Pivo, žraloci, bordely
Máme to v sobě všichni. Objevitele, cestovatele, bojovníka. Potkal jsem jen málo chlápků, kteří by se kochali představou posedávání na zápraží zemědělské usedlosti, na kolenou dvě rozkošné děti, zatímco růžolící manželka podává skrz okno jitrnici. Mužská představa romantiky je z podstaty sólová. Když vyrostete na vernovkách, mayovkách a Indiana Jonesovi, když se donekonečna ztotožňujete s hrdiny od přiblblého Conana až po Phila Marlowa, těžko vás rozechvěje ta milionkrát omletá večeře při svíčkách s výhledem na moře mírně zastíněné sedmi rudými růžemi. Samozřejmě pokud jste se z toho moře právě nevrátila po letech na pustém ostrově nebo se netěšíte na sex a večeře nepředstavuje součást hry. „Romantiku vidím takhle,“ prohlásil Ondřej, milovník Latinské Ameriky.
„Vylezu na nějakou horu v Kolumbii, spolu s tamní policií rozpráším část drogovýho kartelu, nabalíkuju se a pak zajdu do nejluxusnějšího bordelu a vezmu si na pokoj dvě nejkrásnější holky, co tam najdu.“ Je totiž fakt, že když už se hrdinovi podaří pokořit přírodu i vlastní slabosti, po opojení sebou samým a celou tou archetypální situací vůbec není špatné, když následuje druhý díl. Přetřes peří před vámi. Z romantického prožitku sice opadává poprašek samotářského posvátna, zato se stává okamžitě zužitkovatelnou přidanou hodnotou na balicím trhu. Aby bylo jasno, není vůbec nutné jezdit na opačnou stranu zeměkoule, rozdírat si podrážky o australské šutry nebo lokat slanou vodu při pronásledování žraloka. „Já úplně teču, když vyrazíme s kámošema do Brd, rozděláme oheň, pečeme buřty a chlastáme pivo,“ rosí oči kolega Štěpán. „A pak se ožralej svalíš do trávy a ráno tě probudí zima nebo ti olízne hubu pes, takže prohrábneš oheň a dáš si ještě jedno.“
Střelba od smrdutého koše
Jsou ovšem i frajeři, kteří zažívají nesčíslná dobrodružství, aniž vytáhnou paty z baráku. Správně: hráči! Virtuální zabijáci, piloti, snipeři, kteří odprásknou cokoli v rekordně krátkém čase a ještě stihnou přeskupit zbytek armády k dalšímu útoku. „Hraje si na počítači skoro každej večer, zatímco já se probírám domácíma účtama nebo třídím odpadky,“ vyjevila mi kamarádka své domácí trable s romantikou. „A když se pokusím něco namítat, ještě mě obviní, že on na rozdíl ode mě měl odvahu zůstat v duši dítětem a snílkem. A co ten nevynesenej smradlavej koš? To mu nevadí? Když se mu podělal počítač, klidně si tu blbost nainstaloval do mýho. Ta drzost!“ Což přivádí k otázce, co vy s jeho romantickou duší, případně co on s vaší.
