Dřevěný mostek u Trkače v Rudné rokli na jihozápadním svahu Sněžky protíná jednu z nejfrekventovanějších tras - z Pece pod Sněžkou Obřím dolem na Sněžku.
„Jsme pyšní na to, že po opraveném mostku procházíme asi jako první. Před týdnem jsem tudy šel směrem dolů s jinou skupinou dětí a to byl most ještě poškozený. Museli jsme pouštět děti po jednom, bylo to nepříjemné. Báli jsme se, aby se to nezlomilo úplně. Teď je to výrazně lepší a bezpečnější,“ říká Jakub Vebr, který doprovází na výletě asi třicet žáků ze základní školy z Jičína.
Ještě nedávno byl jeden z nosníků dřevěného mostu prolomený, nevydržel tíhu sněhu. Škody vyšly najevo letos dubnu, když odtál sníh. Vstup na provizorně zpevněnou lávku na turistické modré značené cestě byl na vlastní nebezpečí.
„Je to nejkrásnější cesta na Sněžku. Na můj vkus je ale využívána až moc. Mám to tady raději mimo sezonu nebo ráno, kdy se tady netrousí stovky lidí. Tak jako teď,“ usmívá se Jakub Vebr na opravené lávce.
Mostek u bývalé vodárny z roku 1912, která sloužila jako zdroj vody pro Sněžku, je vystaven extrémním horským podmínkám. Nachází se v lavinovém poli známém jako Krakonošova rukavice. V zimě je tu běžně i několik metrů sněhu a časté jsou i laviny.
„Mostek přes Rudný potok zákonitě trpí a zviditelňuje mechanické síly, které v karech a závětrných roklích Krkonoš působí na okolí,“ vysvětluje Jan Jeník ze Správy KRNAP.
„Mostek je tu opravdu potřeba, neexistuje tu mimosezona. Byl provizorně zpevněný, ale průchod po lávce byl na vlastní nebezpečí. Bez ní by to tady nešlo, protože překlenuje Rudný potok, který je ohlazený až na skalní podloží porostlé mechem. Překonání až dva metry širokého potoka proto není možné,“ vysvětluje Jana Tesařová ze Správy KRNAP.
Samotná oprava mostku je důkazem toho, že ani v přetechnizované době nejde hory vždy ošálit moderními technologiemi. V těžko přístupném terénu vysoko v horách si pracovníci stavební firmy užili své.
„Nejnáročnější bylo snesení prolomeného mostku a vynesení materiálu,“ říká strážce parku Ondřej Moštěk, který se na obnově lávky také podílel.
Materiál na nový most nejprve přiblížili z Pece pod Sněžkou autem ke kapličce v Obřím dole, tam náklad přeložili na čtyřkolku, ještě výš na motorové pásové kolečko a posledních několik stovek metrů do nadmořské výšky 1225 metrů museli vše vynést. Most má modřínové nosníky a dubový poval.
„Mechanizace nebyla nic platná, stejně nakonec musela nastoupit lidská síla. K vodárně už nic nevyjede,“ říká Moštěk.
„Mám na to sedm lidí, kteří to tam vynesli a starý most snesli. Byla to fuška, ale výsledek je, myslím, slušný. Přišli jsme tam v jedenáct a domů jeli ve čtyři odpoledne, a to nepočítám práce okolo, jako přípravu materiálu a jeho vynesení,“ říká šéf stavební firmy Jaroslav Olša.
Modrá turistická značka, která vede Obřím dolem, patří k nejfrekventovanějším v Krkonoších. Ročně po ní projdou tisíce turistů. V zimě tudy vede oblíbená skialpinistická trasa.
„I když to teď tak nevypadá, tak význam této stezky, na kterou je od kapličky v Obřím dole zakázaný vjezd cyklistů, je dalekosáhlý. Jde o jednu ze dvou spojnic mezi Pecí pod Sněžkou a Sněžkou. Je to jeden z nejnavštěvovanějších chodníků v Krkonoších, což vyplývá z návštěvnosti Sněžky. Většina lidí, která nejede lanovkou, jde právě tudy,“ dodává Tesařová.
