Člověče, nezlob se!

Jedna z nejznámějších, nejhranějších a nejklasičtějších stolních her světa se konečně zařadila po bok svých Monopolích bratříčků a oblékla si slušivý virtuální kabátek. Spíš než hra se známými a přáteli vás ale bude bezesporu bavit eliminace nevinných oponentových figurek.

Nevím, kde vzniklo, nevím, kdo jej původně vymyslel, nevím ani, kdo si jej poprvé zahrál, jedno vím ale jistě - Člověče nezlob se! je bezesporu nejklasičtější, nejhranější a nejjednodušší (hned po Dámě :-)) stolní hrou v naších luzích a hájích. Rozhodně nikdy by mě ale nenapadlo, že se najdou takoví tvůrci freewarovek, kteří v duchu postupné virtualizace našeho okolního světa přetvoří tuto kostko-házecí hru na nuly a jedničky a namačkají do těch bílých zaprášených pixlí, které se nám povalují pod stolem.

A nepovedlo se jim to věru zle. Celou hru i s umělou inteligencí počítačových protivníků vtěsnali do takřka neuvěřitelných třicet kilobytů, které se sice po instalaci roztáhnou na takřka 6-násobek, ale i tak je to úctyhodný výkon. Hra jako taková je obsažena v jednom .EXE souboru, a protože je Windowsácká, loajálně si otevře nevelké okno s hrací plochou a úsporným menu a nijak vám tedy nebrání v práci či koukání na televizi. Jediné, co by vás snad mohlo mírně rozptylovat, je neustále se opakující klapání, které by v ideálním případě mělo simulovat rotaci vhozené kostky. Bohužel je ve výsledku dosti otravné a ke všemu ještě v menu hry nejde vypnout, tudíž jediná možnost, jak ušetřit své namáhané nervy, je vypnout repráčky či utlumit zvuk přímo ve Windows.

Kostka, na níž se objevuje výsledná hodnota bodů, také není nijak světoborně naprogramovaná, ale hráči poskytuje aspoň mírnou šanci ovlivnit následující tah. Zaujímá místo přímo uprostřed hrací plochy a několikrát za sekundu (v případě že je některý hráč na tahu) změní svou hodnotu. Jakmile na ni hráč klikne, hodnota se ustálí (pochop - čísla přestanou rotovat) a zůstává tak do doby, než se dostane na řadu další hráč. Jinak proti ní žádné výhrady nemám, ostatně je to přeci jenom pouhopouhá čtvercová plocha s pár tečkami :-).

Vraťme se ale k tomu hlavnímu - hraní. Nevím proč, ale zrovna u téhle freewarovky jsem měl, na rozdíl od většiny jiných, pocit, že je mnohem hratelnější při hře s počítačovými oponenty než se skutečnými lidmi. Nabízí se hned několikero důvodů - jednak je to tím, že čtyři lidi zároveň dostanete k počítači jen stěží a udržet je tam nějakou chvíli je takřka nemožné, a jednak měla většina mých přátel tendenci po prohraném zápase se rychle vytratit. Naopak počítačoví hráči nemají sice ten správný bojovný nádech, nicméně zahrajete si s nimi v podstatě stejně a hlavně bez různých zdlouhavých přerušení. Navíc se můžete hezky radovat ze soupeřovy zpacifikované figurky, což je v reálu obvykle odměněno bezprostředním bodycheckem.

Herní pravidla téhle hry pravděpodobně znáte všichni, takže je pravděpodobně zbytečné je tu sáhodlouze zmiňovat, jen bych snad podotkl, že hra dává každému hráči na startu pouze jeden hod, kdežto pravidla, jak je znám já, tvrdí, že nemá-li hráč v poli ani "v chlívku" žádnou figurku, hází dvakrát. Ale třeba je má verze už "out", kdo ví. Samozřejmé je, že vlastní figurkou nemůžete vstoupit na pole na němž stojí další vaše figurka (hra vás kupodivu nenechá s onou inkriminovanou figurkou ani pohnout), a stejně tak nemůžete vyjet ze startovních polí do pole herního v případě, že vám nepadla na kostce šestka (hra vás s takovou figurkou taktéž nenechá pohnout). Cílem hry je samozřejmě dostat všechny čtyři figurky vlastní barvy do barevně odlišeného chlívku a to dříve než to udělá některý z oponentů. Jakýsi engine hry, tedy metody či algoritmy, kterými se hra řídí, je abych pravdu řekl ve finále na Člověče nezlob se! snad to nejlepší. Nepočítáme-li ovšem to, že stejně jako můžete hru hrát "na jeden zátah" a intenzivně, můžete si ji užívat i v práci nebo ve škole jen tak příležitostně, když se šéf nekouká. Ideální volba pro příležitostné, nenáročné hráče.