E3: Witcher - Zaklínač Geralt přichází

  • 601
Především fandové fantasy literatury budou znát zaklínače Geralta, jehož příběhy má na svědomí polský spisovatel Andrzej Sapkowski. Viděli jsme v akci hru, která se tváří jako nabušené akční RPG - čtěte naše dojmy!

Zaklínač Především fandové fantasy literatury budou znát zaklínače Geralta, jehož příběhy má v knižní podobě na svědomí polský spisovatel Andrzej Sapkowski. Po počátečních povídkách vyšel i román na pokračování a nakonec i televizní seriál, z nějž byl sestřihán celovečerní film. Právě od filmové produkce se Sapkowski distancuje a my se mu ani nedivíme, poněvadž pokud zrovna nejste příznivci béček, moc srandy a filmového zážitku si neužijete. Jistý rozruch proto již dříve vzbudilo ohlášení počítačového zpracování, které nemělo být pouhou rychlokvaškou, ale seriozním zpracováním tématu, navíc do podoby akčního RPG. Loni jsme se na prezentaci dozvěděli, že příběh sice nepíše Sapkowski, ale dva nadějní a autorem schválení spisovatelé, kteří se snaží zachovat původní atmosféru, i když hlavní představitel bude jiný zaklínač než Geralt. Uplynul rok a došlo k zásadním změnám: kompletně se změnil soubojový systém a světe div se, z neznámého hlavního hrdiny se nakonec vyklubal sám Geralt z Rivie. Ale koneckonců, proč ne. Sapkowski i nadále drží nad projektem patronát, jsou s ním konzultovány veškeré věci, jako například jak je stará postava, která se mihla v knížkách a podobně, aby vše pěkně navazovalo.

Uplynul rok a došlo k zásadním změnám: kompletně se změnil soubojový systém a světe div se, z neznámého hlavního hrdiny se nakonec vyklubal sám Geralt z Rivie.

Zaklínač Pro neznalé předlohy připomeňme, kdo jsou vlastně zaklínači. Jedni je považují za hrdiny, druzí za obyčejné řezníky. Živí se totiž zabíjením monster za peníze a díky speciálnímu výcviku a schopnostem se jich někteří lidé bojí. Používáním speciálních lektvarů zbystřují svoje schopnosti, což hra pěkně ošetřuje tak, že pokud jich naráz používáme příliš a bez rozvahy, můžeme zemřít. Coby indikátor nám poslouží celoobrazovkový efekt drobných kapiček krve. Jak už jsme si řekli, žánrově Witcher vychází ze škatulky akčních RPG s tím, že ovládání a celý herní systém rychle přejde do krve. Na druhou stranu můžeme potvrdit, pokud se to během roku nezmění, že hra naštěstí nepodlehla trendu brutálního zjednodušování, takže RPG složka zde nachází svoje pevné místečko. Za velkou přednost pokládáme určitou nelinearitu, která vyvrcholí třemi různými konci. Už Sapkowski svůj svět nedělil vyloženě na ty "dobré" a "špatné", půjde o tvrdý svět, v němž existuje surovost a násilí; nic není černobílé. Díky tomu se zde rýsuje prostor pro různé volby ve vlastním rozhodování, které ovlivňují naší karmu, Zaklínač respektive budoucí děj. Herní úkoly proto půjdou plnit hned několika způsoby. Mimo hlavní linie, která čítá stovky úkolů a dohrajete ji za nějakých třicet hodin, údajně nechybí ty vedlejší s dalšími padesáti hodinami hry. Pokud se to potvrdí i ve skutečnosti, máme se nač těšit.

Přijdou i krušné chvilky při rozhodování komu věřit. Posbírané informace totiž mohou být ve vzájemném rozporu a je jen na hráči, komu uvěří.

Sympatické nám přijde prostředí, poněvadž Polsko není nijak daleko a celkově tento východoevropský styl má pro našince něco do sebe (po všech těch Pánech Prstenů a dalších). Zejména před-renderované exteriéry vypadají celkem úžasně, k čemuž přispívá i dynamické plynutí času (západy slunce, mlžné opary...). Z toho vycházejí i herní úkoly – na některé zvířata či postavy narazíme třeba jen v noci. Přijdou i krušné chvilky při rozhodování komu věřit. Posbírané informace totiž mohou být ve vzájemném rozporu a je jen na hráči, komu uvěří. Například během naší prezentace se stalo, že během bitvy při souboji příšera na sklonku vlastní smrti přestala bojovat a zapředla hovor. Prozradila, že ve skutečnosti je člověkem, jehož proměnil nějaký mág – na maníka za počítačem to ale Zaklínačudělalo pramalý dojem a příšeru stejně jediným sekem poslal do pekla.

Tím se dostáváme k opět přepracovanému soubojovému systému. Na první pohled vypadá jako Diablo, kdy stačí klikat na nepřítele, ale není tomu tak, mimo kouzel, ve zdejším podání znamení, dojde i na taktiku, respektive styly. Jmenovitě jde o údery silné, rychlé a skupinové. Silný se hodí vůči jednomu pomalému protivníkovi, rychlý proti hbitým nepřátelům, kteří by silnému úderu uskočili, a skupinový vůči slabé (slabý coby jednotlivec) přesile spoléhající na počet. K tomu si připočítejme magii v podobně znamení, zvlášť dobře vypadá máchnutí rukou, kdy je protivník odmrštěn neviditelnou silou stranou (ano, jako by šlo o rytíře Jedi ze Star Wars :). Vedle toho zaklínač používá dva meče, jeden stříbrný proti monstrům a druhý ocelový proti lidem. K tomu si připočtěme rozšiřování základních atributů (síla, rychlost, odolnost a inteligence) o pasivní dovednosti, aktivní potom spočívají v nových bojových dovednostech a znameních. Například správným načasování úderu (přidržením myši) lze dosáhnou daleko bolestivějších zásahů. Celkově nám zbývá říci asi jediné: Zaklínač za ten rok urazil hodně cesty a oproti loňsku vypadá mnohem lépe. Z našeho pohledu jsme jej zařadili mezi ty nejočekávanější hry (a ano, možná i proto, že povídky o zaklínači máme celkem rádi)!