První dalekohled vyrobil z brýlí, teď je uznávaný fotograf vesmíru

  • 6
Původně to byl klukovský sen. První postavený dalekohled, první malá observatoř. A dnes některé snímky Zdeňka Bardona obletěly svět. Koníček se mu nakonec částečně stal prací. Jeho firma automatizuje observatoře po celém světě.

Zdeněk Bardon z Rasošek u Jaroměře je mezi českými astrofotografy pojem. Jeho koníček - fotografování vesmíru - ho provází už od dětství. První dalekohled postavil už ve 12 letech. 

„Blížila se Kohoutkova kometa a v roce 1973 vyšel v časopisu ABC návod na stavbu dalekohledu z papírových trubek od koberců a brýlových čoček. Jako optiku jsem použil babiččiny brýle na televizi. Brýle už nezachránil ani výprask, dalekohled a s ním i láska k astronomii mi však zůstala na celý život,“ vzpomíná s úsměvem 57letý muž.

Následovaly stavby dalších dalekohledů a studium odborné literatury. Zdeňka Bardona napadlo krásy vesmíru fotografovat.

„Vlastně bych řekl, že větší zábava je pro mě ta zařízení pro astrofotografii vymýšlet, stavět a dál zlepšovat. Fotografie je třešinka na dortu, potvrzení, že to zařízení funguje tak, jak jsem zamýšlel,“ říká Bardon.

Vyučil se mechanikem měření regulace a dnes je spolumajitelem úspěšné firmy, která automatizuje cukrovary, pivovary nebo mlékárny. Dodnes říká, že řešit problémy ho naučila nouze plánovaného hospodářství. 

„Že jsem musel obcházet věci, které už byly dávno vymyšlené a tady se za komunistů nedaly sehnat, mi dalo hodně. Musel jsem si poradit jen s vrtačkou, rukama a hlavou. Postupně jsem se naučil spousty řemesel. Byl jsem strojařem, elektrikářem, optikem a teprve na konci astronomem. Češi jsou ve světě cenění právě pro schopnost improvizovat. Američan, když mu spadne do trávy šroubek, tak se nepohne, musí mít ten svůj šroubek. Čech si poradí s kobercovou páskou a prkýnkem a dokáže to zařízení znovu zprovoznit,“ vysvětluje.

Časem ho napadlo, proč nevyužít automatizaci i při pozorování oblohy. Firma dnes automatizuje observatoře po celém světě.

Bačkorová astronomie

„První větší zakázka byla v roce 2007, to jsme robotizovali největší český dalekohled pro Astronomický ústav Akademie věd v Ondřejově. Pracujeme hodně pro podobné instituce a univerzity a ty spolu komunikují, a tak přišly zakázky na další dvoumetrové dalekohledy. Pro Evropskou jižní observatoř jsme automatizovali dánský dalekohled na 2 400 metrů vysoké hoře LaSilla v Chile. Ten využívají nejen Dáni, ale z poloviny také čeští vědci. Astronom sedí ve své kanceláři a počítačem přes internet ovládá dalekohled, který je od něj 12 500 kilometrů,“ říká.

Právě v Jižní Americe udělal Zdeněk Bardon asi svou nejslavnější fotografii. 

Observatoř ESO na La Siila v Chile při západu Slunce.

Zdeněk Bardon u observatoře na střeše svého rodinného domu.

„Při technické obhlídce se mi líbila kompozice, kdy v noci bylo vidět centrum Mléčné dráhy a s dánskou observatoří. Snímek jsem jen tak poslal dánskému astronomovi Uffe Jorgensenovi z Institutu Nielse Bohra, kterému dalekohled patří. Asi za dva měsíce jsem se podíval do e-mailu a tam byly desítky zpráv z celého světa - z Nového Zélandu, Austrálie, Japonska, USA, kde po mně chtěli povolení na zveřejnění té fotografie. Jorgensen totiž použil moji fotografii ve svém objevném vědeckém článku, a tak se o ní dověděla nejrůznější média a instituce. Můj snímek se tak stal v řadě světových médií fotografií dne,“ těší Zdeňka Bardoně.

Díky svému koníčku amatérský astronom navštívil observatoře na celém světě. Královéhradecká firma má za sebou 30 automatizací observatoří, z drtivé většiny ji však živí zakázky pro potravinářský průmysl. 

„Robotizace starších observatoří jsou velmi specifické zakázky. Jsme první na světě, kteří s tím začali. Navíc naše řešení používá průmyslové komponenty, které jsou odolné a také se v případě poruchy dají snadno vyměnit,“ osvětluje úspěch české společnosti ve světě Zdeněk Bardon. Firma se teď chce prosadit i při automatizaci největších dalekohledů na světě. 

„Radost je, že na observatoř, na které jsme pracovali, třeba pověsíme českou vlajku,“ přiznává. 

Zdeněk Bardon má na střeše rodinného domu v Rasoškách u Jaroměře malou automatizovanou observatoř, která funguje na obdobném principu jako ty velké ve světě. Před několika lety si na zahradě postavil ještě jednu, tam se vše ovládá manuálně.

„Je to vlastně krok zpátky, tady si musí člověk ty fotografie zasloužit, musí se poprat s technikou. Jde o zážitek z toho procesu, a to mi ta robotická observatoř vzala. Tu jen naprogramuji a do počítače mi pak přijdou snímky. V nadsázce tomu říkám bačkorová astronomie. Tady si musím fotku tvrdě vysedět,“ podotýká Bardon.

Ostatně to, jak je do všeho zapálený, z něj doslova vyzařuje. Otec tří dětí říká, že bez podpory své ženy, by dnes nebyl, kde je: „Dodnes mi ale žena v legraci vyčítá, že jsem před 32 lety při líbánkách šel v noci pozorovat Halleyovu kometu.“