Když jsme v zahraničních magazínech viděli velmi nízká hodnocení hry Genji: Days of the Blade, moc jsme nechápali, co že se to vlastně děje. Původní Genji na PS2 sice nebyla kdovíjak skvělou hrou, ale když už nic, tak alespoň moc hezky vypadala a akce nakonec byla docela slušná, takže nebyl problém s tímto titulem strávit víkend, aniž by to člověk považoval za promarněný čas. Pak jsme si ale mohli zkusit PS3 pokračování na vlastní kůži a nutno říci, že jsme leccos pochopili. Marně nyní přemýšlíme, jak v kostce tuto hru zhodnotit jinak než slovy, že nová Genji se zkrátka nepovedla.
Tam, kde první Genji na PS2 udivovala krásnými a poměrně detailně zpracovanými lokacemi, předvádí druhý druhý díl naprosto to samé, akorát ve vyšším rozlišení.
Základní myšlenka je samozřejmě stále stejná: rozcupovat na hadry všechno, co se kolem vás pohne. Z úvodního videa jsme navíc pochopili, že příběh navazuje na události prvního dílu, ale přesnější podrobnosti ohledně příběhu nejsme bohužel schopni dodat, jelikož hned zpočátku se to tady začíná hemžit japonskými názvy a jmény, v nichž jsme se ztratili prakticky
okamžitě, přičemž v průběhu hraní se navíc neobjeví jediná motivace, která by vás přinutila zjistit, co že se to tady vlastně děje. A tak prostě od začátku do konce jen a jen rubete vše živé i neživé.
Ve hře je opět k dispozici několik hratelných postav, mezi nimiž je možné přepínat. Hlavním hrdinou je opět Yoshitsune, který je klasicky univerzální postavou a umí od všeho trochu. Jeho kámoš Benkei je pak hromotluk s velkou palicí, který je sice neuvěřitelně silný a snese i slušnou řádku ran, ale je o to pomalejší, což hraní za něj poněkud znesnadňuje. Dokonce se dá říci,
že pokud člověk nemusí, tak za něj nehraje. Třetí do party je atraktivní Shizuka, která zase snese docela málo, ale zato je dost rychlá a navíc disponuje čepelí na provaze, díky čemuž dokáže bojovat na distanc, a nepřátele si tak může držet od těla. Díky této zbrani pak může i překonávat různé průrvy a propasti, ovšem pouze v případě, že na druhé straně něco, k čemu lze čepel
přichytit. No a nakonec tu máme Busona, který je něco jako Yoshitsune, ale hraje se s ním celkově o poznání hůře. Pakliže máte již v partě všechny postavy, můžete mezi nimi libovolně přepínat. Nejedná se ale o to, že by se v dané bitce pohybovali najednou všichni. Hrajete vždy pouze s jedním a stiskem příslušného směrového tlačítka daný hrdina zmizí a na jeho místě se objeví nový. Vlastnosti jednotlivých postav dojdou využití i při řešení jednoduchých hádanek, ale nám se výměna postav osvědčila zejména v případech, kdy naše aktuální postava měla již na kahánku, a tak jsme ji vyměnili za jinou, která na tom není zdravotně tak zle.
Díky nepřehledné práci kamery jsme se totiž vrátili do mladých let.
Na první pohled to tedy může vypadat stále jako docela slušná rubajda, zvláště když ještě přijde zmínka o tom, že na základě sbírání různých krystalů, energií nebo kdoví čeho vlastně (jmenuje se to japonsky vypadá to divně) můžete vylepšovat vlastnosti postav i jejich zbraní, ale ve skutečnosti je to bohužel docela bída. Hra totiž nezaujme ani alespoň na pohled. Tam, kde první Genji na PS2 udivovala krásnými a poměrně detailně zpracovanými lokacemi, předvádí druhý druhý díl naprosto to samé, akorát ve vyšším rozlišení. Dokonce bychom řekli, že vlastně „dvojka“ vypadá i o něco hůře, protože zdejší lokace nejsou obecně zdaleka tak atraktivní jako třeba rozkvetlé zahrady z prvního dílu. Nenabyli jsme ani dojmu, že by bylo kdovíjak zvlášť zapracováno na animaci postav, takže již i vizuální dojem je vzhledem k výkonu PS3 přinejlepším rozpačitý. K tomu si
připočtěte, že postavy tu více tu méně jakoby plavou (zejména u Benkeie nás to praštilo do očí) a pohyb v lokacích je omezený, a začíná být tedy zaděláno na slušný průjezd.
Omezenost pohybu je v některých okamžicích až do nebe volající. Zatímco se tak kupříkladu dá přeskočit něco, co je zhruba stejně vysoké jako vy, tak opodál stojící zábradlíčko, která vám sahá sotva do pasu, nepřeskočíte, ani kdybyste hráli za bonusovou postavu Sergeje Bubky. Pohybovat se tak ve výsledku můžete pouze v místech, která vám vývojáři předem určili.
|
Po herní stránce to ale bohužel taky není žádné terno. Vůbec by nám nevadilo, že se jedná o „obyčejnou“ rubačku s víceméně jednoduchým konceptem, ostatně je dost her podobného ražení, které máme
rádi navzdory ne zcela přesvědčivým hodnocením. PS3 Genji ale trpí několika dalšími neduhy. V prvé řadě je potřeba zmínit kameru, díky níž se často dostanete do zcela nepřehledných situací, což je poněkud problematické zejména v boji, když například
netušíte, kde jsou vaši protivníci. Ke slovu tak přichází malá mapka v rohu obrazovky, která je sice v zásadě úplně k ničemu, protože míst, kde byste se mohli ztratit tady opravdu moc není, ale v boji se bude jednat o vašeho nejlepšího pomocníka. Jsou na ní totiž vyznačeni nepřátelé, a tak se budete moci rychle zorientovat, kde ještě někdo z protivníků zbyl, případně jak je nepřátelská skupina rozmístěna.
|
Rozmístění nepřátel totiž nelze brát na lehkou váhu. Díky nepřehledné práci kamery jsme se totiž vrátili do mladých let, kdy jsme na automatech utráceli těžce vysomrované kapesné u mlátiček typu Final Fight, v nichž mezi dobré taktiky vždy patřila snaha mít všechny protivníky na stejné straně od vlastního hrdiny, čímž si člověk ušetřil nejednu starost a nejednu dvoukorunu. V Days of the Blade to funguje podobně. Zdejší postavy sice samozřejmě umí útočit do všech stran, ale v okamžiku, kdy poprvé zemřete v důsledku toho, že při blízkém záběru kamery vás ubodali „neviditelnými“ výpady vedenými zpoza bezpečné hranice dolního okraje obrazovky, začnete uvažovat, že takhle by to asi nešlo.
Je to ale obrovská škoda, protože první díl byl poměrně pevným základem, na němž se dalo stavět a navíc i díl druhý dokáže docela zaujmout. V pasážích, kde není problém s kamerou je akce opět poměrně dost zábavná, rychlá a dynamická, ale bohužel je zde spousta dalších faktorů, které posílají tuto hru směrem ke dnu. Ať už jde o naprosto nepřesvědčivé vizuální zpracování nebo, a to zejména, o naprosto špatnou práci kamery. Dokonce i ten omezený pohyb v lokacích bychom této hře odpustili, ostatně jedná se v prvé řadě o masivně akční mlátičku, ale když polovinu času stráveného mlácením nemáte nijak velký přehled o dění na obrazovce, tak to je u akční mlátičky bohužel docela špatné. Symbolickou nahnilou
|
Když zafunguje kamera, tak slušná akce
Špatná kamera| Genji: Days of the Blade | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
