Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii...
Když měl v roce 1977 premiéru první film ze světa Star Wars, později doplněný přídomkem Nová Naděje, nikdo netušil, že je to jen krátký pohled do vesmíru, který bude o 25 let později neuvěřitelně obrovský, zasahující všechny obory zábavního průmyslu. Sám George Lucas nejprve sázel na známý příběh a chtěl natočit remake seriálu Flash Gordon. Naštěstí se nedohodl s vlastníky autorských práv, a rozhodl se vytvořit Hvězdné války - pohádku z jedné vzdálené galaxie pojednávající o souboji dobra a zla. Příběh filmu není nijak originální, ale jeho kombinace s povedenými triky Industrial Light and Magic vzala divákům dech. Však také lidé z ILM za efekty dostali Osacara. Stejný úspěch slavila v roce 1980 Epizoda V - Impérium vrací úder a o tři roky později i závěrečná Epizoda VI - Návrat Jediho. "Trošku" tu ale chyběly první tři díly a Lucas byl pevně rozhodnut je natočit.
Uplynulo 20 let. Za tu dobu filmová technika velice postoupila a nebylo by možné další díly, jen tak vložit před starší filmy - rozdíl by byl příliš propastný. Proto v roce 1997 zaútočily Hvězdné války znovu, v upravené verzi, doplněné o nové efekty a scény, jež nešly v době jejich vzniku natočit. Dva roky na to přední příčky filmových 
žebříčků obsadila Epizoda I - Skrytá hrozba, film, který vysvětloval mnohé souvislosti, ale jenž, kvůli snaze zalíbit se všem, nedosahoval kvalit původní trilogie (samozřejmě až na zvláštní efekty). Vzhledem k tomu, že byl již mnohokrát rozebírán ze všech stran, nemá cenu se o něm nijak rozepisovat, proto se přesuňme do nejžhavější současnosti - dnes těsně po půlnoci měla premiéru Epizoda II - Útok klonů.
Jak je u "lucasů" zvykem, posouvá tento film možnosti trikových kouzel o kus dál. Jako první z velkých celovečerních filmů byl celý natočen digitální kamerou. Konečná verze tohoto zařízení, vyvinutého firmami Sony a Panavision, se ke štábu dostala pouhý týden před začátkem natáčení a i přes některé drobné nedostatky s ním byli filmaři spokojeni. Kompletní digitální zpracování zjednodušilo především implementaci triků. Jen dramatická honička vznášedel mezi obrovskými mrakodrapy Coruscantu obsahuje více než 300 trikových záběrů. I mistr Yoda vznikl kompletně jako software (pokud je tedy o váženém rytíři Jedi možné takto mluvit) a v jedné ze závěrečných scén díky tomu předvedl, že je se světelným mečem opravdu nebezpečný. Ovšem udělat celý film v počítači není, jak dokazuje Final Fantasy, zatím příliš 
dobré, a tak se natáčelo ve spoustě reálných lokací. Tuniská poušť se stala planetou Tatooine, ve španělské Seville vzniklo hlavní město Naboo Theed a v královský palác této planety se pro změnu proměnil skutečný královský palác v Italské Casertě. Záběry, jež nebylo možné vytvořit v žádné existující scenérii, vznikaly v australských studiích v Sydney. Pouze malá část natáčení proběhla v Anglii, kde byla vytvářena Epizoda I.
Zatímco Epizoda I byla spíše upovídaná, Epizoda II je daleko akčnější a závěrečná bitva pak opravdu monumentální. Účastní se jí takové množství rytířů Jedi, jaké jsme ještě nikdy neměli možnost vidět. Aby každý z nich bojoval specifickým stylem, navštívil koordinátor kaskadérů Nic Gillard více než 20 škol kendo i dalších šermířských klubů a vybranými členy pak obsadil role rytířů. Nejúspěšnější prý byli bojovníci ze skupiny, jež byla vyřazena ze soutěží pro svoji přílišnou agresivitu. Stejnou péči věnoval i šermířskému tréninku hlavních hrdinů, pro něž, kvůli dokonalé synchronizaci, připravil speciální systém záznamu pohybů meče. Na plátně však opět bojují i spousty nejrůznějších strojů a robotů. Jejich modely a technické provedení jsou skutečně úžasné a tvoří jednu z nejpovedenějších složek filmu. Jelikož je George Lucas 
průkopníkem špičkového filmového ozvučení (z jeho studií vychází norma pro špičkové audioaparatury kinosálů THX), není divu, že na zvucích v Epizody II si dali autoři hodně záležet. Film má kolem tisícovky takzvaných "zvukových projektů" zahrnujících zbraně, dopravní prostředky i nejrůznější tvory a potvory. Tyto projekty byly namíchány ze všeho možného, třeba nahrávek hlasů ptáků v džungli, tučňáků i továrny na cukrovou třtinu. Se zvukem souvisí také projekce filmu u nás. Většina kopií bude dabovaná a v několika vyvolených kinech, budeme mít možnost shlédnou původní verzi s titulky. Přesuňme se tedy ze zákulisí natáčení do tmy promítacího sálu a podívejme, jak vypadá Epizoda II pohledem diváka.
V Galaktickém senátu vládne neklid.
Několik tisíc slunečních soustav se chce odtrhnout od Republiky.
Toto hnutí separatistů, vedené tajuplným hrabětem Dooku, znemožňuje malému počtu rytířů Jedi udržovat v galaxii mír a řád.
Senátorka Amidala, bývalá královna planety Naboo, se vrací do Galaktického senátu, aby se zúčastnila důležitého hlasování o vytvoření Republikové Armády, která by byla nápomocna oslabeným rytířům Jedi...
Dan Přibáň
Příběh přirozeně navazuje na Epizodu I a na celém filmu je vidět, že je koncipován jako část většího celku, takže pokud jste viděli všechny již hotové části, máte výhodu. I bez toho je film pochopitelný, ale třeba hláška Obi-Wan Kenonbiho k Anakinovi Skywalkerovi "ty budeš moje smrt", nijak nevynikne, stejně jako vám zůstanou skryty jiné souvislosti. Hlavními hrdiny je opět naše známá trojice - rytíř Jedi Obi-Wan Kenonbi, jeho žák, nyní mladý muž, Anakin Skywalker a bývalá královna, teď senátorka, Padmé Amidala. Na chvíli se ve filmu objeví i "oblíbený" Jar Jar Binks, ale je to jen chvíle, ovšem jeho činy jsou důležité. Nemá smysl příliš se rozepisovat o příběhu, protože byste (pokud jste film ještě neviděli) přišli o překvapení. Něco vám napoví úvodní "běžící" text. My jen doplníme, že dvěma hlavními nosnými prvky jsou probouzející se láska mezi Anakinem, jež se projevuje jako velice schopný i když trochu vzteklý bojovník, a zodpovědnou Padmé; spolu shrozící válkou, v níž by se mohla utkat Galaktická republika se Separatisty. Tyto dvě linie se vinou celým filmem. Bohužel ona zamilovaná je trošku pomalá, málo živá a až moc zvolňuje tempo vyprávění. Na druhou stranu je třeba uznat, že by to bez ní nešlo. Ovšem když dojde na akci, je se vždy na co dívat. S ubíhajícím dějem jí stále přibývá až vše vrcholí v gigantické bitvě. Triky jsou nepřekonatelné a masové scény vyrážejí dech. I přes dokonalé technické provedení tu ale nějak chybí opravdové napětí a třeba jedna ze scén odehrávající se aréně, ač skvěle udělaná, nemá ten náboj, jaký měla obdobná sekvence v Gladiátorovi. Je to možná způsobeno tím, že film je určen
divákům všech věkových kategorií a tedy i menším dětem. Z toho také asi plyne důvod, proč není Epizoda II o moc temnější (jak George Lucas sliboval) než Epizoda I.
Verdikt
Celý film působí dojmem starých dobrodružných biáků v moderním hávu, takže nečekejte nic novátorského - jen osvědčenou klasiku. Epizoda II je prostě opět titulem pro všechny a vyplatí se na ni zajít. Třeba proto abyste příjemně strávili dvě a půl hodiny, pochopili spoustu starwarsáckých vazeb a viděli, proč je Yoda považován za nejmocnějšího z rytířům Jedi. Pravdou však zůstává, že uvedením filmového Pána prstenů, dostaly Hvězdné války silného konkurenta, vedle něhož vypadají přeci jen dost dětsky.
Hodnocení: 81%
Martin Kaller
Abych byl hned zkraje zcela upřímný, tak první díl, resp. Episode I, mě docela hodně zklamal. Osobně jej beru jako podprůměrný projekt, jehož chabé kvality nemůže omluvit ani skutečnost, že jde de facto o startovní díl nové generace. A bohužel, některé nepovedené aspekty se nám objevují i v Episode II,, byť tuto již hodnotím v mnohem pozitivnějším duchu.
Co se panu Lucasovi rozhodně nedá upřít je velká porce fantazie, dávající základ pro nesporně zajímavý příběh, jehož výslednou mozaiku si teprve nyní pomalu skládáme dohromady. Jako poměrně originální tah se také ukazuje nápad, kdy se v nových epizodách vydáváme vstříc retrospektivě Star Wars, té velké historii jednoho epického a pohádkového souboje dobra a zla. Další devizou může být technické zpracování, kdy nemohu nevyzdvihnout spektakulární finále, při němž se mistři triku opravdu vyřádili. Ruku v ruce s filmovými efekty jdou i překrásné záběry na některé exteriérové scenérie...
Též se mi líbí již použitý motiv současného běhu dvou příběhových linek, z nichž rodící se hlubší vztah mezi Anakinem Skywalkerem a krásnou senátorkou Amidalou osobně neberu jako nějaký zcela zbytečný moment či vatu. To rozhodně nikoliv, zejména v kontextu zoufale křečovitého Jar Jar Binkse z minula, jehož vystoupení se nyní chválabohu omezuje toliko na několik desítek sekund. Tedy ne, že by si Lucas opět neodpustil příležitostné
komické zlehčení některých vážných situací, ale žádná z nich dle mého nevyznívá tak hloupě, jako křepčení shora zmiňovaného nešťastníka. Co zůstalo pohříchu v intencích Episode I je nevelký prostor pro herecké výkony. Zatímco první díl byl až neuvěřitelně suchým, emocionálně strohým představením, ve kterém se sice pohybovali herci zvučných jmen, ale výsledkem bylo fádní a poněkud mrtvé divadlo, kde se o jediný vzruch staralo jen něco efektů, zde se tvůrci již trochu pochlapili. Alespoň tak. A také příběh už dostává ten správný šmrnc napovídající, že je ve vzduchu něco opravdu velkého – a to navzdory někdy snad až hodně podivně zkonstruovaným momentům. Každopádně,
třebaže před námi George Lucas odhalí něco nových skutečností, stále zůstává mnoho otázek, které zbývá v
Episode III zodpovědět.
Verdikt
Pakliže tedy chcete shlédnout velkofilm nabízející řadu rozhodně zajímavých okamžiků, ale přese všechno výše napsané místy i trochu zbytečně promrhaný potenciál, jehož kladem je komplexní příběh (tady myšleno v souvztažnosti ke Star Wars jako celku) a opravdu pěkné trikové efekty, pakliže jste zvědaví na další konfrontaci rytířů Jedi se zástupci Temné strany a nevadí vám třeba hezká senátorka umně střílející po všech nepřátelích Republiky, stojí Episode II za zvážení. Suma sumárum se jedná o solidní projekt, ale stále nic extrovního.
Hodnocení: 65%
