Malý roztomilý čertík bohatě obdařený břišním svalstvem se na stránkách BonusWebu již jedenkrát mihnul. A neodteklo ani mnoho vody v řece, ani nepohaslo příliš svíček v poryvech větru, co na platformě PC sklidila akční 3D arkáda Gift zasloužený úspěch. Podařilo se vývojářům na GameBoye vtěsnat do hry alespoň špetku původní atmosféry a vyrovnat se „soupeřícím“ PC skóre? Možná. První problém tkví v samotném 3D zobrazení, se kterým se zkrátka mašinka za čtyři tisíce těžko vyrovná. A třeba i díky tomu jsem si ji tolik oblíbil. Na rozdíl od Tomb Raidera pro GBC, ve kterém byl zvolen pohled ze strany, se v Giftu na svět díváme z ptačí perspektivy. To dle mého názoru obě verze z velké části přibližuje, neboť skákání po plošinkách a přepínání tlačítek vypadá, v rámci možností, téměř stejně.
Díky velkému tělu, malým údům a ještě menší výšce se čertík na obrazovce pohybuje velmi, velmi… velmi krátkými krůčky. Na první pohled to vypadá, že se příliš nepohybuje. Při bližším prozkoumání (testovací vzdálenost oko – display: 11 cm) jsem došel k závěru, že i na pohled druhý, třetí, pátý atd. se čertík opravdu moc nenadře. K dokonalé situaci dochází při skoku, kdy se hora masa za efektního výskoku přesune v požadovaném směru o notný kus vzdálenosti. Iluze skoku se podařilo vytvořit za asistence rafinovaného stínu na zemi. Ten se sice nijak nemění, nicméně při skoku se od něj postava citelně vzdálí. Ještě k těm pohybům – batolivá chůze několika pixelů mě obvykle docela naštve, ale jelikož i postavička čerta je relativně malá, všechno vrhá na celkový dojem jiné světlo. Divnosti nastávají teprve v okamžiku, kdy se postava rozhodne chodit šikmo, přestože grafici ji obdařili pouze čtyřmi směry. Klouzavá chůze už zavání fušeřinou. Na druhou stranu, stejně budete pravděpodobně jako já využívat pouze čtyř směrů, neboť jen a jen u nich funguje mlácení holí. Že se jedná o
hůl dedukuji z verze pro PC, protože u GBC nedrží čert v ruce vůbec nic. Pouze když zmáčknu akční klávesu, provede čert akci, jež mi připomíná zapalování sirky nadměrné velikosti. Z ničeho nic.
Celkem pro nás autoři připravili sedm různých světů, po jejichž pokoření následuje setkání s uvězněnou princeznou (prý super kočkou). Jde o to, že princezna Lolita použila svých mocných sil k vytvoření videohry. Teď leží spící na samém konci hry a čeká, až ji najde princ, vysvobodí, probudí a ožení se s ní. Pokud jde o můj názor, asi bych zůstal doma – co si sakra ty ženský myslí!? Sedm světů brání sedm drsných trpaslíků (tuplem doma) se sedmi poklady (že bych se vypravil…?). Naštěstí tu máme testery, kteří se o takovéhle problémy starají… jenže selhali. Pak přišel čert, zamachroval, řekl, že ji zachrání a nechal to samozřejmě na nás, hráčích. A mimochodem, mé představy ohledně trpaslíka se s tvůrci v lecčem rozcházejí, jelikož si nemyslím, že by měl vypadat jako zelený mimozemšťan.
O elementárních dovednostech čerta jsme si již něco navykládali, ale pojďme se podívat na další. Akční klávesou se nejen mlátí holí po hlavách příšerek, ale též se jí uchopují předměty k tomu určené. Ptáte se, k čemu přesouvání předmětů? Což takhle položit sud na nějaké tlačítko a otevřít si tak cestu dál? To už stojí za trochu té námahy. Ale nejenom nepřáteli mrtev je čert. Občas ho usmrtí i takové nerozumnosti jako laser. Ten lze ve vhodný okamžik přeskočit - či vypnout příslušným tlačítkem - a nebo mu do cesty postavit barel. Ten přeruší paprsek putující z jedné strany na druhou a uvolní cestu dál. Škaredou neplechu často zosnují i ladem ležící klíče, které často potřebujete k dokončení. K příjemnějším stránkám
dobrodružství patří mapa, po jejímž nalezení se zobrazí všechny místnosti v úrovni. Barvičky odlišují navštívené a nenavštívené místnosti, čili na přehledu jsem neztrácel. Velmi potěší i tajné místnosti, k jejichž objevení je potřeba rozbít skrytou nakřáplou stěnu. Životy ve hře reprezentují malá červená srdíčka, která ubývají buď po půlce (nepřátelé) nebo rovnou celé (pád do propasti). Srdíčková základna se však časem zvyšuje, čili v tomhle ohledu není hra až tak příliš přísná.
Horší to už máme s ukládáním pozice, neboť lze „sejvovat“ pouze u sochy s Buddhou, a to ještě tak, že jsem si musel zapisovat čtyřmístný kód vedle na papír. Poněvadž obrazovka v Giftu nescroluje, vznikají tím od sebe oddělené místnosti. Problém spočívá v tom, že nepřátelé se po opuštění a následovním vrácení znovu generují, jenže ne tak srdíčka se životy. Při bloudění „co a jak“ docela naštve pořád likvidovat ty samé obludy. K těm bych dodal, že využívají vaši možnosti máchat holí pouze do čtyř směrů a snaží se nadbíhat šikmo. Pokud se vás dotknou, uberou půlku života, aniž jim by se něco stalo. Ani život čerta není fér.
A jak se Gift hraje? Chodíte, oháníte se holí, sbíráte klíčky, mačkáte tlačítka, skáčete po pohyblivých plošinkách - v těch lepších případech – v těch horších se nudíte, nevíte kudy dál, dotírají znovu objevující se nepřátelé, padáte do propastí. Chvilku jsem měl pocit, že se ohromně bavím, ale jindy v nedobré náladě vypínám GBC. Grafika ujde, animace také - byť trochu ošizené, přesto všechno jsem i na GBC, po zhlédnutí PC verze, čekal víc. Pokud patříte mezi fanoušky arkád a GBC, počkejte si tak týden na recenzi Donkey Konga Country – to je teprve libová záležitost!
| Gift | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
