|
|
Ačkoliv by měla jakákoliv zmínka o jedné z nejočekávanějších adventur tohoto roku zářit optimismem a nadšením, ponesou se alespoň tyto první řádky spíše ve smutečním duchu. Možná už to víte, možná ne, ale tvůrce nejlepší adventury loňského roku, společnost Microids, se potýká s finančními problémy, a to natolik závažnými, že dokonce před nedávnem musela požádat o šestiměsíční státní ochranu před věřiteli, aby se vyvarovala tomu nejhoršímu – bankrotu. Právě z tohoto důvodu se Microids letos vůbec poprvé neobjevili na seznamu E3 vystavovatelů a částečně tak potvrdili rčení „kdo není na E3, jako by neexistoval“. Naštěstí se do LA vypravil alespoň jejich PR manažer Cedric Orvonine, který si do báglu zabalil několik CD s hratelnou ukázkou Syberie II, speciálně připravenou pro vybrané zástupce médií.
Ve čtvrt roku starém preview na tuto hru nám Cedric Orvoine prozradil, že její děj bude volně navazovat na předchozí díl a zavede nás dále na sever do čtyř nových rozlehlých lokalit. Mechanický vlak odveze Kate, Hanse a Oskara nejprve do ruského města Romansbourg, a právě zde je E3 demo zasazeno. Popsat vzhled města není nic jednoduchého, neboť demo dovoluje procházet se pouze po nádraží, jeho blízkém okolí a v interiéru kabaretu jistého Cirkose. Hlouběji do města, nebo do velkolepého kláštera tyčícího se na zasněženém kopci nad městem, přístup povolen není. Nicméně i přesto si troufnu Romansbourg charakterizovat jako mix mezi romantickým alpským Valadilene a průmyslovým Komkolzgradem z prvního dílu. Obdobně jako tyto města je Romansbourg téměř opuštěný, zarostlý, plný zrezivělých nefunkčních mechanismů, rozbitých povozů a chátrajících budov, postavených z plechu a dřeva. Nechybí ani jistý pocit monumentálnosti – kupříkladu koleje, na nichž váš vlak zastaví, jsou postaveny na pevných dřevených sloupech a nacházejí se tak nějakých pět až deset metrů nad zemí.
Grafika lokací si udržuje stejně vysokou kvalitu, jako v předešlém dílu (rozlišení opět 800x600), ovšem daleko více jich nyní scrolluje do stran a většina se nese v šedých odstínech. Důvodem je nejen architektura z plechu a vybledlého dřeva,
ale především fakt, že je celá krajina pokrytá jemnou vrstvou sněhu a obloha je zatažena neprostupnými šedými mraky, z nichž taky sníh v jednom kuse padá. Před efektem padajících vloček sněhu musím tvůrcům vystřihnout poklonu, protože je zpracován tím nejlepším způsobem, jaký jsem doposud viděl. Na rozdíl od Posla smrti, kde déšť padal stále ve stejném sklonu, zde vločky padají přesně v souladu s úhlem kamery a navíc v jakémsi pseudo 3D prostoru, neboť ty blíže kameře jsou větší a ty vzdálenější reprezentují již pouze malinké tečky. Dokonale je též naprogramováno, aby sněžilo pouze „pod širým nebem“ - například stojíte-li pod zmíněnými vyvýšenými kolejemi, sněží pouze v prostorech, kde koleje nejsou, tedy kde není žádný „strop“. Příjemné je taky sledovat padající sníh za oknem z interiéru mechanického vlaku či jiných budov.
Nejen neustálé sněžení oživuje herní prostředí, které bylo v předchozím díle spíše mrtvé. Na lokacích přibyla řada dalších drobných animací, stejně jako nových speciálních efektů, jimiž je odraz postavy hlavní hrdinky Kate v kalužích nebo zanechávání šlápot ve sněhu, které se po pár sekundách ztrácejí.
Na samotné Kate je poznat, že za ten rok přibrala na objemu (polygonovém) a je tedy o něco detailnější. Po lokacích se pohybuje svižněji než dříve (běh změn nedoznal) a při stoupání do schodů nebo vstupu do dveří už nedělá otravně pomalé a nepřirozené úkroky do stran, ale jednoduše do schodů bez průtahů vystoupá.
Interface podle očekávání žádných změn nedoznal. Struktura menu, inventáře nebo složek na spisy je naprosto totožná jako v jedničce, dokonce i mobil Kate zůstal (to by mě zajímalo, kde bude v takové pustině chytat signál). Jediné rozdíly jsou v trošičku odlišném grafickém designu menu, ale ty jsou jen nepatrné a zanedbatelné. Beze změn zůstalo celkové ovládání i systém rozhovorů, čemuž se není co divit, neb zde nebylo co zlepšovat. Některé z vás asi nepotěším zprávou, že většina herních obrazovek stále postrádá jakoukoliv interakci, nicméně díky vylepšeným animacím alespoň nevypadají tak mrtvě. Atmosféru prostředí podbarvuje tradičně široká paleta zvukových efektů a také orchestrální hudba, která nejen že je téměř dokonalá, ale evidentně jí ve hře přibude, neb jen v demu jsem slyšel tři různé motivy. Sláva!
Asi nejméně vám toho mohu říci o úrovni, stylu a obtížnosti puzzlů, jelikož v demu šlo vyřešit pouze jeden jediný. Ovšem vzhledem k tomu, že se jednalo opět o (jednoduché) zprovoznění Hansem vynalezeného automatona, a že se v prostorách nádraží nachází několik dalších nefunkčních strojů
a zařízení, jejichž oprava bude v plné verzi hry nezbytná, pošlape nejspíš hratelnost v porovnání s prvním dílem ve stejných kolejích. A to je jedině dobře.
Pokud bych měl tedy z E3 dema učinit nějaký závěr, bylo by jím bezesporu tvrzení, že Syberia II zůstane přesně taková, jako její předchůdkyně, pouze díky většímu množství drobných animací znatelně oživne a její grafika se stane díky novým efektům ještě o něco přitažlivější. Naopak je ale možné, že kvůli minimu podstatnějších inovací nám již patrně nebude připadat tak kouzelná a unikátní, jako její první díl. Uvidíme v listopadu. Tedy – DOUFEJME, že uvidíme v listopadu. Jak jsem v úvodu článku zmínil, Microids jsou na tom po finanční stránce moc špatně a pokud se během následujících čtyř měsíců nevzpamatují, může se stát cokoliv… Nechci však malovat čerta na zeď. Cedric Orvoine, stejně jako zbytek zaměstnanců v Microids, jsou v tomto ohledu optimističtí a věří, že všechno dobře dopadne. A já se k jejich víře připojuji.
Další informace o hře Syberia II naleznete v našem dřívějším preview a zbrusu nové obrázky v této galerii.
Dodatek z 5.8.2003: Jak jsme vás již nedávno informovali v této zprávě, nebezpečí bankrotu společnosti Microids je díkybohu zažehnáno a Syberia II by podle posledních informací měla vyjít ve stanoveném termínu, tedy v průběhu listopadu tohoto roku.
