Nový objev z Německa
V roce 1930 způsobila pod jeho vedením senzaci jako Lola v prvním německém mluveném filmu Modrý anděl. S odhalenými stehny, rozkročená přes židli v bílém saténovém cylindru měla fenomenální úspěch. Těsně po premiéře nastoupila na zaoceánskou loď Bremen plující do New Yorku a ve studiích Paramountu pracovala na anglické výslovnosti i na tom, aby zhubla. Pomocí stínů a speciálních světelných efektů stvořil von Sternberg hvězdu s vystouplými lícními kostmi, výraznýma očima a dokonalou křivkou úst.
Ospalá víčka, svůdný pohled a hluboký hlas nedostižné Marlene byly připravené okouzlit diváky na celém světě. Novou sérii úspěšných hollywoodských filmů této dvojice odstartoval film Maroko a až do roku 1935 tvořili společně ty nejlepší filmy za celou jejich kariéru: X-27, Šanghajský expres, Plavovlasá Venuše, Rudá carevna, Žena a tatrman. Von Sternberg si dával záležet na tom, aby servíroval svůj herecký objev v té nejpůsobivější formě. Marlene hrála ženy volných mravů s aristokratickým vystupováním a zastřeným hlasem zpívala písně poblouzněným ctitelům. V počátcích spolupráce k němu Marlene vzhlížela jako k Bohu. Společně byli nepřemožitelní. Von Sternberg se ovšem časem začal nenávidět za svou slabost, která ho nutila vášnivě milovat ženu, jíž v podstatě pohrdal. Začal si uvědomovat, že promarnil svůj talent, a spolupráci s divou ukončil. Marlene byla na oplátku připravená dokázat, že je schopnou filmovou hvězdou i bez svého stvořitele.
Na čas opustila Ameriku a zamířila do Paříže natočit své balady. Parník Europa pro ni symbolizoval návrat domů, ale když v lodním knihkupectví zahlédla prodávat Mein Kampf, vystřídal příjemnou pohodu šok. Po návratu do Ameriky natočila bez Sternberga filmy Pokušení, Anděl, Rytíř beze zbraně, ale ani jeden u kritiky neuspěl. Blížil se rok 1938 a éra velkých filmových hvězd se chýlila ke konci. Podle majitelů kin se Marlene stala ‚postrachem pro kasu‘, její jméno už diváky netáhlo.
Zatímco nacistické Německo skřípalo zuby, Marlene v roce 1939 přijala americké občanství. Reputaci u diváků si vylepšila westernem Vzpoura žen, který se stal kasovním trhákem. Ve stejné době si začala s Erichem Mariou Remarquem, který ale nebyl zvyklý na houpačku s city, oblíbenou Marleninu hru. Vztahem plným bokovek a neustálého odcizování trpěla jeho tvořivost a schopnost psát.
Mezi vojáky
Ve válečných letech se všechny americké hvězdy účastnily organizovaných návštěv fronty. Kdekoli se Marlene objevila, vzbudila rozruch hodný královny. Když promluvila nebo začala zpívat, všichni poslouchali. Když se pohnula, všichni se dívali. Kromě toho jí vojenský stejnokroj tak slušel! Role oddané dobrovolnice byla tou nejlepší, jakou kdy hrála. „Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako v armádě,“ nechala se slyšet. Bylo to její soukromé tažení proti válce a jako schopná scenáristka si uměla scény vřelého přijetí zrežírovat opravdu dobře. Před vojáky se objevila v přiléhavých šatech se zlatými flitry a nakřáplým hlasem zpívala odrhovačku Lili Marlen.
A zahořela novou láskou – pro francouzského herce Jeana Gabina, který ji po válce prosil, aby za ním přijela do Paříže a natočila s ním film. Krátce po natočení snímku Martin Roumagnac obdržela Marlene nabídku z Paramountu na sto tisíc dolarů za roli ve filmu Dáma je svolná. Neváhala ani minutu a Gabina opustila. On ji však i přesto ve svém dopise na rozloučenou nazval svou ‚jedinou opravdovou láskou‘.
