V těchto dnech se celkem logicky s kvalitními tituly utrhl doslova řetěz a vedle pestré řádky her pro PS2 se o poznání skromněji prezentuje na evropském trhu Dreamcast, který se svými posledními výdechy přinesl do našich obchodů mimo jiné sportovní titul Virtua Tennis 2K, jenž tak navazuje na předchozí úspěšný počin až tou měrou, že to je v podstatě stále to samé.
Každopádně druhá kapitola Virtua Tennis se tentokráte dočká multiplatformového rozvrstvení, takže se fanoušci tohoto odvětví mají rozhodně na co těšit; v případě majitelů Dreamcastu je však případná koupě hodně problematickou volbou, neboť mi nepřipadá zrovna košér podruhé investovat do projektu, u něhož nemáme významnějších změn k lepšímu. Ale vezměme to pěkně popořadě.
Především tolik, že se Virtua Tennis 2K tváří jako příjemná arkáda, navíc ve vynikajícím grafickém provedení, ještě vylepšujícím předchozí již tak působivé vizuální zpracování, a že v soupiskách skutečných tenistů konečně nalezneme i žádané zastoupení ženské části. A protože ženy mají přednost, můžeme si vyjmenovat všechny hráčky, které tu působí.
Samozřejmě to jsou kontroverzní sestry Williamsovy, jež sice nalezneme na americkém obalu této hry, nikoli však na obalu v PALových teritoriích. Dále pak Lindsay Davenport, Monika Seleš, Mary Pierce, Arantxa Sanchez-Vicario, Jelena Dokič, Alexandra Stevenson. Jejich mužské protějšky tu zastupují takové ikony bílého sportu jako Patrick Rafter, Tim Henman, Cedric Pioline, Jevgenij Kafelnikov, Tommy Haas, Thomas Enqvist, Magnus Norman, Carlos Moya. Každý z uvedených má své silné a slabé stránky, takže takový Rafter exceluje v herním systému servis-volej, apod.
K avizovanému výtečnému grafickému zpracování asi tolik. Hra vyhlíží na první pohled skutečně impresivně, realistické obličejové textury jednotlivých tenistů s několika možnými reakcemi v průběhu zápasu tento dojem dále umocňují, čároví rozhodčí uskakující před ostře napáleným míčkem končícím v jejich směru působí velice autenticky, reagující diváci (pravda, tito již jen 2D), výtečné opakovačky podařených výměn nebo efektní stínování, leč celé tohle velkolepé představení trochu kazí „betonová“ a hodně „zubatá“ síť, která se prostě nezavlní ani po tvrdém úderu končícím hluboko pod páskou.
Dočkáte se zde klasických singleplayerových i multiplayerových utkání, přičemž jistě uvítáte skvělou možnost připojení až čtyř hráčů naráz (čtyřhru lze sehrát i v mixu), pročež lze říci, že v této fázi vám Virtua Tennis 2K opravdu jen zřídkakdy zevšední.
Určitým zpestřením jsou různé povrchy jednotlivých kurtů, ale rozdíl pohříchu není až tak patrný, jak by se slušelo. To však nelze říci o poměru mezi mužským a ženským tenisem, přičemž ve druhém případě reflektujeme trochu pomalejší pohyb s menší úderovou razancí, což je ponejvíce patrné v módu World Circuit, kde začínáte s bezejmenným hráčem takříkajíc od nuly (resp. na 300 místě v žebříčku) a u ženské příslušnice se tak zkraje hry nadějete nepříjemně pasivního projevu, přičemž její utkání jsou pak doslova ubíjejícím představením založeným na tom, kdo více vydrží. Takže plynně přejděme ke zdejším herním režimům. Překvapivě se v jejich výčtu pranic nezměnilo. Tournament, Exhibition a World Circuit. Citelně tu chybí trénink, který by vás eventuelně blíže zasvětil do tajů hry, na druhou stranu zde využíváte toliko tři tlačítka – liftovaný, čopovaný (sekaný míč) úder a lob, jejichž alternativy
se pak liší toliko dle vašeho momentálního postavení, resp. vzdálenosti od míče, takže se do základních principů ovládání brzy dostanete. Obecně platí, že jste-li u míčku včas, dokážete dát razantnější a hlavně přesnější úder, přičemž animace úderové fáze je opravdu jedinečná, až bych skorem řekl příkladná. Samozřejmě se též nadějete stopbalů či volejů a v neposlední řadě skvěle vyřešeného systému podání, kdy stiskem jednoho tlačítka odstartujete specifický ukazatel síly na obrazovce a pokud adekvátní tlačítko stisknete v pravou chvíli podruhé - když je uvedený ukazatel na maximální hranici - dočkáte se velice razantního podání, jehož můžete nota bene i pěkně zatočit do rohu soupeřova čtverce, vyhnat jej z kurtu a následně po rychlém přechodu na síť ukončit výměnu efektním volejem do odkryté části hřiště.
Exhibition je vcelku zbytečný exhibiční zápas. V Tournament musíte vyhrát pět postupně stále náročnějších utkání na vámi určený počet gamů a obtížnost, přičemž po porážce máte v každém kole neomezeně Continue pro konečné úspěšné dovršení vaší snahy, která však neresultuje v žádný výrazný
profit (pokud ani jednou neprohrajete, tedy nepoužijete-li žádné Continue, budete mít právo vybojovat si bonusového tenistu a tenistku). No a nakonec nám zbývá World Circuit, což je stěžejní singleplayrový herní režim. Zde začínáte od píky tvorbou vlastních definovaných postav (musíte zvolit obě pohlaví), kdy vedle jejich kompletního vizuálního vzhledu určíte také způsob, jakým hrají backhand (jednoruč či obouruč) nebo zda-li jsou praváci nebo leváci. Kalendářní rok je posléze rozdělen na týdny, kdy v každém se sice něco důležitého odestává, ale turnaje mají svá omezení, nebo-li pokud na žebříčku nefigurujete do nějakého požadovaného místa, nemáte šanci se zúčastnit a ostruhy a hlavně rank si vylepšujete na satelitních okruzích. Přičemž je dále nutno dbát na to, abyste si poctivým tréninkem zdokonalovali jednotlivé dovednosti, takže si v rozličných tréninkových kempech zlepšujete své statistiky. Nechybí tu např. trefování malých tančíků, které vystřelují olbřímí míčky, vysbírání praporců na vaší polovině hřiště, přičemž se přitom musíte vyhnout salvě míčů dopadající na vaší hlavu, či v neposlední řadě při tréninku přesnosti podání trefování bodově různě hodnocených ikon, jež se pohybují
v kruhu na protější polovině kurtu. Podobných tréninkových úrovní je zde hnedle několik a představují tak ve své podstatě vcelku zábavné minihry, které vyplňují čas čekání na další turnaj. Bohužel je však nutno říci, že z nějakého neznámého důvodu není možné trénovat tenistu a tenistku současně v jednom týdnu, takže se nadějete jen pomalého pokroku kupředu a pokud tady máte systém „auto-save“ a vám se právě nedaří, čeká vás nepříjemně dlouhá cesta mezi špičku. Tu si však můžete zpestřit nákupem nových kurtů, lepších či vašemu stylu více vyhovujících tenisových raket nebo partnerů do čtyřhry (peníze pochopitelně získáváte po úspěších v turnajích). Určitým otazníkem nad zdejším snažením je okamžik, že turnaje neodpovídají skutečnosti a turnajový pavouk je velice okleštěný, navíc se tu stále opakují stejní hráči, jejichž síla se projeví jenom tehdy, jsou-li nasazeni v pozdějších herních fázích – jako třeba finále – což mi přijde jako znehodnocení jejich kvalit a jména.
Pakliže máte dojem, že jsem na něco zapomněl, zkuste se podívat na naše předchozí vyprávění ohledně , a
tak ještě lépe seznáte, že nám Sega nabízí v podstatě znovu to samé. Ale je tady onen zmiňovaný multiplayer, jenž celé zdejší snažení do značné míry zachraňuje!
Závěrem svého povídání jsem si nechal takovou noticku. Jestliže máte z nějakého důvodu dojem, že Virtua Tennis vyhlíží a hraje se jako skutečný tenis, tak v tom případku vás musím důrazně vyvést z omylu. Tenis to letmým pohledem připomíná, ale nesmíme se dívat příliš dlouho a jít příliš do hloubky. Jsem ochoten strávit řadu podivných skutečností a pravidel, jež sem tvůrci implementovali. Jako že neexistuje nic jako sprint, čili hráči mají stále konstantní rychlost. Nebo pochybné animační přechody mezi některými pohybovými fázemi, jež jsou dosti úděsné. Nicméně nemůžu akceptovat fakt, že to tady leckdy připomíná spíše badminton - zejména při hře na síti a ve čtyřhře. Na antuce se nedočkáte klasického sklouzávání k míčkům - no prosím, ale že na trávě vám soupeři běžně dobíhají balóny, které z hlediska lidské fyziognomie a schopností není možné vrátit do hřiště (?) - tedy zde se tvůrci patrně až příliš nechali unést Matrixem…
A tak třebaže se jedná o jedno z nejlepších provedení tenisu na videoherních platformách, skutečnosti se to příliš nepřibližuje. Což však není důvodem pro snižování hodnocení, tuto informaci jsem uváděl spíše na okraj a jen pro zajímavost, aby někteří jedinci neměli příliš velké oči. Virtua Tennis 2K je samozřejmě dobrá hra s výbornou hratelností, kde singleplayer sice po chvíli přestává bavit, ale multiplayer má téměř nekonečnou životnost. Největší chybou tak je, že to je v podstatě stále to samé; podobně jako u Sega nic moc neriskovala a přinesla hráčům toliko příjemně arkádové povyražení, jež si své fanoušky navzdory všemu určitě najde!| Virtua Tennis 2K | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
