Když jste po druhé světové válce řekli na Vysočině Holík, lidi vám odpověděli: Ano, znám. To je ten řezník, který nešidí. Řeznictví, to bylo u Holíků vždy hrdé povolání. V tom drsném kraji plném kamení znamenala tahle profese velkou a poctivou dřinu. Holíkové ji měli v krvi.
Přesto z Jardy ani z Jirky řezníci nevyrostli. Staly se z nich hokejové legendy, které nasbíraly čtyři tituly světových šampionů. Jardův syn Robert k tomu přidal dvojitý triumf v nejcennější hokejové soutěži, v zámořském Stanley Cupu. Řekněte Holík teď - a znamená to hokej.
Od masa k cihlám
Prý největší řeznictví na okrese! Jenže žádný přepych to tenkrát nebyl. V jedné místnosti se mačkala celá rodina. Myli se u bubínkových kamen, šetřili.
První vzpomínka na dětství? Pracovitost rodičů. Od pondělního rána do sobotního večera se u Holíků makalo. Až v neděli se jelo na chatu. „Táta byl praktik. Neměl moc rád takové ty přechytralé študenty. Říkal - z knížek se nic nenaučíte,“ vzpomíná Jaroslav.
Jeho otec se měl celý život co ohánět. Už brzy po dvacítce převzal živnost. O podnik se nebál. Říkal, že jíst budou lidi přece vždycky. Jenže pak přišel v roce 1948 komunistický převrat a řezník Holík o svůj podnik přišel. Noví mocipáni mu dali vybrat: Buď půjdeš do vězení, nebo zamíříš na galejnickou lopotu do cihelny. Vybral si to druhé.
Místo zábavy dřina
Komunisty pak nemohl ani cítit. Chtěl, aby od nich měli jeho synové Jarda s Jirkou pokoj. „Musíte pryč. A ven se dostanete jedině sportem,“ říkal. „Hokej, to je vaše budoucnost!“ Odmalička dřeli. Trénovali do úmoru. Budil je v pět ráno a maminka si zoufala: Táto, vždyť je zničíš. Ale on se nenechal přemluvit. „Až budou mistry světa, tak si na mě vzpomenou.“
Přes léto Jarda pomáhal tatínkovi v cihelně. „Makal jsem jak šroub. Bylo to dobrý i jako trénink k hokeji, kvůli síle.“ Reptal, to ano. Na rozdíl od klidnějšího sourozence se s otcem několikrát pohádal. Vždyť jeho vrstevníci dávno chodili s děvčaty, vymetali všechny zábavy v okolí. Mladé Holíky však takové radovánky míjely. Neměli na ně čas. Táta je přesto málokdy chválil. Později vzpomínali, jak zněla jeho nejsladší odměna po hokejovém zápase: „No, bylo to slaboučký, ale ušlo to.“
Brzy se ukázalo, že litry potu neprotekly nazdařbůh. Z Havlíčkova Brodu se dva bratři stěhovali do jihlavské Dukly. Sedmkrát s ní vyhráli ligu. A vyhoupli se mezi nejlepší. Do reprezentace.
Slavné objetí
Rok 1972. Jedna z nejpamátnějších chvil československého hokeje. Třiadvacet let už národní tým nevyhrál titul mistrů světa. Teď, na šampionátu pořádaném doma, chybí k prvenství krůček - porazit Sověty... Na ledě u toho byli oba, Jaroslav i Jiří. Do Sportovní haly se na to přijeli z Vysočiny podívat i táta s mámou.
|
Osobnosti rodu Jaroslav Holík (1942) Slavný hokejový bojovník. V roce 1972 získal titul mistra světa. Patřil k nejlepším hokejistům země šedesátých a sedmdesátých let. Na protest proti okupaci si na mistrovství světa v roce 1969 přelepil hvězdičku na dresu. Vedlo se mu i jako trenérovi - juniorskou reprezentaci dovedl poprvé v historii ke světovému titulu. Jiří Holík (1944) Trojnásobný hokejový mistr světa, získal čtyři medaile na olympiádách. Se Švédem Johanssonem drží rekord v počtu účastí na mistrovství světa, patří i mezi historicky nejproduktivnější hráče šampionátů. Skvělý bruslař. Elegantnější a klidnější hráč z obou bratrů Holíků. Na rozdíl od Jaroslava si vyzkoušel i zahraniční angažmá, po konci kariéry mimo jiné učil tělocvik a zeměpis na základní škole. Robert Holík (1971) Syn Jaroslava Holíka. Patřil ke slavné trojce velkých českých nadějí Jágr, Holík, Reichel. Brzy odešel do Ameriky a v začátcích mu tam pomáhal bývalý československý tenista Ivan Lendl. Dvakrát vyhrál věhlasný zámořský Stanley Cup. Patří mezi nejžádanější hráče zámořské ligy a při normálním chodu NHL si vydělá devět milionů dolarů ročně. Do vlasti se už moc nevrací. Říkají mu Bobby a má americký pas. Andrea Holíková (1968) Kdysi nadějná československá tenistka. V roce 1985 vyhrála mezi juniorkami Wimbledon. Ve stejném roce s národním týmem vyhrála Fed Cup, reprezentovala i v příštím ročníku. Byla spoluhráčkou Sukové a Mandlíkové. S Novotnou vyhrála čtyřhru ve floridském Orange Bowl, tedy neoficiální mistrovství světa do 18 let. Ve světovém žebříčku se pak dostala na 35. místo. Kariéru ukončila kvůli rodině ještě předtím, než dosáhla dvaceti let. Vzala si hokejového reprezentanta Františka Musila. |
Nervózně poposedávali. Bylo jim úzko za kluky. Ta odpovědnost! Vypadá to výtečně. Reprezentace vede 2:0. Když tu Jaroslav dělá chybu. Soupeř jí využívá, dává gól a bojovník Holík klopí zrak. Takhle to zpackat! Táta, jindy neúprosný kritik, synka na dálku lituje.
Sovětská hokejová mašina přidává. Je blízko vyrovnání. Ale starší z potomků řeznického mistra ještě nedohrál! Svou chybu odčiní zvláštní, šouravou střelou, která znamená vedení 3:1. Protivník sice ještě jednou sníží, ale to už nadšeným fanouškům radost nezkazí. Mistři!
Jak později vzpomínal otec Holík v knize Bráchové, ti dva se snad nikdy ani jako malí nevzali za ruce. Ale po té slavné výhře najednou maminka Holíková vykřikne: „Koukni, oni se objímají!“ Plakali v tu chvíli štěstím asi všichni čtyři. „Tohle vítězství patřilo rodičům. Pro tátu to byla obrovská satisfakce,“ říká Jiří Holík.
Světový šampionát pak vyhrál ještě dvakrát. Už bez bratra. Ale fanoušci nezapomněli ani na jednoho z nich. Na bouřliváka Jardu, jak se udatně rval s ruským obrem Ragulinem. Jak se nikdy nevzdával. Ani když ho soužila zákeřná nemoc. Na elegána Jiřího, klasické levé křídlo české hokejové školy.
Vzepřít se? Ani náhodou
Rodinná sága tímhle příběhem neskončila. Jiřího syn také vyrostl ve zdatného hokejistu, taky si zahrál za „tátovu“ Duklu. Ale ještě dál to dotáhli potomci Jaroslava.
Ten zvolil pro své děti stejnou výchovu, jakou si prošel on sám. Drsnou. Říkal: Sport, to je v téhle totalitní kleci jediný způsob, jak se dostat ven. Dceru Andreu a syna Roberta vzal proto jedno nevlídné ráno před fabriku. Rozmrzelí a rozespalí dělníci právě kráčeli do práce. „Takhle budete žít, když nedáte sportu všechno,“ řekl svým potomkům.
Jak ten je dřel! Kliky, shyby, běhání. Robert musel za den vystřílet na bránu tisíc puků. A od pěti let byly samozřejmostí lekce angličtiny. A zase se tento systém vyplatil. Obě Holíkovy děti dostoupaly do významné sportovní společnosti. „Jen kdo vydrží, dojde daleko,“ říkával přísný otec.
Mladší Robert přivykl tátovu drilu bez odsekávání. „Co se týká hokeje, nikdy jsem nikomu nevěřil víc než tátovi,“ přiznal v knize Cesty za snem. Přes Jihlavu a reprezentaci došel až do NHL. Táta mu dal na cestu dobrou radu: Z nikoho se tam nepodělej. V klubu New Jersey Devils potom dvakrát vyhrál Stanley Cup. V Americe si ho váží - ten mládenec pořád maká. Nesnáší porážky. Když na to ostatní kašlou, on je dokáže probudit. Nu, holíkovská škola.
Táta ho vlastně vždycky vychovával pro to, že bude jednou žít v Americe. A vida - Robert, tedy Bobby, teď má americké občanství, americkou ženu, většinu času při výluce NHL tráví v horách ve Wyomingu. Když za ním byli rodiče nedávno na návštěvě, vzal si tátu stranou a svěřil se: „Ani na okamžik jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych byl něčím jiným než hokejistou. Vůbec by mě nenapadlo, že bych nedělal přesně to, co jsi po mně chtěl.“
Láska vyhrála
To jeho starší sestra Andrea se tatínkovi vlastně jednou vzepřela. Pilná blondýna chtěla nejdřív dělat spíš basketbal. Táta si však dupl - tenis! A ona od deseti let sčítala vyhrané turnaje. V roce 1985 triumfovala dokonce na wimbledonské juniorce. Ve stejném roce byla v týmu, který pro Československo vyhrál prestižní Fed Cup. Ale pak se zamilovala. Nějakou dobu se povídalo - je jen jeden člověk na Vysočině, který neví, že Andrea chodí s hokejovým reprezentantem Františkem Musilem. A to Jaroslav Holík.
V roce 1986 se svým milým zůstala v USA. Konec kariéry, konec tenisových úspěchů. Přednost dostala rodina. Daleko od amerických břehů, tam kdesi v chatě blízko Sázavy nad tím Jaroslav Holík mudrlantsky kýval hlavou. „To víte, že to se mnou Franta zkraje neměl jednoduchý,“ přiznává. „Ale už to beru jinak. Mám tři krásný vnoučata a to je víc než dvacet Wimbledonů.“
Navíc je možné, že díky rozvážné volbě Holíkovy dcery bude hokejová linie rodu pokračovat. „Vnuci budou parádní hráči. O jednom z nich si myslím, že bude ještě lepší než náš Bobby,“ prorokuje dědeček Jaroslav Holík. A v očích mu přitom hrají spokojené ohníčky.
 Trenér Jaroslav Holík zklamaně pozoruje své svěřence ve čtvrtfinále MS dvacetiletých. |
 DOLAROVÁ DVOJKA Jejich platy klesly, ale Jaromír Jágr a Bobby Holík stojí dohromady New York Rangers stále 15 milionů dolarů ročně. Vykoupí je nejbohatší klub ligy? |
 S MILÁČKY. Psí dvojici Tim a Gordy chodí Jiří Holík každé ráno venčit. „Říkám jim tornáda. A Timovi estébák. Pořád totiž chodí za mnou,“ říká. |
