O detailní mapu Prachovských skal nedaleko Jičína se jako první pokusil profesor jičínského gymnázia Antonín Zefyrin Maloch. Práci však nikdy nedokončil. Učinili to až jeho studenti v roce 1879, tedy pět let po něm.
Skalní město je vedeno jako přírodní památka od roku 1928. Do povědomí se dostalo zejména v 17. století, kdy ho získal rod Schliků, který je vlastníkem dodnes. Pískovcové skalní město i známý předek se tak stali námětem pro medailéra.
„Jde o pamětní medaile vyražené u příležitosti 450 let od narození a blížících se 400 let od popravy Jáchyma Ondřeje Schlika,“ říká majitel Prachovských skal Dominik Feštr z rodu Schliků.
Právě Ondřej Schlik jako první ze sedmadvaceti českých pánů vystoupil 21. června 1621 na popravčí lešení na dnešním pražském Staroměstském náměstí, kde mu kat Jan Mydlář sťal hlavu a uťal pravou ruku. To zobrazuje rub medaile.
Na šlechticovu počest nechal jeho rod vyrazit tři druhy medailí: bronzové, bronzové postříbřené a stříbrné. Od každého druhu je 500 kusů.
„Bronzové jsou zabalené v plastu a stojí 500 korun, u postříbřených je přiložen ještě certifikát a text o Schlikovi, cena je 850 korun. Stříbrná medaile je v krabičce se Schlikovým erbem, textem a certifikátem. Tato medaile stojí 1 900 korun. Všechny lze zakoupit v sídle Schliků v obci Vokšice na Jičínsku,“ sděluje Feštr.
Autorem je významný český akademický sochař a medailér Vladimír Oppl z Ústí nad Labem. K jeho posledním dílům patří kromě série současných dvacetikorun s portréty tří českých prezidentů a osobností České národní banky především největší ražená zlatá mince na světě v hodnotě 100 milionů korun k výročí vzniku Československé republiky.
„Křest našich medailí se uskutečnil před necelým měsícem na zámku v Ostrově nad Ohří při sympoziu Schlikové, kde jsme si připomněli vliv rodu na dějiny peněžnictví,“ pokračuje Dominik Feštr.
Další pamětní medaile zachycují Prachovské skály, vyhledávaný turistický cíl. Loni je navštívilo okolo 162 tisíc turistů, letos majitelé počítají s podobným počtem. „Naštěstí jsme ještě nemuseli sáhnout k uzavření příjezdových cest ke skalám jako v Adršpachu. Samozřejmě nám lidé scházejí z trasy a chodí, kde nemají,“ říká Feštr.
Lidé nevidí, kolik je s majetkem starostí, všímá si majitel
Tomu, že sám pochází z šlechtického rodu, nepřikládá váhu: „Zažil jsem komunismus. To byla doba, kdy se tím člověk raději moc nechlubil. Vlastně se dá říct, že to přetrvává. Teď se to zase otočilo tím směrem, že lidé závidí. Říkají, že máme majetky. Ale nikdo už nevidí tu práci, kolik je kolem toho starostí.“
Schlikové dostali Prachovské skály v roce 1996 v restituci. Feštr je má na starosti deset let.
„Řekl bych, že prošly výraznou změnou. Když jsem nastupoval, řádila kůrovcová kalamita, i když asi trochu méně než nynější,“ tvrdí.
Historie Prachovských skalJindřich Schlik je dostal v roce 1637 jako služné. V té době bylo skalní město součástí opevnění rakouských vojsk až do roku 1866, kdy zde podle rakouských plánů měla být svedena rozhodující bitva. Pruské vojsko však postupovalo rychleji, než rakouští velitelé předpokládali. Dne 29. června 1866 došlo k prvním střetům, rakouské velení však bylo zcela dezorientované a nepřipravené. Po několika hodinách bojů byl rakouským vojskům doručen rozkaz k ústupu, nedostal se však ke všem jednotkám. Část vojska se stáhla, zbytek byl rozdrcen na ztracených, marně hájených opevněních. Památku této nešťastné bitvy připomíná řada místních názvů (rybník Vražda, pole Na Zabitých) a pomníčků v Prachově, Horním Lochově, Jinolicích, Kněžnici a jinde. |
„Kde nyní vidíme vykácené pláně, býval dříve les. Skály nebyly vůbec vidět, což byla pro jejich podobu zásadní změna. Zpočátku byl z toho poměrně velký poprask, protože se to lidem nelíbilo. Když tam vznikla holá paseka, lidé nám říkali, jestli jsme se nezbláznili. Ale v podstatě nebylo jiné řešení. S Chráněnou krajinnou oblastí Český ráj jsme se dohodli, že se to vykácí. Hned jsme vysázeli nové stromky a teď už to zase vypadá pěkně,“ tvrdí.
Plánuje opravit cesty ve skalách nebo zábradlí.
„Nejdražší věci jsou ty, které běžný návštěvník nevidí: kanalizace a vodovod. Pořád jsou tady nějaké problémy. Samo to tady určitě neroste. Musí se hlídat zábradlí, stromy a další věci. Člověk jede na dovolenou a má strach, co se tady za ten týden stane. Rozhodně to není tak, že začne sezona, vybereme vstupné a necháme to žít vlastním životem,“ připomíná Feštr.
