Košátko se totiž chystal přestat hrát závodně soutěž registrovaných, kde se nehledí na věk, ve chvíli, kdy slavil šedesátiny. A stejně od té doby už několikrát své rozhodnutí nedodržel a za Nový Bydžov C v okresní soutěži nastoupil.
"A jsem stále připravený, když mi zavolají, půjdu," říká zanedlouho jednašedesátiletý fotbalista, jenž se na hřišti potkává s hráči o několik generací mladšími, "vždyť i rozhodčí by často mohli být mými vnuky."
Košátkova fotbalová dlouhověkost je zcela výjimečná i na úrovni okresních soutěží. "Věk svůj a hráčů kolem moc nesleduji, ale vzpomínám si, že když před lety v zápase čtvrté třídy nastoupil jeden, kterému bylo přes padesát, tak se o tom dlouho mluvilo," vypravuje bydžovský fotbalista a trenér.
Loni se zase mluvilo o něm. V jednom zápase totiž vstřelil gól hlavou, což se mu za téměř 55 let aktivního hraní mockrát nestalo. "Z toho jsem byl úplně hotový," říká.
Jeho fotbalový životopis je nesmírně zajímavý. Jako hráč prošel dorostem Transporty Chrudim, pak se dostal do Nového Bydžova, kde na konci 70. let začal s trénováním. Tomu se věnuje dodnes, když prošel řadou klubů od druholigových Pardubic až třeba po současné angažmá v Lázních Bělohradě, které pomáhá zachránit v krajském přeboru.
Dlouhá léta vedl mládežnická mužstva v RMSK Cidlina, jeho rukama prošlo několik současných ligových hráčů v čele se současným reprezentantem Václavem Pilařem, bratry Hruškovými, Janem Hanušem a dalšími. Vedle toho ale stále hrál fotbal. "Bylo to samozřejmě podle času, ale nikdy jsem úplně nepřestal," líčí Košátko.
Aby mohl jít i v šedesáti na hřiště jako rovný s rovným s dvacetiletými mladíky, na to jsou podle Košátka potřebné tři věci: "Mít fotbal rád, být zdravý a tak trochu blázen. A já impulzivní jsem a pro ty emoce se hraje." A ještě něco ho na aktivním hraní fascinuje: "Trénování je nádherná věc, ale až na tom hřišti jste ten herec. A to na jakékoliv úrovni."
S přibývajícím věkem samozřejmě cítil a cítí, že se nemůže pouštět do sprinterských soubojů s daleko mladšími. "Musím těžit ze zkušeností. Umím se vcítit do myšlení hráčů, předvídám, což mi hodně pomáhá," vysvětluje.
Říká se, že fotbal na okresní úrovni je především o partě, což je ale v Košátkově případě trochu jinak. "Posedím s nimi, popovídám, i když mají jiné zájmy. Vždyť já často trénoval jejich rodiče, když byli ještě malí," vypravuje.
Přestože jde jen o okresní soutěž, bere možnost, že ji může hrát i ve svém věku, jako obrovský dar: "Přijímám to s velkou pokorou. Hlavně za armádu fotbalistů, kteří museli jako mladí třeba kvůli zdraví skončit. Proto ho všem přeju."
