Proč byste například měla randit s milovníkem extrémních sportů, když se vám dělá špatně i na řetízkovém kolotoči, z tělocviku jste měla čtyřky, vaší nejoblíbenější zábavou je lenošení v literární kavárně a s partnerem chcete trávit většinu volného času? Jestli hledáte muže nastálo, je nesmyslné scházet se s někým jen proto, že o vás projevil zájem. Důležité jsou také informace, které o sobě na seznamce poskytujete. Americká spisovatelka Amy Webb provedla následující experiment: vytvořila si na seznamkách falešné profily a zjišťovala, na co dobře reagují muži, o kterých by se dalo tvrdit, že jsou „dobrá partie“.
Doporučuje následující:
1. Buďte stručná. Váš profil by neměl obsahovat víc než pět set slov. Když jich o sobě napíšete víc, budete mužům připadat užvaněná nebo, což je ještě horší, zoufalá.
2. Začínejte spíš informacemi o svých zájmech než o kariéře. Muže spíš zaujme skutečnost, že se ráda potápíte, než že právě usilujete o šéfovské křeslo.
3. Pokud hledáte partnera pro vážný vztah, vystavte svoje fotky z běžného života, třeba z výletu do přírody, ne stylizované portréty, na kterých jste silně nalíčená a ve svůdné póze. Tak celkem úspěšně eliminujete zájemce, kteří hledají jen milenku. Amy Webb si na základě svého průzkumu vytvořila profil, ve kterém všechny zásady dodržela. Dostala šedesát odpovědí a jednu z nich od svého současného manžela. Online seznamování vás neláká? Zapojte chladnou logiku a vyzkoušejte strategii, která se vyplatila devětadvacetileté Sylvii: „Štvalo mě, že nemám moc příležitostí k seznamování. Napadlo mě, že nejlíp se seznámím na nějakém kurzu. Takže jsem sedla k internetu, vyjela si seznam kurzů ve svém městě a vybrala z nich pět, které by mě bavily. Pak jsem se zamyslela, na kterém z nich by mohlo být nejvíc nezadaných chlapů. Nakonec mi zbyl kurz lezení po umělé stěně. Říkala jsem si, že sportovci budou spolehlivější a vyrovnanější než třeba malíři nebo hudebníci.“ S mužem, kterého na kurzu poznala, už žije sedm let.
Když už jste z toho unavená
Nemá smysl se stresovat, trávit všechen volný čas na seznamkách a podřizovat celý svůj život tomu, že se co nejrychleji potřebujete seznámit s tím pravým. Raději nechte věcem volný průběh. Snažte se žít co nejaktivněji a dělejte věci, které vás baví tolik, že při nich zapomínáte na čas, starosti i fakt, že jste zrovna žena na lovu. Nic takového v životě nemáte? Vzpomeňte si, co vás těšilo, když jste byla malá, nebo jste chtěla vyzkoušet, ale dosud jste k tomu nenašla čas nebo odvahu. Na budoucího partnera možná narazíte právě v okamžiku, kdy ho pustíte z hlavy. Bude nablízku, až budete tančit flamenco, venčit psa z útulku, zkoušet první úchyty na lezecké stěně, nebo v literární kavárně předčítat ze své sbírky básní. Bude tam proto, že ho baví totéž co vás. Všimne si, jak vám to sluší, když jste tak ponořená do činnosti, která vás těší. Počká si, až se podíváte jeho směrem, a usměje se na vás. Anebo vás rovnou pozve na kafe a pak si budete povídat o těch básních, psech nebo flamenku. A třeba už spolu zůstanete.
