V zimě roku 2357 se planeta Země stala neobyvatelnou. Lidstvo si muselo najít nové místo. A našlo. Planetu nazvanou Laghaim, což v jazyce domorodců znamená Požehnaná zem. Z hlediska hráčů pojmenování obsahující trojici písmen lag nemusí být zrovna šťastné, ale kdo může za to, že takhle mluví mimozemšťané? Laghaim má podobné podmínky jako naše Modrá planeta, ale je vzdálena několik milionů kilometrů. Na tuto cestu se mohlo vydat pouze půl milionu vyvolených, kteří se vešli do vesmírných lodí s dostatečným doletem. Během sedmileté cesty na Novou Zemi zemřelo 330 000 lidí a na zbytek čekalo na nové planetě nečekané překvapení. Mimozemšťané obývající Laghaim totiž nebyli ani zdaleka přátelští a tak místo vřelého uvítání museli pozemšťané čelit kruté rasové válce, ve které proti nim stáli Bulkani, Kailiptoni a Aidové. Po roce krvavých bojů se nic nevyřešilo, lidé nedokázali odrazit útoky domorodců a ti zase nedokázali zasadit lidem rozhodující úder. Pozemšťané se nakonec v tísni rozhodli použít sílu Gautu – energetický zdroj dostatečně silný na zničení celé planety. Tři generátory byly upevněny na rakety a vyslány směrem k centrálním sídlištím tří nepřátelských ras. A jak už to bývá v béčkových filmech a sci-fi hrách, zasáhla vyšší vůle. Laghaim byl napaden agresivní rasou Progmarů přímo z vesmíru nedlouho před plánovaným odpálením raket. Tři domorodé národy a lidé se tak po úvodním útoku Progmarů museli dohodnout na společné obraně. Tady končí příběh a začíná akce, protože o tu tady jde.
Hru, kterou znají Korejci jako Laghaim a další asijské národy pod dalšími jmény, vyvinula společnost Nako Interactive už před nějakým časem. V online hrami posedlé Koreji se stal Laghaim jednou z nejoblíbenějších her a díky tomu se dostala do hledáčku západních distribučních společností, které se snaží nabídnout hráčům něco jiného než klasické MMORPG. To znamená v podstatě omezení vývoje postavy na nezbytné minimum kompenzované akčními orgiemi bez velkých problémů při smrti, hromadou odlišných prostředí a protivníků, okořeněné nezbytnou možností boje hráče proti hráči. Motivaci hráčů má udržet velké množství vybavení, zbraní, oblečků a vylepšení. Honba za materiálními statky ve hře je hnacím motorem celé této oblasti her. A platí to i v BiosFear. Druhým přídavným motorem akčních online her v RPG stylu je právě PvP. Tato část online her se části hráčů zajídá, další část bez ní nemůže být. Nezávislé průzkumy prokázaly, že zastánci PvP jsou většinou nedospělé osobnosti, které si kompenzují nějaké vlastní problémy zabíjením slabších, ale na druhou stranu dobře udělané skupinové bitky přeci jen nabízí více adrenalinu než pobíjení hloupých počítačem řízených potvor. V BiosFear jsou nováčci před masivním vyvražďováním chráněni do desátého levelu, což v praxi znamená přibližně hodinu, během které na ně není možné zaútočit. BiosFear navíc nabízí také možnost vychovat si mazlíčka v podobě bojového draka. Výchova draka připomíná tak trochu tamagoči, draka je totiž nutné za drahé peníze krmit a starat se o něj, ale mít přítele v boji se vždycky vyplatí.
Tiscali nyní provozuje veřejné betatestování, které se díky dlouhému vývoji v Koreji soustředí zejména na stabilitu hry v anglickém překladu. Díky tomu jsme mohli sami vyzkoušet, nakolik tato hra odpovídá naturelu evropských hráčů. Už před začátkem hraní se člověk dočká příjemného překvapení v malé velikosti instalačního souboru, s rozšířením širokopásmového internetu u nás se pořád počítá každý megabajt. Samotná hra tak velkým překvapením není, nabízí přesně to, co slibuje. Tvorba postavy nabízí výběr ze čtyř ras, rozdělením základních bodů do vlastností si předem vybíráte povolání. Další vývoj postavy ve hře probíhá zabíjením nepřátel, čímž hráč získává body zkušenosti a následně může investovat body získané s každou novou úrovní do některé z dovedností implementovaných do hry. V případě lidského válečníka specializovaného na boj na dálku dostanete do ruky pistoli a nabídku dovedností zahrnujících práci se zbraněmi, odstřelování, možnost využít palbu dávkami a podobně. Doplňkové dovednosti vázané na mnohem vyšší úrovně pak umožňují operovat s přístroji a zařízeními včetně opravdu těžkých bitevních zbraní. Ve hře je obsažen i element výroby podpořený dovednostmi od využívání krystalů až po výrobu zbraní.
Možnosti nastavené vzhledu postavičky nejsou tak široké, jako u nejnovějších MMORPG jako je Star Wars Galaxies, ale to není tak velký problém, protože vzhled postavy stejně nejvíce ovlivní vybavení získané ve hře a tam jsou možnosti naopak několikanásobně vyšší. Po vytvoření postavy a výběru serveru už hráče přivítá trojrozměrné prostředí viděné z pohledu třetí osoby. Zpracování připomíná Lineage II, ale v o třídu horší grafice. Fakt, že grafika není ohromující, ale nevadí, pro akční hru je nejdůležitější rychlost a schopnost zobrazit velké množství postav najednou a tento předpoklad BiosFear splňuje. Ovládání postavy probíhá pomocí myši, klávesnice umožňuje přístup k některým funkcím pomocí klávesových zkratek a samozřejmě možnost komunikovat s okolím. Na pohyb myší ve 3D prostředí se dá zvyknout během deseti minut, zbytek ovládání je standardní. Kromě grafického ladění však připomíná orientální původ hry také omezení délky vzkazů, které můžete poslat ostatním. Tento nedostatek způsobený tím, že v korejštině, co znak, to slovo, je velice nepříjemný, pokud se rozepíšete. Na druhou stranu je hlavní akční zabíjení potvůrek, takže dost často třeba hodinu chat nepoužijete.
Zorientovat se ve světě a herních mechanismech trvá i bez studia manuálu přibližně půl hodiny, což skoro odpovídá marketingovým tvrzením o okamžité akci. Ta není úplně špatná, je docela zajímavé pohybovat se ve světě a vidět vedle sebe postavy s puškou, kouzelnickou holí nebo dvěma meči bojující s obrněnými krysami, zmutovanými tygry, vlky nebo motýly. Trochu zvláštní je, že většina potvor, které jsem zatím potkal (včetně jakýchsi dinosaurů), je odvozena z pozemských forem života. Vzhledem k tomu, že v příběhu chybí jakákoliv zmínka o Noemově arše, je to minimálně podivné a škoda. Ale kdo ví, jak vypadají potvory, se kterými bojují lidé, jejichž úroveň je vyjádřena trojmístným číslem. Potvory většinou po smrti jen zmizí, ale občas po nich na zemi zůstanou buď peníze nebo různé předměty, o které vlastně ve hře hlavně jde. V každém městě najdete prodejce základního vybavení a potom náměstí plné hráčů, kteří mezi sebou obchodují s předměty získanými v boji. Tento obchodnický prvek je zvláštním způsobem nejvíce patrný právě v asijských online hrách. Každopádně jen pozorováním obchodního shonu lze odhadovat, co člověka čeká, až se vymaní ze začátků.
Tiscali ví, že BiosFear není přímou konkurencí plnohodnotným MMORPG jako jsou Star Wars Galaxies, Dark Ages of Camelot, EverQuest nebo nové Horizons, a proto chce nabízet hraní za výrazně nižší cenu. Betatesteři dostanou měsíc hraní zdarma, software pro všechny bude zdarma i s nějakou dobou na vyzkoušení a měsíční poplatek se má pohybovat kolem pěti euro. Za tuto cenu pak BiosFear (homepage) rozhodně nevypadá marně, tedy pokud preferujete akci nad hraním své role, hrou za řemeslníka a online komunikací. A takových hráčů jsou mraky, ukazuje to i příklad klasického Diabla a Diabla II, které hrají tisíce lidí v online režimu.
