DarkStar One

Další vesmírný simulátor je konečně na světě! Pokud je pro vás X3: Reunion příliš složitý, a přesto toužíte vzlétnout ke hvězdám, vyzkoušejte DarkStar One. Raději se však obrňte trpělivostí.

Spoléhat se v dnešní době na slibovaná data vydání není zrovna moudré. Nedočkavě vyhlížíte vytouženou hru, která vás oslovila již před několika měsíci, a když nedojde k dalšímu odložení ze strany vydavatelské společnosti, posune jí oficiální český distributor. Hráčům pak nezbývá nic jiného, než objednat očekávaný titul ze zahraničí (díky online shopům vcelku běžná a finančně únosná záležitost) nebo trpělivě čekat, až u nás vyjde lokalizovaná verze s českou krabicí a manuálem. V případě DarkStar One má Cenega Czech již téměř měsíční zpoždění, což částečně omlouvá fakt, že se v našich luzích a hájích dočkáme hry s českými titulky (aktuálně snad během září). My jsme to však už nevydrželi a vrhli jsme se na čistě anglickou verzi. Jaký dojem na nás udělali borci z Ascaron Entertainment?

Záchrana galaxie
Vzhledem k tomu, že jsme se dříve prokousali olbřímí hratelnou demoverzí a nakoukli jsme rovněž do německé verze hry, na začátku nás již nečekalo žádné překvapení. S úsměvem na rtech a hlavou v oblacích jsme DarkStar One nainstalovali a začali jsme se pomalu prokousávat rozsáhlou galaxií. Na začátku poměrně poutavého příběhu převezmete roli mladého doprovodného pilota Kayrona Jarvise, jehož otec zhruba před měsícem terranského (lidského) času zemřel při jedné z klasických misí. Brzy se však ukáže, že smrt tak zkušeného pilota nebyla pouhá náhoda a vy máte za úkol zjistit, kdo za tím vším vězí. Není jen shodou náhod, že nastolený mír po dávné galaktické válce zrovna nyní začíná ignorovat podivná biomechanická rasa Thul. Je tedy na čase vzít osud do vlastních rukou, pomstít vraha otce hlavního hrdiny a ještě k tomu zachránit celičký vesmír, který se zmítá na pokraji dalšího obrovského konfliktu.

Vesmírných simulátorů bohužel není mnoho. Před necelým rokem na herním nebi zazářil X3: Reunion, který je však natolik komplexní a náročný na ovládání, že jej spousta hráčů zavrhla ještě předtím, než do něj stačila skutečně proniknout. Chyba je rovněž i na straně autorů z Egosoftu, kteří hru nedokázali vybavit pořádným tutoriálem a vyšperkovali jí spoustou bugů. To ovšem nic nemění na tom, že tento klenot přežívá v srdcích skalních vesmírných dobrodruhů a ostatní se slzou v oku vzpomínají na akčnější Freelancer od dnes již padlého týmu Digital Anvil. A právě na tento titul "navazují" vývojáři z Ascaron Entertainment, aby oprášili jeho zašlou slávu a zkusili štěstí s vyšperkovaným klonem. A ono se to skutečně povedlo - tedy alespoň ze začátku, kdy budete několik hodin spokojeně chrochtat blahem.

Krmení artefakty
Zjistíte, že vesmírná stíhačka hlavního hrdiny má na hony daleko od obyčejných plechovek, které vesele poletují po terranském území. DarkStar One (ano, skutečně se tak jmenuje) je dárkem od zesnulého otce a jde o speciální plavidlo, jež se postupně vyvíjí. Autoři tak jejich zbrusu nový virtuální pokrm chytře dochutili RPG kořením a dali hráčům příjemný pocit kontroly nad nadcházejícím postupem. Vaše vesmírné plavidlo můžete vylepšovat ve třech odlišných oblastech - trup (hull), křídla (wings) a motory (engines). V každé z nich lze postoupit až na desátý level a vzájemně je můžete kombinovat. Záleží jen na vás, zda zatoužíte po agilní stíhačce s rostoucím počtem klasických zbraňových systémů nebo vybudujete těžkopádný kolos ověnčený několika věžičkami, jež se bez vašeho většího přičinění o nepřátele automaticky postarají. Rovněž můžete zvyšovat rychlost a rozšiřovat nákladní prostor - není zkrátka nad obchodníka, který s cenným nákladem hravě pláchne loupeživým pirátům.

Vylepšování vesmírného plavidla ale neprobíhá na základě zkušenostních bodů za zabité nepřátele nebo splněné úkoly. V DarkStar One nacházíte zvláštní artefakty, s nimiž loď následně povýšíte na další úroveň. A čím je level vyšší, tím je spotřeba těchto vzácných nerostů větší. Ve hře jich najdete rovnou stovku a většinou se nachází ukryté uvnitř obrovských asteroidů. Musíte tedy proletět spletitými chodbami a uprostřed velké jeskyně artefakt pěkně sezobnout a vstřebat. Tím se bohužel dostáváme k největšímu problému tohoto vesmírného simulátoru, kterým je stereotyp. Přestože spoustu artefaktů získáte i jiným způsobem (třeba jako odměnu za splněné úkoly nebo osvobození sektoru od nadvlády chamtivých pirátů), neustálé prolétání různými asteroidy vám za chvíli pěkně poleze krkem. Pokaždé jde sice jen o pár minut, ale i tak je tato činnost dosti frustrující.

Při každém postupu na další úroveň neměníte pouze tvar a vlastnosti lodi, ale vylepšujete rovněž funkce speciálního plazmového kanónu. V závislosti na preferované strategii se postupně prokoušete až k silnému plazmovému štítu, díky němuž můžete bez narušení vlastní skořápky narážet do ostatních lodí a působit jim tak značné škody. Nechybí ale ani další vychytávky, z nichž je zpočátku velmi užitečný tzv. shield boost, který dočasně vylepší štíty a zvýší tak životnost plavidla v obzvláště náročných soubojích. Pokud ovšem zvolíte nejlehčí ze tří nabízených obtížností, projedete příběhem bez větších problémů jako nůž máslem a na tyto specialitky si vzpomenete až v pokročilých fázích. Mnohým hráčům tak jistě přijde vhod, že úroveň obtížnosti lze během hry libovolně měnit.

Svoboda volby
Dalším důležitým prvkem, jež dělá z tohoto akčního (nebo spíše arkádového) vesmírného simulátoru zajímavou záležitost, je volba role hlavní postavy. Podobně jako v případě X3: Reunion zde můžete být v podstatě kýmkoliv. Poctivým obchodníkem nebo pašerákem, hvězdným žoldákem, lovcem lidí, špinavým pirátem nebo nemilosrdným vrahounem. Všechno má své pro i proti a váš zvolený postup by měl korespondovat s vývojem DarkStar One. Zasvětíte-li krátký terranský život bojem s piráty, s plavidlem uzpůsobeným pro obchod to budete mít poměrně obtížné. Ta možnost zde samozřejmě je, nikdo vám nebude nic diktovat, ale mnohem efektivnější je následný postup co nejdříve rozmyslet. Samozvané lovce lidí totiž v systémech rebelů mnohem častěji napadají piráti a žoldáci zas získají větší odměny za splněné bonusové úkoly.

Ty jsou náhodně generované a můžete je nabírat ve většině obchodních stanic. Jejich nekonečné množství oceníte ve chvílích, kdy přijdete o všechny kredity a budete nutně potřebovat obnovit výbavu zbraní a mnoha užitečných vnitřností pro vašeho nablýskaného vesmírného oře. Tyto zakázky se neustále opakují, a tak uspořádáte hon na obávaného piráta, odposlechnete tajný rozhovor, dopravíte drahocenný náklad na místo určení a splníte další požadavky náročných zaměstnavatelů. Ve většině případů stejně dochází k přestřelkám, jež jsou v hlavní náplní DarkStar One. Nejinak tomu ostatně je i v případě možnosti eskortování, které můžete využít ve chvíli, kdy se přemísťujete do okolních sektorů. Když má některý z obchodníků na stanici stejnou cestu, ozbrojený doprovod uvítá s otevřenou náručí a ještě se vám štědře odmění. Jde opět o značně stereotypní činnost, která však poměrně slušně vynáší, a tak jí čas od času rádi zkousnete.

Mnohem zajímavější jsou hlavní nebo vedlejší mise, jež mají hlubší smysl a díky nim snadno proniknete do událostí ve hře. Každé ohraničené uskupení několika hvězdných sektorů - tzv. cluster - skrývá jednu takovou vedlejší misi, po jejíž splnění získáte přístupový "klíč" do skrytého sektoru, který mívají pod palcem piráti. Zatnete zuby a na vlastní pěst se vrhnete vstříc nepřátelské přesile, a pokud přežijete a rozptýlíte hvězdné bukanýry do prostoru, získáte slušný balík kreditů a další artefakt. Tyto boje tedy nelze brát na lehkou váhu a stejně jako prolétání asteroidy vám po pár hodinách hry pěkně polezou krkem, což spoustu fanoušků vesmírných simulátorů jistě zamrzí.

Chudý vesmír
Vesmír je přitom poměrně rozsáhlý a než se doplazíte na konec hry, postupně navštívíte šest různých oblastí. Na začátku začínáte pochopitelně na terranském území, ale poté se seznámíte s rasami Mortok, Oc'to, Arrack, Raptor a Thul. Nemusíme jistě nijak zdůrazňovat, že všichni nejsou tak přátelští, aby s vámi popíjeli v baru na obchodní stanici. Lidé nejsou moc oblíbení a honbu za údajným vrahem stárnoucího pana Jarvise ještě ztěžuje nevraživost mezi jednotlivými mimozemskými rasami, jež si vzájemně nic nedarují. Součástí hlavní linie je tedy i urovnávání pošramocených vtahů a řešení dalších nahodilých problémů. Události v DarkStar One jsou poměrně zajímavé a překvapí vás rovněž pár nečekaných zvratů, i když příběh bohužel není tak poutavý, jak se zpočátku tváří. Ještě štěstí, že je hra vylepšena pěknými filmečky, jež vás čas od času probudí z nastupující letargie. A přitom mohlo vše dopadnout mnohem lépe, kdyby virtuální vesmír nebyl tentokrát tak sterilní a předvídatelný. Žádné těžební a jiné průmyslové stanice, žádná zajímavá místa k objevení - ve většině sektorů najdete jen obchodní a výzkumné stanice, přičemž trvale přístupné jsou pouze prvně jmenované komplexy. Srovnáme-li v tomto ohledu DarkStar One s X3: Reunion, prohrává novinka od Ascaron Entertainment na celé čáře. I galaktický cvrkot ve stařičkém Freelancerovi byl živější, což zkrátka nelze odpustit.

Autoři dále bohužel zklamali i v případě audiovizuálního zpracování. Obyčejné zvuky jsou perfektní a hlášky nepřátelských pilotů nebo půvabné parťačky Eyony jakbysmet, ale hudební doprovod už není tak úžasný jako v případě již několikrát vyzdvihovaného simulátoru X3: Reunion. Během hry narazíte na několik nezapomenutelných skladeb, ale jinak převládá průměrná produkce.

Klady a zápory

skvělý rozjezd
spousta různých úkolů
další vesmírný simulátor

časem značně stereotypní
špatná optimalizace
chudé prostředí

Nijak slavné to bohužel není ani s grafickou stránkou hry, jež na první pohled vypadá skvěle, ale brzy se okouká a ničím nepřekvapí. Výsledný dojem pochopitelně nezlepší ani časté trhání, jež vás nemine ani na perfektně vybavených mašinách. Optimalizace se DarkStar One bohužel vyhnula širokým obloukem, nad čímž při nijak výrazném vizuálním provedení nelze přivřít ani jedno očko.

Verdikt
Jak tedy z toho všeho vybruslit, aniž byste v polovině příběhu hru uložili k ledu? Soustřeďte se výhradně na hlavní a vedlejší mise, obrňte se trpělivostí při honbě za artefakty a občas si vystřihněte nějaký bonusový úkol. DarkStar One rozhodně má co nabídnout, ale ve snaze o zjednodušení herních principů a zpřístupnění tohoto obávaného žánru co nejširšímu publiku se nevyhnul celkovému stereotypu. Když jej pak podpoří zbytečně vysoká hardwarová náročnost a přidají se nepříjemné problémy s ochranou proti kopírování (spoustě hráčů provádí DarkStar One psí kusy a najdou se i nešťastníci, kteří hru ani nespustí!), celkové hodnocení nemilosrdně klesne na úroveň, s níž jsme zpočátku vůbec nepočítali. Světýlkem ve tmě budiž možnost tvorby jakýchkoliv modifikací, díky níž se časem můžeme dočkat vskutku zajímavých variací. Nechme se tedy (příjemně) překvapit...