Při nočním safari ve dvoře poznáte zvířata jinak, svítí se baterkou

Safari park ve Dvoře Králové navštíví ročně kolem půl milionu lidí, přes osm tisíc po setmění. Ještě v devět hodin večer, kdy do přistavěného safaribusu nastupují cestující, je ve Dvoře Králové nad Labem 27 stupňů.

Po odpoledním dešti není ani památky, výběhy jsou vyprahlé jako africké savany. Slušně zaplněný safaribus za soumraku vyjíždí. Ve velkém africkém výběhu v pěší části safari pózují dvouletí samci žirafy Rothschildovy, vedle spásá trávu stádo zeber. Na rybníčku s ostrůvkem takřka nehybně postávají husice nilské, čápi marabu a čápi bílí ze záchranné stanice.

Safaribus míjí pouštní výběh, kde pobývají dva vzácné druhy: elegantní osel somálský a v přírodě už vyhubený přímorožec šavlorohý. 

„Je stejně dobře přizpůsobený pouštnímu prostředí jako velbloud. Pokud má dostatek pastvy, dokáže přežít bez vody i několik týdnů,“ říká průvodkyně Ilona Kratochvílová na adresu přímorožce.

Když se blížíme k výběhu s hustým porostem, kde mají domov jihoafrické antilopy nyaly nížinné, je už téměř tma. „Tady je,“ zpozoruje dítě krčící se antilopu a ostatní se vyklánějí z oken, aby si zvíře velikosti srny také prohlédli.

Zatímco lvice odpočívá na lavici a světlo z baterky průvodkyně s ní ani nepohne, hodně rušno je u psů hyenových. Samice Fiona dohlíží na jedenáct pobíhajících štěňat. Porodila je letos v lednu a postarala se tak o rekord dvorského safari parku. Kromě matky a štěňat tu jsou ještě čtyři dospělí jedinci.

„Psy hyenové chováme na území republiky pouze my a máme poměrně dlouholetou tradici odchovu. Ale jedenáct štěňat v jednom vrhu tady ještě nebylo,“ poznamenává průvodkyně.

Na protější stráni leží dvojice gepardů a pozorně sledují projíždějící autobus, který míří do údolí mezi velká stáda afrických kopytníků. Jednotlivé sektory oddělují úzké brány, po každém průjezdu průvodkyně vystoupí a zavře je.

Mick nám brzdí provoz

Vjíždíme do království buvolů pralesních, jejich oči v dálce jasně svítí. Patří mezi nejnebezpečnější obyvatele afrického safari. 

„Ve volné přírodě jsou to poměrně plachá zvířata, ale v uzavřeném prostoru mají zvýšenou agresivitu. Mohou zaútočit i na svého ošetřovatele. Nejmenší tele, které se narodilo minulý týden, se po porodu skutálelo ze svahu do rybníka. Ani v tomto případě nemohli ošetřovatelé zasáhnout. Matka byla naštěstí šikovná a mládě vystrkala nahoru,“ vykládá do mikrofonu Kratochvílová.

Pokračujeme po mostě nad dalším rybníkem, který je říší znamenitých lovců ryb – pelikánů. Majestátní ptáci s obřími zobáky postávají na potopených větvích a roztahují křídla, jako kdyby se chtěli před obecenstvem předvést. Pár metrů od nich se u vody pase skupina čtyřiatřiceti vodušek červených. 

Vjíždíme na kopec kolem těžkotonážního afrického skotu watusi s robustními rohy, oči pasažérů se však upínají k sedmiletému samci žirafy Rothschildovy Mickovi. Blížící se safaribus ho nechává naprosto v klidu, kráčející síťovaný maják zdánlivě nemůže absolutně nic vyvést z míry.

„Protože si na návštěvníky zvykal v safari kempu, nechtěl chodit po trávě. Nejraději chodí takhle po cestách a někdy nám brzdí provoz,“ vysvětluje chování žirafy průvodkyně. 

Když Mick konečně uhne stranou, řidič kolem něj projíždí krokem. Samec toho využije, skloní dlouhý krk a hlavu na chvíli takřka strčí do okna autobusu.

Podobná situace se opakuje o pár sekund později, v hlavní roli je tentokrát samec žirafy síťované Bazil. Jedeme kolem něj tak blízko, že si ho návštěvníci mohou pohladit.

Kontakt se zebrami

Po průjezdu meziprostoru s jehličnatými stromy a automatickou branou se dostáváme do části safari s největším pohybem afrických kopytníků. Autobus rozhýbe antilopy koňské, hříbě zebry Chapmanovy doráží na matku. 

„Zebry jsou na rozdíl od žiraf velmi kontaktní zvířata,“ vysvětluje Kratochvílová.

Africké safari Josefa Vágnera

Studie safari vznikla v roce 1968 a zasloužil se o ni tehdejší ředitel královédvorské zoo Josef Vágner. V následujících deseti letech podle ní vyrostly stavby pro chov kopytníků a žiraf i budovy provozního zázemí. Safari začalo vznikat v roce 1979, veřejnosti se poprvé otevřelo o deset let později. To už Vágner nebyl v čele zoologické zahrady. Safari je otevřené od května do konce září. Návštěvníci je mohou projet vlastními automobily nebo v safaribusech.

Trojice pakoňů na druhé straně výběhu spásá trávu, centimetr po centimetru. Opodál se ke spánku chystá stádo mohutných antilop losích se šroubovitě zatočenými rohy. Při pohledu na odpočívající a přežvykující kopytníky se v tuto denní dobu jen těžko věří tomu, že mezi antilopami patří k nejlepším skokanům.

Ještě předtím, než projedeme poslední branou, se setkáváme s největším opeřencem na planetě. U cesty důležitě stojí samec pštrosa dvouprstého, který dorůstá do výšky až 2,5 metru. Svým výrazem připomíná hlídače. Vedle něj dřepí dvě mláďata a samice.

V pěší části safari pak znovu míjíme zvířata, která jsme už viděli ze safaribusu. Štěňata psů hyenových, která ještě před necelou hodinou nevydržela na jednom místě, jsou nyní schoulená do jednoho velkého klubíčka a také v ostatních výbězích je klid. Dávno v norách jsou i populární surikaty.

Exkurzi do nočního světa afrických zvířat každoročně absolvuje přibližně osm tisíc návštěvníků královédvorského safari parku. Speciální autobusy s otevřenými okny vyrážejí na noční prohlídku v červnu a září vždy v pátek, o letních prázdninách se rituál opakuje každý den dvakrát. První vůz vyjíždí ve 20 hodin, druhý o hodinu později.