Nikoho ze „starších“ konzolových pařmenů, mezi které koneckonců patří i má skromná maličkost, jistě neminula ve své době velmi populární futuristická závodní série System Rush.
V souladu se standardy žánru nabízí System Rush hned několik možných variant hry. Prvotní místo v zájmovém okruhu hráče vzbudí nejen díky prvenství v herním menu tzv. „Story mód“. V něm je hráč prostřednictvím úvodních komixově pojatých obrazových dialogů vtažen do děje, jehož zápletka se točí okolo aktivit dvojice hackerů – dvaatřicetiletého chlápka Verta a šestadvacetileté slečny Ikko (jde samosebou o přezdívky). Tato dvojice, která se pyšní autorskými právy k síťové aplikaci Kiyomeru, má před sebou nelehký úkol. Zmíněný program byl totiž zneužit šéfem nadnárodní
zločinecké organizace „Sci-fi Wasabim“, který jej využívá, zcela bez skrupulí, k sobě prospěšným akcím, přesněji
řečeno k likvidaci konkurenčních počítačových sítí. Na Vertovi a Ikko je nyní znovuobnovení ztracených sítí a porážka Wasabiho.
Navzdory logickému uvažování jsou aktivity hrdinné dvojice hackerů prezentovány jako závody futuristických vznášedel, a to navíc pomocí k serveru připojené N-Gage.
Navzdory logickému uvažování jsou aktivity hrdinné dvojice hackerů prezentovány jako – dříve předznamenané – závody futuristických vznášedel, a to navíc pomocí k serveru připojené N-Gage v rukou jednoho z nich (...to je teda fakt hustota). Pro hráče to znamená, že v roli některého z představených hrdinů příběhu podstoupí závodní klání v celkem pěti různých světových lokacích a na patnácti lokálních sítích, tzn. patnácti odlišných dráhách. Každá závodní trať je představována kyberprostorem, v němž kromě soupeření o pozice vítězů přichází na řadu i sbírání bytů (čti: bajtů) v podobě po okolí rozmístěných světélkujících kuliček a rovněž i likvidace překážejících oponentů. Eliminace soupeřů zde není žádnou extrémně akční
činností, jako tomu bylo například v playstationovém Wipe3outu, takže se rozhodně netěšte na řízené střely a podobné
hračky. Obvyklou cestou k odstranění soupeře je totiž ve většině případů klasické použití předních nárazníků. V rámci soutěžní tratě mimo jiné naleznete něco málo powerupů, zvyšujících dočasně kupříkladu rychlost vznášedla. Ve výsledku však vždy bude záležet více na bezchybném průletu, než na počtu sesbíraných bonusů.
Kromě standardních závodů, jichž se zúčastňují osmičlenné skupiny „hackerů“, přijdou na řadu i souboje s bossy, kterých je ve hře celkem pět. Neopomenutelnou součástí systému hry je pak také vylepšování vlastností vznášedel pomocí upgrade-pointů, získaných za vítězství v závodech. Právě zde narážíme na jistý unfair a rozhodně ne „user friendly“ aspekt hry, spočívající v tom, že k postupu do dalšího levelu vám rozhodně nepostačí stříbro či bronz, ale musíte dosáhnout vítězství. Tato skutečnost působí již při samotné zmínce dosti frustrujícím dojmem a co teprve, až takto extrémně limitovaný závod podstoupíte naostro. Už nyní se připravte na několikeré nechtěné repete!
Eliminace soupeřů zde není žádnou extrémně akční činností, takže se rozhodně netěšte na řízené střely a podobné hračky.
Kromě popsaného Story módu je k dispozici hráčům kromě „volné jízdy“ a bonusového „GP režimu“ i nabídka multiplayeru ve dvou přes bluetooth a jako doplňková výbava jsou ke hře přibaleny exkluzivity N-Gage Areny, nabízející archivaci hráčských profilů či dosažených skóre a také pro mnohé přitažlivý online Shadow Racing. Pozoruhodně pak působí i příslušenství, skrývající se za položkou s názvem „Testmenu“.Grafické zpracování je v konfrontaci s hardwarovými možnostmi uspokojivé a kvalitativně se ztotožňuje s celkovým nenáročným projevem hry. Z technického hlediska bychom sice měli očekávat lepší zpracování lokací a zejména pak modelů vznášedel, ale vzhledem k tomu, že aktuální review-verze hry není zcela finální podobou titulu, jenž má být distribuován až koncem třetího
|
zajímavé prostředí
frustrující obtížnost
|
| System Rush | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
