Hrádeček na Trutnovsku, kde má rodina Václava Havla chalupu a kde prezident strávil kus života, je opět v centru pozornosti. Stát se totiž rozhodl prodat malou chatu na nedaleké stráni, odkud před revolucí sledovali disidenta Havla pracovníci Státní bezpečnosti. Ministerstvo vnitra chatu vyhodnotilo jako nepotřebnou a příští rok ji prodá tomu, kdo dá nejvíc.
Protože bude zcela na novém majiteli, co s chatou udělá, může se stát, že ji vlastník zbourá. Podle mnoha lidí včetně pamětníků by to ale bylo škoda, vždyť v éře tuhé normalizace, kdy Havla špehovali estébáci, se tu odehrály neuvěřitelné a nezapomenutelné věci.
„Někteří se smáli, Olga byla přísnější“
Podle Martina Věcheta, organizátora trutnovského Open Air Festivalu a jednoho z Havlových kamarádů, byla chata často předmětem různých vtipů a glosování.
Václav Havel coby „náčelník“ a Martin Věchet, který si přezdívá Geronimo, při jednom ze svých setkání na Hrádečku v roce 2011.
„Přesně v duchu Havlova humoru a nadhledu. Taky si vzpomínám, jak mi jednou Olga Havlová mezi řečí říkala, že si na stráni estébáci postavili novou pozorovatelnu. Někteří se smáli, Olga byla přísnější,“ vypráví Věchet.
Když chatu postavili, byl to podle divadelního režiséra a dalšího z Havlových přátel Andreje Kroba, jenž dodnes na Hrádečku bydlí, signál, že se jim jejich soused brzy vrátí z vězení.
„O tři roky dříve jsme si podobně, ale v opačném slova smyslu vyložili demontáž domku vystavěného na „kuřích nohách“ v bezprostřední blízkosti Havlovy chalupy. Byla to předzvěst, že se nám Václav z vězení jen tak nevrátí. V obou případech to k smíchu příliš nebylo. A do budoucna to nevěstilo nic dobrého,“ vzpomíná Krob.
Poznávacím znamením bylo otevřené okénko
Pokud bylo vrchní okénko v chatě otevřené, znamenalo to, že jsou hlídači uvnitř. „To bylo poznávací znamení. Dalo se projít lesem, ale i tam čekalo několikrát překvapení,“ vypráví Věchet.
Havel byl podle něj na Hrádečku v kleštích. „Z jedné strany estébáci, z druhé sice jeden skvělý soused Andrej Krob, ale i druhý, který měl domek na skále s výhledem přímo na dvorek, a ten estébákům příliš neodporoval,“ pokračuje.
Havel se prý s neustálým dohledem a šikanováním vyrovnával dobře.
„Naučil se s tím žít. Dokonce se díky své lidskosti staral o to, aby hlídači neměli nějakou újmu, třeba když mrzlo,“ uvedl dvorní Havlův fotograf Bohdan Holomíček. Hlídači Havla odposlouchávali. Když si manželé Havlovi chtěli říct uvnitř domu něco důležitého, napsali to na papírek.
„Také se zesilovalo rádio, kde hrála výhradně Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Na Hrádečku byla většinou milá a veselá atmosféra a moc se to neřešilo, málokdy se ukazovalo prstem na pusu,“ líčí Věchet.
Legendární jsou Havlovy úniky z obklíčení. „Jeho účast v Praze byla často nezbytná. Většinou to předpokládala také StB, a proto na Hrádečku zvýšila ostrahu. Dostat se odtud nebylo snadné. Musím říct, že tahle dobrodružná hra, které jsem se občas - většinou neúspěšně - účastnil, Václava až klukovsky bavila. Ale tou správnou a úspěšnou převaděčkou přes hrádečkovské bažiny za temných zimních nocí byla paní Olga,“ vypráví režisér Krob.
Bílé límečky si zvykaly na „ušmudlaný“ underground
Krob také vzpomíná, jak psal Havel na Hrádečku dopis tehdejšímu prezidentu Husákovi nebo jak si tu disidenti s „bílými límečky“ zvykali na „ušmudlaný“ underground.
„Koncertovali zde Plastici, zpívali Třešňák, Hutka, Soukup a také Marta Kubišová. Své koncerty si tady odbyl Pavel Zajíček a jeho DG 307 nebo Psí vojáci. Z Hrádečku se odcházelo na setkání s polskými disidenty, scházeli se zde spisovatelé, zkoušela se Žebrácká opera,“ jmenuje Havlovy hosty.
Když po náročném večírku konečně návštěva padla únavou, byl to signál pro pracovníky StB, aby se dali do práce. „Obklíčili chalupu, vytáhli Havla z postele a začali několikahodinovou domovní prohlídku. To, co hledali, většinou nenašli. Některé texty měl Havel ukryté, také v naší chalupě,“ prozrazuje Krob.
Když v roce 1984 bezpečnost rozehnala první pokus o festival v hospodě ve Starých Bukách, kde byl i Havel s manželkou, většina návštěvníků se s nimi přesunula právě na Hrádeček.
„Dostávali se tam lesními pěšinami, plížili se kolem obávané boudy. Jak se tam tenkrát dostávali, znám jen z vyprávění, neb jsme s několika hudebníky z kapely Máma Bubo skučeli v policejních vyšetřovnách. Ale ten večírek na Hrádečku stál prý za to,“ dodává Věchet. Havlovi přátelé by z chaty rádi měli muzeum nebo součást naučné stezky.
