Nutit vás číst další a další řádky, abyste se dozvěděli, zda se třetí díl akční série Devil May Cry povedl, by bylo nefér (ono to ani není prakticky možné, protože si můžete skočit na hodnocení). Klidně vám řeknu pravdu hned. Hra Devil May Cry 3: Dante´s Awakening je skvělá. A to (i když to jinak dělám docela často) nepřeháním. Jen stěží byste našli akci, která je víc „cool“ (v podstatě jediná hra, která se může pokoušet konkurovat, je překvapení tohoto roku – God of War). Co si pod tím představit? Tak odpovědět na tuto otázku, to už bude trošku těžší. Ale zkusím to (nejenom proto, že jsem za to placený:)).
Devil May Cry je rozporuplná série. Alespoň podle některých recenzentů. Zatímco první díl z roku 2001 v podstatě definoval svůj žánr na konzolích PS2, druhý díl (2003) byl přijat mnohem vlažněji. Ne, že by byl výrazně horší (alespoň ne, co se týče hratelnosti a grafického zpracování), ale Dante neměl tolik prostoru projevit svou individualitu. Tento handicap hra částečně vynahrazovala druhou hratelnou postavou, tajemnou kráskou Luciou. Ta, stejně jako Dante, měla množství stylových pohybů. Ale ani to nestačilo k tomu, aby se titulu dostalo tolik ohlasu jako prvnímu Danteho dobrodružství. Proto herní obec s napětím očekávala, jak bude vypadat třetí díl. Autoři slibovali návrat ke stylu prvního Devil
May Cry, ale současně také několik nových prvků.
Scénář, přestože se nevyvaroval některých klišé, je napsaný opravdu skvěle.
Já osobně jsem se bavil u prvního i druhého dílu. Jenže hráči, kteří si vyzkoušeli oba tituly zběsile vrčeli, protože zatímco Devil May Cry byl těžký a těžší, Devil May Cry 2 jsem dohrál s tím, že se mi má postava reinkarnovala jen dvakrát. Jeden z hlavních důvodů nespokojenosti (kromě délky samotné hry) bylo to, že druhý díl byl o poznání jednoduší. Můžeme diskutovat o tom, zda je to možné považovat za chybu, ale ať tak nebo tak, Devil May Cry 2 mnozí herní kritici ohodnotili veskrze hůře než původní hru.To vedlo vývojáře k tomu, že se rozhodli začít znovu a navrátit se ke kořenům série. A to nejen stylem hry, ale také příběhem. Tentokráte se totiž vrátíte do doby, která předcházela oba dosud vydané tituly. Právě tehdy se Danteho dvojče Vergil spojil s Arkhamem, mistrem temné magie a společně se rozhodli aktivovat Temen-Ni-Gru. Věž, která je jedinou překážkou toho, aby démoni vstoupili na tento svět. Dante by se o tom možná dozvěděl příliš pozdě, ale naštěstí se stavba zhmotnila těsně před jeho obchodem. Tak mu nezbylo než vyleštit své dvě pistole, naostřit meč a vydat se vyřídit si to se svým temným dvojčetem a jeho přisluhovači.
Ne, ne. Nebude to klasický příběh, kde je jasně narýsováno, co je „černé“ a co „bílé“. Scénář, přestože se nevyvaroval některých klišé, je napsaný opravdu skvěle. Dějové zvraty a neustálá překvapení jsou to, co si pro nás autoři připravili. Upřímně řečeno, hledání něčeho originálnějšího by nám trošku času zabralo, tentokráte nám to ale vůbec vadit nebude. A proč? Protože veškeré postavy jsou napsány tak skvěle, že se s nimi budete po dohrání hry hodně těžce loučit (možná si i pořídíte povlečení s Dantem, ale dávejte si pozor na to, abyste si ho v noci neposlintali:). Přestože postav se ve hře objeví jen pár, každá z nich je natolik unikátní, že vám to nebude vadit. Pokud se ptáte na to, zda hraní zpestří i nějaká ta sexy dívka, která ovšem neváhá zabořit ostří do živoucího (spíše nemrtvého) masa, tak vás odpověď určitě potěší. V prvním Devil May Cry jsme se mohli kochat pohledem na divokou Trish, ve druhém to byla tajemná Lucia, ve třetím je to dívka, která si nechá říkat Lady. Ta je sice smrtelná, ale to neznamená, že se neumí pořádně ohánět. Rozhodla se vymýtit všechny démonické bytosti (nemusím vám připomínat, že Dante je polodémon) z tohoto světa a vybavená je k tomu skvěle. Za její zbraňový arzenál by se nemusela stydět menší armáda a kromě toho skáče stejně mrštně jako olympijská gymnastka.
Hlavní pozornost je ale věnována Dantemu. A tento bohémský hrdina vám okamžitě přiroste k srdci. Vypadá jako rocker, chová se tak, jak by se chtěl chovat každý z nás a jeho hlášky jsou stejně ostré jako čepel jeho meče. Frajírek, který se prohání na motorce v dlouhém rozepnutém kabátě a seká démony na kusy. Je to Dante, kterého si pamatujeme z prvního dílu (jen trošku mladší). Je to on a Lady, kteří vám zpříjemní hraní. To už je samo o sobě chytlavou záležitostí, ale individualita postav atmosféře ještě pomáhá.
K likvidaci všeho démonického budete mít k dispozici jak střelné, tak chladné zbraně.
Hratelnost je, je … nevím, jaké slovo by bylo to nejlepší. Hratelnost je výjimečná. A mám to. Možná budete zaskočení obtížností. Ta se na začátku nevolí, ale rovnou jste vrženi do hry. Pokud Dante zemře vícekrát než je zdrávo (ono to asi není zdrávo ani jednou), tak vám bude nabídnuta možnost začít hrát znovu a to na lehčí úroveň. Devil May Cry 3 není asi tak těžký jako první díl, ale to neznamená, že si nebudete stírat čůrky potu z čela. Kromě toho, pokud zemřete a nemáte u sebe artefakt, který vás znovu oživí budete muset začít hrát celý level znovu. Některé zrovna nejsou z nejkratších, takže checkpointy by neuškodily.
Nepřátel je po cestě dost a dost a kromě toho se respawnují. Některé rozsekáte za chvíli, ale jiní jsou pěkní vyčůránci a než se vrátí do své démonské 1+kk, pěkně se vám ztupí meč. Bestiář zahrnuje poletující kostlivce s kosami, démony se stejnou zbraní, obří pavouky, oživlé kamenné šachové figurky, levitující brnění a podobné výkonné zabijáky. Klasické je rozložení schopností. Každý z netvorů má své slabé místo a odlišné vlastnosti. Někteří se umí účinně bránit, jiní jsou rychlí a podobně, znáte to. Bossové jsou obvykle gigantičtí a na jejich poražení musíte využít trošku té taktiky. Vrátím se k checkpointům. Hlavně před bojem se závěrečnými strážci levelů by je určitě většina z nás ocenila. Než přijdete na účinnou strategii, chvíli to potrvá. A hrát několikrát celou misi od začátku než se znovu dostanete z finální zrůdě, to po chvíli jednoho přestane bavit.
K likvidaci všeho démonického budete mít k dispozici jak střelné, tak chladné zbraně. Chladné zahrnují meč Rebellion, nunčaky připomínající zbraň Cerberus, dvě magické čepele Agni & Rudra, magickou kytaru Nevan a kovové rukavice Beowulf. Pokud vás zajímají střelné tak jsou to Ebony & Ivory (dvě pistole), brokovnice, energetické dělo Artemis, pušku Spiral a raketomet Kalina Ann. Před misí (a u speciálních oltářů) si zvolíte dvě střelné a dvě chladné zbraně, mezi kterými můžete střídat. Je jen a jen
na vás, jaké vám padnou do oka. Hra nevyžaduje na splnění daných úkolů vzít si s sebou nějaké speciální exempláře, takže nehrozí, že budete muset hledat oltář a obměnit inventář.
Čím lepších známek se dočkáte, tím více bonusových rudých orbů získáte.
Jestliže v pátek rádi vyrážíte do supermarketů, určitě budete nadšení, že nebudete ochuzeni o nakupování. U kasy se platí červenými orby, které vypadávají ze zabitých nepřátel nebo rozbitých předmětů (nemyslete si, že roztřískáte vše, co vám přijde pod ruku, rozmlátit je možné jen něco). Jedině rudé orby nelze nakupovat. Modré, žluté, zelené, bílé a fialové buďto najdete nebo získáte v „obchodě“. Modrý zvýší množství životní energie, žlutý zaručí oživení pokud Dante zemře, zelené doplní zdraví, bílé obnoví magickou energii a fialové zlepší limit magických sil. Mimo to můžete získat i svěcenou vodu, ale upřímně, tu jsem nepoužil ani jednou.
Zpestřením je jednoduchý RPG systém. Za červené orby můžete vylepšovat účinky svých zbraní a dokupovat nové údery. Není jich převratné množství, ale Dante má stejně velké množství základních útoků, takže to nevadí. Ne, nebojte se. Nemusíte se učit dvacetitlačítková komba. Stačí jen mačkat úder a analogovou páčku točit do různých směrů. Dante je šikula a
skládá si útoky do sérií sám. Vypadá to úžasně. Animace jeho pohybů je vynikající a někdy budete nevěřícně koukat, co se na obrazovce děje. Zaměřovat nepřátele můžete R1 (měnit cíl je možné stisknutím analogu) nebo nechat umělou inteligenci ať si vybere sama. Vaše útoky budou hodnoceny, a pokud se budete snažit a provádět originální kombinace, získáte více bodů (a následně i červených orbů).
Nechybí ani možnost proměnit se v démonické alterego. K tomu je nutné provést dvě věci. Získat dostatek energie (zabíjením) a stisknout L1. Dante je na okamžik rychlejší, silnější, mrštnější a odolnější. Slovo okamžik berte doslova, protože v démonické formě nevydrží dlouho. Rozhodně ne tak dlouho jako v druhém díle (Lucia i Dante se mohli proměnit v démona na slušnou dobu a navíc dokázali i létat, což se vám ve třetím díle nepodaří).
Mnohem větší důraz je kladen na další vychytávku a tou jsou různé bojové styly. Je jich celkem šest a od začátku budou k dispozici čtyři. Ty je možné vylepšovat (opět zabíjením) až na třetí úroveň. Každý ze stylů má své specifické možnosti, které určitě využijete. Nemusíte, ale zůstat u jednoho, je mezi nimi možné přepínat. Konkrétně jsou k dispozici Swordmaster
– podle názvu už je jasné, o co půjde. Pokud chcete na maximum využívat zbraně pro boj zblízka, měli byste využít právě tento. Gunslinger je pro ty, kteří raději hromadí prázdné nábojnice pod svými podrážkami. Trickster – chcete běhat po zdech? Klidně. Vyvážený styl pro střelné i chladně zbraně. Royalguard – spíše pro ty, kteří se raději brání než útočí (ne že by si neužili dost likvidování démonů i při této volbě). Na dva speciální styly narazíte až během hraní – Quicksilver – jestli je libo, můžete zpomalit čas (jen pro ostatní), Doppelganger – vyvoláte svůj stín, který na chvíli bojuje po vašem boku. Ať se rozhodnete pro jakýkoliv, tak to ale Danteho schopnosti neovlivní natolik, abyste litovali své volby. Spíše jde o to, že každý ze stylů má nějakou specialitu.
|
Po dokončení mise jsou vaše výsledky hodnoceny. Čas dokončení, styl boje, kolik jste způsobili zranění, jestli jste použili nějaké předměty a podobně. Čím lepších známek se dočkáte, tím více bonusových rudých orbů získáte. A věřte, že každý se budete hodit. Ne že byste jich z nepřátel vymlátili málo, ale než se rozhodnete, do kterých zbraní a stylů budete investovat, pár tisíc promrháte. Mimo to, většinu ostatních orbů budete nakupovat a pokud některý získáte jeho cena se zvyšuje (zastaví se až na nepříjemně vysoké částce).
K finálnímu střetu se dostanete po dohrání dvaceti standardních levelů. Jejich náplň je asi jasná: zabíjet a zabíjet. Nezapomeňte, aby jatka vypadala dobře. Občas dojde i na hádanku. Obvykle jde o to, abyste pomocí krystalů nasměrovali světelný paprsek do určitého místa. Není to úkol složitý, ale trošku práce to dá. Několikrát také dojde na skákání, ale protože s kamerou můžete rotovat, není to nic, co by vás nutilo kupovat barvu na vlasy kvůli novým šedinám. Výzvou jsou pak Secret Missions. Ty nejsou povinné, ale pokud je zdárně dokončíte, získáte nějaký sympatický bonus navíc. Jejich úkoly jsou různé – zmiňované světelné puzzle, vybíjení netvorů aniž by vás zasáhli…
Prezentace. Tak jestli čekáte, že alespoň v tomto ohledu bude Devil May Cry 3 rozčarováním, tak máte smůlu (respektive štěstí). Graficky je hra zvládnutá skvěle. O animacích postav tu už řeč byla, stejně tak mohu chválit prostředí i nepřátele. Vše napomáhá temné atmosféře. Hudba je směsicí rockových a metalových melodií. Opravdu melodií. Žádné vřískání a bušení do bubnů, ale skutečná hudba, která potěšila i mě, který tento styl zrovna nevyhledává. Co mě ale skoro dostalo do kolen (a to jsem ani nezakopl), jsou filmy. Přestože jsou vyvedeny v in-game grafice, jsou skvostem. Dokonalé dialogy a vynikající akční sekvence, které by klidně utáhly prvořadý film ala Matrix. To myslím mluví samo za sebe.
Devil May Cry 3, co říct. Jde o téměř dokonalou akční hru, kterou si musí každý fanoušek žánru vyzkoušet. Autoři splnili své sliby a připravili pro nás chytlavou záležitost, která se může pochlubit mnoha klady a minimem záporů. Devil May Cry 3 je titul, který vám bez jakýchkoliv obav doporučím.
| Devil May Cry 3: Dante´s Awakening | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
