Fenomén Pacman
Asi nelze najít vděčnější ikonu „dřevních“ dob videoher než je Pacman. Při vší úctě ke dvojici prken, tedy hlavním „hrdinům“ hry Pong, jejich anonymní, bezpohlavní a kdovíjaká ještě forma nemohla být dvakrát marketingově atraktivním prvkem. Nebo snad máte oblíbený kus dřeva někde na polici? Ale zpět k tématu - na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se honění Pacmana bludištěm plným duchů společenským fenoménem. Herní designér Namca Moru Iwatani byl v této době už unavený stále se opakujícími střílečkami typu Space Invaders a rozhodl se stvořit něco jiného, něco, co by si mohly oblíbit i ženy. Jméno Pacman pochází ze slova Paku, což je japonský lidový hrdina, známý pro svůj neustálý apetit a brzy jej znaly milióny lidí. Hra vyžadovala pouze čtyřpolohový joystick a na ovládání tedy byla velmi jednoduchá (možná i kvůli těm ženám :-). Ta poznámka s marketingem na začátku nebyla samoúčelná – po vzoru neuvěřitelně úspěšného merchandisingu s tématikou
Star Wars se i Pacman dostal na neuvěřitelné množství výrobků od hrníčků, triček a ručníků po třeba kukuřičné lupínky. Jakkoli infantilně může tato postavička v současnosti vypadat, jedná se o rodinné stříbro společnosti Namco a vlastně i celého herního
průmyslu, takže není divu, že se dnes objevuje i v podobě hry pro Nintendo DS, přičemž přístup k původní myšlence je neméně radikální než postoj Nintenda při tvorbě tohoto nového kusu přenosného herního hardwaru.
Hra je rozdělena do tuctu kapitol, každá z nich obsahuje čtyři až pět úrovní.
Nakreslete si svého PacmanaJestliže jsme v nedávných recenzích NDS titulů zklamaně poznamenávali, že se pohříchu jedná o pouhé konverze GBA verzí, nevyužívajících schopností NDS, o Pac-Pix to rozhodně neplatí. Tedy tak napůl. Podle vizuální stránky byste totiž řekli, že se
jedná o konverzi z nějakého osmibitu, nicméně při téhle hře nedáte stylus z ruky. Originální pojetí hry je založené na tom, že na
spodní obrazovce NDS nakreslíte Pacmana, ten se rozjede příslušným směrem a pomocí čar-stěn, které mu stavíte do cesty, putuje po displeji. Duchy zpočátku likvidujete „manuálně“, tedy prostým sežráním, později ale nastoupí odolnější
protivníci a tím pádem i sofistikovanější způsoby destrukce (bomba, oheň, šípy atd.). Omezuje vás časový limit, ve kterém musíte splnit úkol a Pacman také nesmí opustit obrazovku, jinak ztrácíte život. Těch je na každý level určitý počet a jak se jejich počet
snižuje, Pacman se pohybuje rychleji a rychleji.
Jak se to hraje?
Přes rozpaky s celkovou charakteristikou hry je nutné uznat, že práce s dotekovým displejem je přesná a jen největší nešikové nebudou po krátkém tréninku schopni kreslit jednotlivé prvky na první pokus. V krátkém tutorialu je hráč proveden většinou funkcí, takže rychle zjistí, co a jak. Hra je navíc velmi tolerantní k různým paskvilům, které při snaze o nakreslení třeba
Pacmana vyvedete, takže se po displeji bude prohánět skutečně pestrá sebranka kulovitých tvarů. Osobně ale doporučuji před
hraním nepožívat žádné alkoholické nápoje ani jiné „prostředky společenského oddechu“, alespoň minimální jistota v ruce je u Pac-Pix žádoucí.
Pac-Pix by mohla být vtipná a zábavná minihra v rámci nějaké adventury nebo RPG, ale kromě samotného nápadu nepřináší mnoho.
Hra je rozdělena do tuctu kapitol, každá z nich obsahuje čtyři až pět úrovní. Postup ve hře se ukládá až po dokončení celé kapitoly, takže někdy je poměrně frustrující, když po obtížném levelu, který už sám o sobě stojí dost nervů, přijde ještě těžší boss. Zkušenější hráči jsou ale schopni Pac-Pix dohrát během dvou tří dnů.
I díky této vlastnosti je zřejmé, že hra je určena spíše pro mladší hráče. Tomu by nasvědčovala i grafika. Ta je totiž, jakkoli
„oldschool“, celkem roztomilá a působí někdy až komikovým dojem. Proti animacím nelze vznést námitek, zvuky,
řekněme, odpovídají grafice, a to včetně toho charakteristického „waka-waka“, jak se anglicky popisuje zvukový
projev Pacmanova pohybu.
Pac-Pix by mohla být vtipná a zábavná minihra v rámci například nějaké adventury nebo RPG, jako samostatný titul ale kromě samotného nápadu nepřináší mnoho. Jako jednoznačné pozitivum tak lze brát snad jen to, že hráč získá díky této hře jistotu práce se stylusem. Někomu se tento způsob hraní může zdát bláznivý, někomu divný, pravdou ale je, že přes dobrý nápad působí Pac-Pix jen jako ukázka toho, co lze s NDS vyvádět a jakým směrem by se mohly budoucí tituly ubírat.
| Pac-Pix | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
