Všichni opravdoví fanoušci automobilismu si již určitě nějaký ten čas stříhají metr. Gran Turismo 4 se totiž po několika odkladech již doopravdy blíží, a to kroky přímo mílovými. Začátkem týdne k nám do redakce dorazila hratelná verze a nemůžeme se tedy s vámi nepodělit o naše první dojmy. Vzhledem k tomu, že se všem jednotlivým „serepetičkám“ budeme podrobně věnovat v recenzi, zaměříme se v dnešním článku jen na ty skutečně nejintenzivnější dojmy. Jaké tedy jsou?
Zjev všech vozů prakticky nemá cenu jakkoliv komentovat. Vypadají naprosto úchvatně.
Samozřejmě, že skvělé. Nebo snad čekal někdo něco jiného? Komu má tato hra alespoň trochu co říci, bude z ní velmi pravděpodobně uchvácen již doslova od prvních okamžiků. Do hry vás totiž uvede intro, které nelze označit jinak než velkovýpravné a při němž se nejen automobilovým nadšencům bude tajit dech. V hlavní roli zde vystupuje Ford GT, kterému k jeho nablýskané přehlídce hraje „do skoku“ vpravdě hymnická hudba. Není pochyb, že tato hra bude opět jen a pouze o automobilech a o všem, co s nimi souvisí. Žádní přiblblí účastníci pouličních závodů s plnými hubami namachrovaných keců, tady jsou hlavní protagonisté tvořeni němou krásou zhmotněnou do tvarů majestátního Nissanu Skyline, maličkého Suzuki Alto Works nebo některého z pěti stovek neméně zajímavých kolegáčků. I když s tou němostí by se dalo samozřejmě s
úspěchem polemizovat. Když totiž promluví motory, jde všechna legrace stranou. Slyšet burácet leckterý desetiválec, byť jen v základní verzi bez jakékoliv tuningové úpravy, to musí zacloumat s každým, kdo si alespoň dvakrát v životě hrál na koberci s naleštěnými angličáky. Zvuky jsou zde skutečně na vynikající úrovni, což je ostatně velmi jednoduché posoudit. Jen tak někdo totiž sice netrhal asfalt ve Viperu, ale určitě každý již někdy jel některým z vozů ve hře přítomných. Kupříkladu autor tohoto textu měl svého času možnost pravidelně jezdit s Autobianchi Abarthem z roku (tuším) 1979. Je to zároveň snad dokonce první vozítko, které získáte za všechny zlaté v tradičním otevíracím Sunday Cupu. Bylo velmi příjemné se s ním setkat alespoň touto cestou. Je to sice prdítko, ale mám ho rád. A po prvním vyjetí na trať a prvním zaslechnutí podivně komického bublání jeho motoru mě okamžitě napadla jedna jediná věc: „Jo, je to on!“
Člověku se až vkrádá na mysl pochyba, zdali takovýto důsledný důraz na realismus jízdy neodradí svátečnější hráče. Harcovníci s tisícovkami najetých kilometrů tak budou mít do úvodu nezpochybnitelnou výhodu.
Zjev všech vozů prakticky nemá cenu jakkoliv komentovat. Vypadají naprosto úchvatně a člověka při pohledu na ně napadne, zdali vůbec ještě je potřeba hnát se za fotorealismem, když už zde máme toto. Jistě, na okolí tratí samozřejmě stále ještě je znát, že se pořád ještě jedná „jen“ o videohru (přestože zejména městské lokace jako kupříkladu New York nebo Hong Kong vypadají naprosto skvěle), ale rozhodně nelze připustit vůbec žádné diskuse o tom, že by se snad mohlo nejednat o záležitost patřící k té nejužší a absolutní špičce PS2 her (potažmo videoher současné generace
obecně), co se grafické stránky týče.
Každého závodníka ale již jistě zajímá, jak se to vlastně hraje. Brutálně. GT4 hned od prvních jízd potvrzuje, že vydání Gran Turismo 4: Prologue coby jakési přípravky na plnou hru bylo zcela na místě a ze strany Polyphony Digital se jednalo skutečně o vyloženě vstřícný krok. Plná hra je totiž od prvních okamžiků, od prvních jízd v závodních sériích pro začátečníky naprosto nekompromisní a pokud nepochopíte základní zákonitosti jízdní fyziky automobilů (té reálné, protože ta samozřejmě té zdejší odpovídá o znatelný kus více nežli tomu bylo v minulém dílu), nepomůže vám ani svěcená
voda, ani drcení plynového pedálu ze všech sil. Tato hra více než kterákoliv jiná dokazuje, že „hlavou zeď neprorazíš“ a že pokud auto nemá na výjezdu ze zatáčky potřebnou dynamiku, tak na následující rovince soupeře nedožene, ani kdyby z něj plechy lítaly. Na druhou stranu ale mohou zkušení hráči i s nominálně velmi slabými vozítky díky přesné a uvážlivé technice jízdy porážet klidně i soupeře s o dvě třídy výkonnějšími auty. V tom tkví prakticky již od prvopočátků krása série Gran Turismo, která opět více než kterákoli jiná závodní hra potvrzuje další známé pořekadlo: „Když
se to umí, je to brnkačka.“ Dopracovat se ale k onomu umění bude ale tentokráte ještě větší výzvou než kdy jindy. Člověku se až vkrádá na mysl pochyba, zdali takovýto důsledný důraz na realismus jízdy neodradí svátečnější hráče. Harcovníci s tisícovkami najetých kilometrů tak budou mít do úvodu nezpochybnitelnou výhodu. Začátečníci budou muset své stovky testovacích kilometrů teprve najet. Každopádně pokud někdo automobil chápe jako alespoň o trošku něco víc než jen obyčejný „babolap“ nebo prezentaci svého vlastního bohatství, nebude počáteční námahy posléze litovat ani v nejmenším.
Všichni opravdoví fanoušci automobilismu si již určitě nějaký ten čas stříhají metr.
Gran Turismo 4 je totiž závodní hrou, jaká tu ještě nebyla. Až budete před každou zatáčkou hlídat otáčky vašeho motoru, až budete na milimetry vyměřovat stopu, pochopíte to i vy, kterým se auta líbí třeba jenom pokud jsou červená. Tahle hra jede totiž do takové hloubky motoristického sportu, že i kvalitní volant je pro ni málo. A není to proto, že by se na DualShocku nedala hrát, je to proto, že zážitek je tak autentický, že je vyloženou škodou, že se k ní nedodává rovnou celý závodní kabinet se čtyřbodovými pásy, simulující i všechny síly působící na jezdce. Na tuhle hru se prostě těšte, rozhodně máte na co! Vytuněná recenze si to na stránky BonusWebu přiburácí již poměrně brzy: jen co vymění olej, nainstaluje sportovní
tlumiče a nazuje středně tvrdou směs závodních pneumatik.
Index netrpělivého očekávání: 90%
