Kdyby se dělala statistika, kolik strategií si za svůj základ vzalo tu či onu historickou epochu, s viditelným náskokem by vyhrály hry ze středověku. Jen málu z nich se ale povedlo držet se středověkého základu a zbytečně do něj nemíchat okoukané fantasy prvky. Učebnicovým příkladem sorty ryze středověkých strategií jsou pecky jako Medieval: Total War nebo Stronghold. Mezi ně by se mohla zařadit i dnes už zapomenutá série Lords of the Realm, jejíž druhý díl z roku 1994 byl skvělou ukázkou hratelné a parádně propracované strategie.
Nejnovější pokračování pojí k jeho kořenům snad jen název. Sami autoři chtěli, ať je LOTR 3 plně samostatným titulem. Oproti jiným středověkým RTS se hra zaměřuje na podchycení tehdejších feudálních vztahů. LOTR 3 simuluje model vycházející ze stěhování národů, kdy se elita stala vládnoucím rodem a udělovala méně významným osobám území v léno. Feudálové, kteří takto dostali půdu, museli panovníkovi odvádět vojenskou i peněžní hotovost. Za to si mohli ve svém rajónu libovolně hospodařit. Hráč je vtělen právě do role středověkého vysoce postaveného šlechtice/panovníka a musí se starat o to, aby jeho půda byla ve správných rukou. Na výběr má čtyři typy osadníků: rytíře (postaví si 
menší pevnost a se svou družinou se účastní bitev), nevolníky (zakládají rurální osady pro pěstování jídla), měšťany (kolonizují města a vytvářejí příjem zlata) a církevní hodnostáře budující si kostely, shromažďující víru a zvyšující produkci v okolí.
Obecně platným klíčem k vítězství je početní přesila, neboť taktika zůstala zahrabána pod nánosem primitivního systému válčení.
Základním problémem je, jak rozdělit své omezené zdroje v podobě volné půdy mezi jednotlivé čtyři skupiny. Neexistuje univerzální princip, jak leníky rozesít po mapě, hráč je spíše musí průběžně vyhazovat nebo zase verbovat podle aktuálních potřeb. Zřejmě nejpočetnější skupinou jsou rytíři, z nichž každý má svoji vojenskou družinu a s ní putuje do bitev. Panovník si tak nemůže vybrat, kolik kterých vojáků nasadí, ale musí spoléhat na svou aristokracii, že mu do bitvy přivede kvalitní a početnou sílu. Šlechtice s urozenějším původem, a tedy i s kvalitnějšími vojsky (jízda, halapartníci atd.) ale vladař nedostane na svůj dvůr jen tak. Aby k sobě tak významnou aristokracii vůbec přílákal, musí mít určité množství prestiže či náboženské podpory. Podobný princip funguje i se zámožnými obchodníky, kteří generují mamutí příjmy a jako bonus ovládají několik speciálních schopností.
|
Jakmile se seběhne bitka, může hra buď sama po pěti minutách čekání vyhodit výsledek nebo nechat sekání hlav na lidském vojevůdci. Boj se pak táhne jako v každé normální RTS; ze všeho nejvíc připomíná 
titul Praetorians. Jednotky se houfují do jednotlivých oddílů, v rámci nichž se mohou jednotliví vojáci seskupovat do speciálních formací. Typů jednotlivých jednotek není moc a i to málo se od sebe liší minimálně. Obecně platným klíčem k vítězství je početní přesila, neboť taktika zůstala zahrabána pod nánosem primitivního systému válčení. Proč? Čelní srážka dvou a více oddílů se totiž vždy svrhne v prazvláštní útvar, jakousi chuchvalcovitou kouli, v níž se navzájem prolínají barvy obou stran. Jednotky se do sebe neoddělitelně zaklesnou a není už pak možné je od sebe oddělit. Boje proto mají tři fáze: 1. spojení armád v chuchvalec, 2. doplňování chuchvalce o nové síly, 3. kompletní vyčištění chuchvalce o jednu z armád, a tedy vítězství armády druhé. LOTR 3 nabízí i bitvy o hrady, zde už je třeba trochu uvažovat a zapojit do dobývání těžkou techniku.
Boje je tudíž nejlepší nechat přímo na počítači, pak se objevuje otázka, co vlastně ve hře dělat. Jediným účelem velké strategické mapy je rozdělování leníků, přesun armád a diplomacie. A to jsou dohromady s bojem taky všechny činnosti, které byly do hry zabudovány. Jinými slovy, LOTR 3 je vlastně jen o umisťování panáčků a o občasných bitvách. Usazený leník si 
hospodaří sám, nelze jej nijak ovlivňovat a tak vše ústí v jednu velkou nudu a opakování téhož na sto stejných způsobů.
Jelikož se LOTR 3 kutil už od přelomu tisíciletí, je až nepochopitelné, kolik v něm zůstalo bugů a nedodělků. Grafický engine tu a tam s radostí pomůže nepříteli a nezobrazí některé pěšáky na hradbách; hranice jsou na strategické mapě vyznačeny neurčitě, obecně a nikdo z pár tečiček nepozná, kde mu končí jeho panství a kde začíná nepřátelské; zabití rytíři po bitvách mysticky ožívají a jako resuscitovaní superhrdinové se vracejí do bitev; pokud probíhá nějaká potyčka, neexistuje možnost, jak do ní zapojit další vojska atd...
Verdikt: LOTR 3 se bude prodávat za budgetovou cenou (ale pozor! – v Česku se cena přehoupnula přes tisíc korun, ačkoli je hra v zahraničních obchodech k mání za 20 dolarů), ale i tak v konkurenci her jako Besieger, Castle Strike, Knights of Honor nebo Rome: Total war zřejmě zapadne. Někoho možná upoutá svou jednoduchostí a rázným pojetím, do kvalit druhého dílu má ovšem z mnoha důvodů pořádně daleko.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
